Vlčkovice v Podkrkonoší

V roce 1541 prodal Diviš Slavata Vlčkovice, Hradiště a další vesnice Mikuláši Petzingerovi z Bidschina. Po jeho smrti v roce 1561 zdědil Vlčkovice jeho druhý syn Balzar a později jeho další příbuzní. Herman Vilém Petzinger zbudoval v Horních Vlčkovicích malou tvrz, ve které pak přebýval. On i jeho bratr Albrecht vstoupili po vypuknutí třicetiti leté války pod prapory protestantských stavů a po bitvě na Bílé Hoře uprchli do zahraničí. Polovina jejich majetku byla roku 1622 prohlášena za opuštěný a tak tedy získal Vlčkovice a Hradiště generál jízdy Johann Sporck, ale královskou komorou pak byly Vlčkovice 21.ledna 1623 prodány Albrechtu z Valdštejna za 23 842 Fl. 56 kr. Už o rok později postoupil Albrecht Vlčkovice Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic, která je opět připojila k hradišťskému panství.

Během třicetileté a sedmileté války Vlčkovice a okolí velice utrpěly. 10. července 1762 byla obec nucena vyplatit projíždějícím kozákům 112 dukátů výpalného. Kozáci působili ve východních Čechách jako spojenci pruské armády.

Osudným pro Vlčkovice byl rok 1778, kdy v obci rozložil svůj hlavní stan pruský král Fridrich II. (Bedřich II.) Před příchodem pruského vojska (32 praporů, 60 setnin jízdy) většina obyvatel i s dobytkem a nejnutnějším majetkem uprchla za řeku Labe kde byla rozložena císařská armáda. V lidu prázdné vesnici řádili Prusové nepopsatelným způsobem, neboť vše co šlo bylo odcizeno nebo zničeno. 15. srpna 1778, když již nebylo co plenit Prusové odtáhli. Přestože se v okolí nekonala žádná větší bitva, nachází se ve Vlčkovicích několik hromadných hrobů pruských vojáků.

6. září 1778 si bývalé postavení pruského krále prohlédl císař Josef II.

29. června 1866 po bitvě u Sviňišťan protáhly obcí jednotky 5. armádního sboru 2. pruské armády.