Obec Vědomice se nachází v okrese Litoměřice, kraj Ústecký, na pravém břehu řeky Labe naproti městu Roudnice nad Labem. Tvoří ji dvě základní sídelní jednotky – Vědomice a Zavadilka.

Hledat firmy v obci Vědomice, část obce Vědomice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Vědomice celá historie

Obec Vědomice se svojí rozlohou přibližně jednoho tisíce hektarů řadí mezi středně malé obce. Přirozenou hranici na jihu a jihozápadě tvoří řeka Labe ( hranice vede podélnou osou řečiště a sousedí s katastrem Roudnice nad Labem). Na severozápadě hraničí obecní katastr s územím Černěvsi a od severu k východu s obcí Kyškovice. Na celém katastru převažuje písčitohlinitá půda, která spolu s příznivým klimatem vytváří podmínky pro pěstování raných a poloraných zemědělských plodin. V okolí Vědomic, lépe řečeno v lokalitě Zavadilka, se vyskytuje malá část lesních borových porostů, podél břehu Labe pak lužní les, tvořený kulturou listnatých stromů. Vědomice tvoří dva sídelní útvary, původní část, rozkládající se v blízkosti toku Labe a část Zavadilka, vznikající v minulém století po obou stranách důležité komunikace, vedoucí z Roudnice nad Labem do Litoměřic či směrem na Českou Lípu. Oba sídelní útvary Vědomic jsou spojeny dosud ne plně zastavěnou ulicí Na Průhonu. Výhodná poloha obce v těsné blízkosti Roudnice nad Labem v návaznosti na dostupnost dálnice D8 je do budoucna příslibem dalšího příznivého rozvoje obce.

O existenci Vědomic před rokem 1505 se bohužel nedochoval žádný záznam, proto se o osídlení dnešního území naší obce v té době můžeme pouze domnívat. Nejstarším dosud nalezeným záznamem v historických análech je dědický zápis, provedený v zemských deskách právě roku 1505. V zápisu se praví, že zástavní právo k roudnickému panství, které od roku 1497 vlastní Půta Švihovský z Rýzmburka, přechází na jeho dva syny roku 1504. Roudnické panství drží oba stejným dílem a poprvé je uvedeno jméno vsi Vědomice. Postupné přejímání práva zástavního pokračuje a roku 1513 přechází na Buriána z Lípy, roku 1540 na Karla Dubanského z Duban. Tento však drží jen jednu polovinu panství, druhá je držena českým králem. Jako poslední zástavní držitelé roudnického panství v zemských deskách jsou vedeni polský hrabě Jan Kryštof z Tarnova a od roku 1567 polská knížata z Ostrogu.

Z dostupných pramenů se lze domnívat, že v zájmu pánů, jejich správců i úředníků, byla snaha v co největší míře omezit práva poddaného lidu. Např. již roku 1402 se usnesl panský sněm, že člověk úročný (platící) vrchnosti, nemůže svého pána pohnati před zemský soud. Roku 1487 bylo vloženo do desek zemských, že je zapovězeno poddaným stěhovati se bez svolení vrchnosti. Toto zapovězení navrhl Půta Švihovský, pozdější zástavní pán v Roudnici. Roku 1499 byl stanoven trest smrti tomu, kdo proti pánu svému se postavil nebo lidu se zastal. Další omezení pokračují a roku 1512 je zapovězeno člověku selskému darovati či odkázati majetek bez svolení svého pána. Roku 1575 byla stanovena hranice tří kop grošů českých ( jedna kopa je 60 grošů) zadluženosti poddaného vůči svému pánu nebo jeho úředníku. Při překročení této hranice byl poddaný pohnán před soud. Téhož roku bylo stanoveno, že selská dcerka nesměla se provdati bez souhlasu vrchnosti.

