Volfartice

Dle výpisu ze staré kroniky existovaly na místě dnešních Volfartic dvě šlechtická sídla. K těmto prý náležely dva zámečky, z nichž první stával naproti kostelu a spojen s ním byl koženou lávkou, dle pověsti byl vystavěn již kolem roku 1383, a druhý stával na Hladovém vrchu. Kostel je zasvěcen Petru a Pavlu a ve své první podobě byl postaven již roku 1336, po několika rekonstrukcích v průběhu staletí získal současnou podobu.

Původním majitelem usedlostí byl pan Wilhelm z Ilburku, který v roce 1504 prodal veškeré državy Siegmundu z Weissbachu a ten později rytíři Wolfovi z Weissbachu a jeho ženě Ursule. Paní Ursula všechen majetek, po smrti svého muže, postoupila pánům z Luticů. Těm byly usedlosti po bitvě na Bílé hoře zkonfiskovány a roku 1620 přešly do rukou velkopřevora Maltézského řádu Zdeňka Vratislava z Mírovic, který toho času vlastnil též zámek a celou usedlost v Horní Libchavě.

Druhá dolejší část panství a část hořejší, náležely zpočátku Sebastianu z Weissbachu, který později svůj díl prodal panu Zikmundu Špremberku. Tomu byl majetek po bělohorské bitvě rovněž zkonfiskován a prodán plukovníku Františku z Couriers. Dle práva dědičského měl majetek převzít jeho syn František Emanuel, jenž byl však svou matkou prohlášen nesvéprávným.

V roce 1718 koupil panství pan Gregor Albert z Horní Police, který přeměnil celou rytířskou usedlost v polní hospodářství. Oba díly obce tak patřily panstvu z Horní Police až do roku 1850, kdy byly sloučeny v jedinou obec jménem "Volfartice". Ta se v té době však přesto dále pomyslně dělila na tři části - horní, střední a dolní.

Dle dochovaných historických pramenů prý 21.7. 1757 projížděl obcí pruský princ. Na památku obětem války proti Prusům (roku 1866) nechal spolek veteránů postavit roku 1892 v obci pomník.

Koncem minulého století byla ve Volfarticích postavena škola, tzv. pětitřídka.

V té době měla obec 1 734 obyvatel, 306 domů a 17 hospodářských usedlostí. Zemědělstvím se zabývalo jen velmi málo obyvatel obce, 9 % náleželo ke stavu kupeckému a živnostenskému a ostatní usedlíci byli skláři, soustružníci dřeva a rohu, pletaři drátěných výrobků, síťaři a pasíři. Čtyři rybníky zásobily vodou tři mlýny a jednu pilu, jež byla rovněž významným zdrojem pracovních příležitostí. Za zmínku stojí i tavírna a rafinerie perel společnosti Helmich - Štěpán, která vyvážela své výrobky do zámoří, a v neposlední řadě pak firma W. O. Schöbel, která jako jediná u nás vyráběla ohebné troubele do dýmek.

Počátkem 20. století přibyl v katastru Volfartic na kopci Holý vrch kamenolom, který od dob svého vzniku prodělal mnoho změn a v současné době zde funguje skládka odpadů.