Vacenovice

Nejstarší písemné zprávy o Vacenovicích jsou z počátku 13. století (rok 1228), podle nichž král Přemysl Otakar I . daroval klášteru velehradskému 53 vesnic, mezi nimi i Vacenovice. (Listinu v jazyku latinském zkopíroval z Moravské zemské knihovny v Brně P. Josef Planita SDB, farář ve Velké nad Veličkou v roce 2003). Od téhož autora je i další listina z roku 1250, kdy jsou Velehradskému klášteru potvrzeny jeho statky a privilegia, mezi nimi i vesnice Vacenovice. K obci patřívala část bzenecké Doubravy, která je významně zapsána do dějin Vacenovic. Král Zikmund r. 1420 poskytl držiteli Vacenovic a jeho nástupcům právo pásti v toto Doubravě dobytek a rubati dřevo na stavbu a pálení. Koncem 15. století získali toto právo i všichni vacenovičtí poddaní, což byla velká výsada. Proto se v erbu Vacenovic, jako znaku obce, objevily tři žaludy, související s touto výsadou. Nejstarší pečeť Vacenovic je na listině z r. 1668. Později, od začátku 16. století až do 20. století, patřily Vacenovice k panství milotickému. Kolem roku 1560 se ve Vacenovicích usadili habáni, kteří sehráli v dějinách obce důležitou roli. Jejich klidný a hospodářsky se rozvíjející život počátkem 17.století ukončil rázně vpád Bočkajovských vojsk. Po vydání císařského patentu v roce 1622 se museli ze země vystěhovat. Nálezy habánské keramiky v obci popisuje v knize Lidové hrnčířství a džbánařství autor Heřman Landsfeld ze Strážnice. Nejen na jeho práci navazuje archeolog a badatel Jiří Pajer ze Strážnice, kterému se podařil vpravdě „husarský“ kousek, když v roce 2005-6 objevil ve Vacenovicích v čp. 44 vypalovací habánskou pec - unikát celoevropského významu. Jeho výzkum ve Vacenovicích je zdokumentován písemně i ve filmovém zpracování. Už v roce 1848 obec podala žádost o zřízení školy a hned následující rok se učilo v panské hájovně. Ale od roku 1879 byla vybudována nová škola, která s různými nadstavbami,údržbou a rekonstrukcemi slouží dodnes. Až teprve vlastně po odfaření od Milotic v roce 1930, kdy si vacenovičtí občané vybudovali nový kostel, píše obec vlastní historii.

Území obce Vaceovice a jejího okolí je součástí Dolnomoravského úvalu, a to tzv. Mutěnické tabule. Jde o plošinatou oblast tvořenou vátými písky, případně přesypy. Ze tří stran je obec obklopena smíšeným a listnatým lesem. Lesní masiv je vlastně součástí přírodní zóny Pomoraví a okrajovou součásti CHKO Bílé Karpaty, Natura 2000 (ptačí oblast). Je rovněž podmínkou stabilizace vátých písků, tzv. „moravské sahary“, jejíž část do kú Vacenovice zasahuje. Z hlediska vodní bilance je území deficitní, územím prochází rozvodnice velkých hydrogeologických celků a to povodí Moravy a Dyje. Přítoky vody jsou slabé. Souvislé větší vodní plochy zde není. Chráněné historické území „Jezero“ , v posledních letech zrevitalizované vodní plochy u Jezera, na Hantálech (bývalá cihelna) a nebeský rybník (zvaný Bahňák)ve Stanovisku. Písky jsou částečně překryty písečnými hlínami. Přesto však je zde zdroj podzemní vody, která dříve samovolně vytékala z „artézké studny“. Pak zde byly vrtány další sondy, avšak voda se nijak nevyužívá, kromě užitkové spotřeby v objektech bývalého zemědělského družstva, v současné době s.r.o. Anticoro Bábík Josef a fi Bravenec . Rybníček „Húštík“ ve vrchní části obce u mateřšké školy, přestože se jeho plocha hodně zmenšila, stále ještě má menší přítok vody „žídlem“ jak se u nás říká.