Rok 1575 je možno považovat jako rok zlomový v historii obce Vědomice. Jako součást roudnického panství, které tohoto roku český král Maxmilián II. prodává za 25 000 kop českých grošů, připadají Vědomice Vilému z Rožmberka. V záznamu o změně vlastnictví je mimo jiné uvedeno, že k roudnickému panství přináleží obce Černěves, Kýškovice, Lounky, Chodouny, Vyšetín, Vetlá a Vědomice. Za doby panování Viléma z Rožmberka došlo na roudnickém panství k významným událostem. Roku 1579 je položen základ k vytvoření čtyř luhů ( obor) bažantích, z nichž dvě se nacházely na území Vědomic. V oborách byly zbudovány pro pobavení a odpočinek panstva perské pavilony a lustháuzy (altánky), místa kde se podávalo panstvu občerstvení.

O tři roky později, roku 1582, způsobila velká voda značné škody na bažantích oborách i v obci na majetku poddaných. Toho samého roku po ustoupení velké vody postihla obyvatelstvo morová epidemie, které padlo za oběť mnoho lidských životů. Roku 1583 byla pro obec založena nová gruntovní kniha k evidenci majetku obyvatelstva, poddaného roudnické vrchnosti. Všechny záznamy o jednotlivých gruntech vedl panský úředník na zámku v Roudnici nad Labem, jmenovaný vrchností.

Z roku 1592 je dochován podrobný urbář ( soupis plátů i dní robotných, které byli poddaní povinni odvádět vrchnosti) panství, včetně obce Vědomice. Součástí urbáře jsou i záznamy hospodářských výsledků za jeden kalendářní rok panského dvora, který se v obci nacházel. Ze zápisu z roku 1592 se můžeme dozvědět, že k tomuto datu byli v obci vedeni tři lidé osedlí ( sedláci), vlastnící potahy s koňmi, dále bylo vedeno sedm chalupníků, kteří obdělávali jen pole a osm podruhů, kteří pracovali jako řemeslníci či čeledínové ve dvoře. Úhrn počtu lidí, žijících v domech a ve dvoře, byl odhadován v tomto roce mezi 90 – 100 obyvatel. Povinné platby vrchnosti byly rozloženy na dvě období, první na jaře ke dni sv. Jiří, druhá na podzim ke dni sv. Havla. Dále byl placen labský ourok ve výši dvou kop a devatenácti grošů a kopný ourok, což byl poplatek z majetku. Mimo finanční ourok, byli osadníci povinni odevzdat do panské kuchyně devět slepic, máslo, tvaroh, dále pět strychů a dva věrtele žita jako poplatek za užívání mostu při cestách do Roudnice a zpět. Pán měl také nárok na tak zvanou odúmrť.V případě, že zemřelý poddaný neměl přímých dědiců, majetek po zemřelém přecházel do vlastnictví pána.

Další údaj hovoří, že ke dvoru přináleželo 63 kop záhonů ( dílů) orné půdy, a každoročně byla jedna třetina plochy vždy ponechána ladem. Ve výdajích jsou zahrnuty položky vynaložené na sklizeň plodin, dále plat čeledi počínaje šafářem, kočím a pasákem dobytka konče v počtu dvanácti osob. Samostatně je vedena odměna za práci kováře, koláře a čalouníka. Ve výdajích jsou zahrnuty i náklady na krmení pro dobytek i tzv. výchovné (stravné). Na den sv. Havla dostávala čeládka plat za celý rok. V té době již byla ve Vědomicích krčma a v ten den bylo dodáváno do krčmy piva jednoho věrtele.

Po smrti Viléma z Rožmberka roku 1592 přešlo roudnické panství do rukou jeho ženy, paní Polyxeny, přísně vychovávané katoličky se španělskými předky. Roku 1603 se paní Polyxena provdala za Zdenka Vojtěcha Popela z Lobkovic, který v té době byl nejvyšším kancléřem Království českého. Roku 1609 se manželům narodil jediný potomek Václav Eusebius. U příležitosti narození syna byl přestavěn kostelík u mostu a vystavěn klášter kapucínů. Úkolem kapucínů bylo přesvědčit poddané k návratu k víře katolické, neboť v té době převážná část poddaných vyznávala víru podobojí ( kališníci či husité). Přesvědčování dle historických pramenů nebylo úspěšné.

