Velhartice

Starší než hrad je i farní kostel, původně románský. Zakládací listina dalšího kostela z roku 1373 nazývá osadu městečkem. Po roce 1390 jsou majiteli Velhartic páni z Hradce (Jindřichova). Z nich Menhart obdařil městečko roku 1444 prvním privilegiem (týkalo se nápadů odúmrtních). V tomto období byly na hradě ukrývány po několik let české korunovační klenoty.

Do roku 1506 je pánem na Velharticích Zdeněk Lev z Rožmitála. Započal zde s dolováním na stříbro a vymohl u krále pro městečko právo dvou výročních trhů. Za třicetileté války získal Velhartice císařský plukovník de Hoeff Huerta, který na hradě postavil renesanční palác a za poplatek odpustil měšťanům robotování.

Koncem 18. století začali tu majitelé panství hrabata Desfours s výrobou papíru, roku 1865 vznikla další papírna.

Roku 1869 byla ve Velharticích zřízena pošta. Roku 1882 v obci postavil židovský podnikatel továrnu na kůže. V tomto období čítaly Velhartice kolem 1100 obyvatel. Obětí nacistické okupace se stalo všech 19 místních občanů - Židů.

Roku 1957 byla založena bramborářská šlechtitelská stanice (nyní VESA Velhartice) a lisovna plastických hmot na místě bývalé koželužny. V tomto období byla dokončena elektrifikace, veřejný vodovod, postaven kulturní dům, v sedmdesátých a osmdesátých letech rekreační rybník, mateřská škola s byty, prodejna potravin, kanalizace, čistírna odpadních vod a sportovní areál, v devadesátých letech Dům pečovatelské služby a v posledním období dokončeno parkoviště pod hradem, spolufinancované z prostředků Evropské Unie.