Roku 1604 byl sepsán nový urbář, kde je mimo jiné uvedeno, že ves Vědomice je vrchnosti povinna odevzdati dvacet dva kop a čtyři groše české jako ourok. Ve vsi v té době bylo pět osedlých s koňmi, pět chalupníků a osm podruhů. Dnů robotných bylo určeno dvacet tři a půl dne a mimo peněžních ouroků odváděla ves do panské kuchyně deset slepic a kuřat.

Roku 1617 koupila paní Polyxena zadlužené panství brozanské od synů Jana Zbyňka z Házmbúrka za 50 000 kop českých grošů.

Spory o vyrovnání mezi protestanty, katolíky a podobojí vyvolávané českými králi z rodu Habsburků vyvolali povstání stavů, jež vyvrcholilo bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Katoličtí Lobkovicové opouštějí Roudnici a uchylují se pod ochranu císařského dvora ve Vídni. Panství roudnické a brozanské ovládla paní Marie Magdalena Trčková z Lípy. Roudnický most byl v době povstání stavů obsazen stavovským vojskem a při ústupu zapálen. Po uhašení požáru byl opět opraven. Lid na Roudnicku byl vystaven katolickému nátlaku a postupně opuštěl své náboženské vyznání a přijímal víru katolickou. Události z počátku 17. století se vyhrocují v Německu, kde dochází ke střetu mezi protestanty a císařem. Tento střet vede k válce v letech 1618 – 1648, známé jako válka třicetiletá.

Roku 1631 vtrhla do Čech saská vojska. Lidé prchali do lesů a skal. Téhož roku byl vyhozen do povětří roudnický most a dále již neobnoven. Chybějící most byl nahrazen prámovým přívozem, který byl provozován mezi Bezděkovem a vědomickým břehem Labe v prostoru dnes zvaném Pod lipou. Zde byla postavena nová krčma s názvem Nová hospoda (později U přívozu, následně Pod lipou).

Vraťme se krátce k paní Polyxeně, která byla ženou podnikavou. Postupně skupovala majetek české šlechty, která odešla do vyhnanství, nebo majetek těch, kteří se dostali do finančních nesnází v době vojenských tažení. Za této situace, kdy se rozšiřuje majetek roudnické vrchnosti, je roku 1624 Zdenku Vojtěchu Popelu z Lobkovic udělen titul knížete.

Roku 1637 je panství roudnické a brozanské postoupeno jedinému dědici, kterým byl Václav Eusebius. Ten své panství přebírá v těžkých dobách. Venkovský lid strádá a trpí z jedné strany válečným utrpením a ze strany druhé jej sužují panští úředníci vymáháním větších daní a práce robotné. Kníže Václav Eusebius z Lobkovic je z titulu funkce nejvyššího císařského ministra císaře Leopolda I. trvale vázán k pobytu ve Vídni. I přes náročnost svého úřadu se však snaží dobře spravovat roudnické panství. Kníže Václav Eusebius byl považován za muže moudrého a snad i proto, že byl přívržencem a ctitelem Francie, přes své vysoké postavení u císařského dvora, byl nepřáteli u dvora osočen a císař jej v roce 1674 odsoudil k vyhnanství od dvora a k domácímu vězení v Roudnici. Zde mezitím probíhala barokní přestavba původního zámku. Kníže Lobkovic byl přívržencem pokrokových myšlenek. Dal kupříkladu dovést z italské Verony pět set mladých stromků bílých moruší, které byly vysazeny na vědomických pozemcích u tůně. Tím byl dán základ k rozvoji hedvábnictví v našem regionu. Pěstování moruší a hedvábnictví je potvrzeno několika prameny. V prvních třídních knihách zemědělské školy odborné v Roudnici je na vysvědčení mimo jiné uveden i předmět hedvábnictví. Dále v zápise J. Pánka v kronice Organizace statku č.14 ve Vědomicích je v seznamu spolků a sdružení na Roudnicku uvedeno sdružení hedvábníků. Také mohu připojit i fakt, že ještě v 80. letech 20. století se kolem sušičky chmele nacházelo několik stromů moruší. Dalším počinem knížete Lobkovice bylo postavení nového mlýna se splavem.

Urbář z roku 1641 zaznamenává, že panský dům ve Vědomicích je něco od kamene, ale na větším díle ode dřeva vystavěný. Je při něm 15 lánů orných polí, na nich 105 strychů ozimu a 184 strychů jaře. Ostatní jsou ouhory. Mimo orných polí je uveden počet koní, tažných volů, počet krav dojných i počet dobytka jalového. Je rovněž uvedeno, že při dvoru postaven ovčín od kamene, kde možno až 500 kusů ovcí jalových ustájit. Ve vsi samotné, jak se uvádí v záznamu urbáře, je sedm osedlých, tři chalupníci a krčma.

Roku 1648 končí smírem třicetiletá válka, která venkovskému lidu přinesla mnohá utrpení i bolest. Tato válka se i podepsala na úbytku mladých mužů ve Vědomicích. Od roku 1654 prováděla vizitační komise soupis selského majetku za účelem přípravy nové daňové soustavy, berní role a trval dva roky. Výsledky soupisu byly horší než dřívější přiznávací listy, zvýšil se počet prázdných chalup, snížil se počet sedláků, zvýšil se počet chalupníků, domkářů i podruhů. Po provedeném soupisu zbyli ze sedmi sedláků jen čtyři a naopak ze tří chalupníků se jejich počet zvýšil na šest. Pokles počtu sedláků byl jedním z dopadů války na venkovské obyvatelstvo. Jak ukazuje urbář roudnického panství z roku 1658, válka ovlivnila i hospodaření ve vědomickém dvoře. Oproti záznamům z urbáře z roku 1641 bylo při něm již jen sedm lánů orných polí, oseto méně ozimů i jařin, sklizeno méně sena i otavy, i nižší počty dobytka, ovcí a drůbeže. Zajímavým údajem v urbáři je první zmínka o existenci pastuší chalupy ve Vědomicích. Tato chalupa, později nazývaná obecní pastouška ( č.p.13), prošla historickým vývojem až do poloviny osmdesátých let minulého století.

Lid v době po třicetileté válce trpěl neúprosným vybíráním úroků a zvyšujících se nároků na robotnou práci na panských polích. Daný útlak a utrpení vedl v roce 1680 k selským bouřím na severu Čech, které zasáhli i roudnické panství. Toto vzbouření selského lidu se postupně šířilo do jižních částí země . Odpor lidu proti útlaku byl záhy potlačen vojskem, vůdci odporu byli souzeni a odsouzeni k trestu smrti provazem. Jedním ze tří vůdců na roudnickém panství, odsouzeným k trestu smrti, byl Jiří Plzák z pozdějšího č.p.8 ve Vědomicích.

Píše se rok 1677 a kníže Ferdinand August Lobkovic přejímá do svého vlastnictví panství roudnické a brozanské. Stejně jako jeho otec Václav Eusebius ( než byl odsouzen do vyhnanství na své panství), tráví většinu času u císařského dvora ve Vídni. Vztah k císařskému dvoru byl potvrzen roku 1702, kdy císař Josef I. navštívil s doprovodem roudnické panství knížete Ferdinanda Augusta Lobkovice. Po dobu této návštěvy bylo pořádáno několik honů v panských oborách, nacházejících se na vědomických pozemcích. Do obor bylo vypuštěno množství zvěře, dovezené z daleké Zaháně ve Slezsku. Pro muže z Vědomic a okolních vsí bylo povinností konat službu naháněčů a sběračů zvěře.

I když víme, že roku 1707 byl vydán císařský patent, ulehčující postavení lidu na venkově, situace se nezměnila, panstvo císařský patent nerespektovalo. Patent dával možnost poddaným odvolávat se proti rozhodnutí vrchnostenského soudu. O několik let později byly vydávány reformy,které přiznávaly dříve odebraná práva poddaných, jako právo na majetek, spravedlivější rozdělení břemen apod. K dalším změnám dochází za vlády Marie Terezie, kdy jsou rozděleny pozemky na panské (dominikální) a selské

(rustikální) a stanovena rovnost daně z výnosu polí selských na 33 procenta a u panských na 25 procent. Tato úprava se jmenovala tereziánský katastr. Tehdy však zdánlivá rovnost se mění a po různých úpravách a změnách dopadá tak, že vrchnost platila je čtvrtinu výnosu selského.

Běh událostí 18. století nepřináší jen zdánlivé úlevy v postavení selského lidu. Má i svou stinnou stránku. Roku 1713 vypukla epidemie moru a sužovala obyvatelstvo našeho regionu po čtyři měsíce. Ve Vědomicích zemřelo 39 obyvatel. Roku 1715 se stává vlastníkem roudnického panství kníže Filip Hyacint a roku 1735 kníže Ferdinand Filip Lobkovic. Z doby jeho vlastnictví se dochoval záznam o stavbě nového mlýna na Labi, břehy řeky byly upraveny a zpevněny.

Od roku 1742 trpí značná část severních a východních Čech, včetně Roudnicka, nájezdy braniborských vojsk pruského krále Friedricha II., který se snaží tyto části Čech získat pod svou správu. A znovu v tomto střetu mezi vojsky krále Friedricha II. a vojsky císařovny Marie Terezie na českém území trpí nejvíce lid na venkově. Nejen, že jsou mladí muži povoláváni do císařské armády, obě vojska berou veškeré obilí i dobytek. Zlá doba však přináší jednu skutečnost. V důsledku nedostatku obilí se začíná pěstovat více brambor a zvyšuje se jejich konzumace na vesnicích. Do doby prusko – rakouských válek byly pojídány jen na stolech šlechticů a pánů.

Selské bouře roku 1775 byly opět potlačeny, ale boj selského lidu již nebyl marný. Roku 1781 ruší císař Josef II. osobní nevolnictví, takže každý poddaný se mohl svobodně stěhovat, zvolit si řemeslo či školu, prodávat vlastní pozemky a ženit se, aniž by potřeboval souhlasu vrchnosti. Téhož roku vydal císař tzv. toleranční patent, jenž mimo již uváděné svobody zaručoval poddaným i svobodu náboženského vyznání. Po vydání tolerančního patentu dal Josef II. provést nová měření a mapování pozemků, která byla skončena roku 1792 a nazvána josefínským katastrem. Jeho význam i když ještě nebyl dokonalý, byl obrovský. Znamenal vyznačení hranic katastrů jednotlivých obcí mezními kameny, současně tak zmizel rozdíl mezi pozemky vrchnosti a lidu selského. Byl stanoven jednotný odvod daně na 13 procent. Roku 1784 dostávají katastrální obce právo na svobodnou volbu rychtáře a konšelů obce, výběr daní a přirážek na provoz obce od obyvatel obce i od vrchnosti. Byly stanoveny i povinnosti, kupříkladu zajištění obecních sýpek na obilí pro jarní setí či pro případ neúrody.Obce se mohly sdružovat s menšími osadami či obcemi.Této možnosti bylo využito i u nás, kdy byla obec Vědomice na krátké období sloučena s obcí Kýškovice.

Velkou nadějí pro rozvoj roudnického regionu byla v roce 1821 zpráva o prohlášení Labe za svobodnou řeku a zrušení místních cel. Postupně od konce léta 1841 vítali obyvatelé měst a obcí kolem břehů Labe od Obříství u Mělníka až po Ústí nad Labem plavbu prvního parníku se jménem Bohemia.

Je pravdou, že všechna dosud vydaná císařská nařízení směřovala k ulehčení venkovskému lidu i když stále trvalo právo vrchnosti vyžadování práce robotné na svých pozemcích od selského lidu. Teprve zákonem ze dne 7.září 1848 dny roboty a poddanství lidu vrchnosti končí.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Web používá nezbytné cookies pro jejich fungování. Se souhlasem jsou zpracovávané preferenční a statistické cookies, které slouží pro zapamatování nastavení a měření návštěvnosti. Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies. Podrobnou úpravu můžete provést kliknutím na “Vlastní nastavení”. Své preference můžete kdykoliv změnit a souhlas odvolat kliknutím na “Cookies” v zápatí stránky. Volba pouze nezbytných cookies může mít vliv na funkčnost a výkon stránek.