Ústrašín

Ve velikém díle Augustina Sedláčka Hrady, zámky a tvrze IV. 188 se uvádí: „Na místě tomto lesem porostlém se nic, než základy zdí mechem zarostlé a dvě prohlubně, z nichž jedna od nějaké věže, druhá od studně pochází. Příjezd byl od jihovýchodu, neb tu jest násep na způsob sedla snížen, aby se snáze k mostu přijeti mohlo; nynější příjezd povstal zasypáním části přikopu.“ – K tomu poznamenává prof. Dobiáš: „Správnost tohoto výkladu, který přijal zčásti i Josef Soukup, Soupis památek historických a uměleckých XVIII., 283 (obr. 362 – plán a dva příčné řezy, málo spolehlivé) by bylo možno kontrolovati jen výkopy.

Snad se některý čtenář zeptá, proč nebyly dosud potřebné výkopy provedeny ani v Božejově, ani v okolních obcích. Je třeba si uvědomit, že po naší vlasti je mnoho, velmi mnoho míst, kde je třeba zásahu naších historiků a archeologů, a že jde v mnoha případech o bádání, která má veliký význam pro historii celonárodní; sem možno zařadit průzkum pražského Hradu, kde byly vykopávkami objeveny několikeré základy prastarých staveb pod chrámem svatovítským, v jeho nejbližším okolí, pod chrámem sv. Jiří i jinde, a tam všude nacházejí naši vědci doklady o nejstarší historii našeho národa a pronikají často i do oblasti oné doby, která je pro nás zahalena neproniknutelným závojem nejistoty a dohadu, které pramení v dochovaných pověstech, kde je těžko možné rozeznat, co je náznakem skutečnosti a co dílem lidské fantazie. – Stejně důležité pro archeology jsou vykopávky nejstarších lidských a slovanských sídlišť u nás a místa, kde zazářila a pak opět zhasla první civilizace u nás, to vše, co shrnujeme pod název Velkomoravská říše, se vším, co jí předcházelo, ať už jsou to stopy po starých germánských kmenech Kvádů či Gótů, či po ještě dřívějších slovanských kmenech, které podle dohadu vědců ustoupily na Moravu z Ukrajiny před postupujícími hordami Hunů někdy kolem r. 375. – To vše uvádím jen proto, abych osvětlil, jak mnoho velmi důležitých míst u nás ještě čeká na probádání, které bude stát ještě nesmírné vědecké úsilí a stejně nesmírné finanční náklady. Dejme však opět slovo prof. Dobiášovi:

HEŘMAN Z ÚSTRAŠÍNA (1354 - ?)

„Nejstarší známý držitel této tvrze byl Heřman z Ústrašína, jenž se připomíná k 27. říjnu 1354 jako patron tamějšího kostela. Aspoň od 19. července 1361 byl jeho nástupcem Mareš z Ústrašína, známý též jako purkrabí pánů hradeckých na Roštejně u Telče.“

V poznámce o něm prof. Dobiáš dokládá, že 5. října r. 1361 je jedním z rukojmí Jindřicha z Hradce a znovu v letech 1368 a 1378. Bez titulu purkrabí roštejnského se uvádí v Telči 23. ledna 1364 a 13. července 1366 mezi služebníky Menharta a Jindřicha ml. z Hradce. V pečeti měl jen dva rohy nad helmou. Opis legendy v pečeti:

+ MARSCHONIS . D . VSTRASCIN.

„Jako patron ústrašínského kostela se připomíná jen ještě 13. března 1363. – Daleko četnější zprávy máme o jeho statcích na Moravě.“ (Nebudu je však uvádět, neboť nemají k tomu, co náš zajímá, přímého vztahu.)

VOJEK Z ÚSTRAŠÍNA (1362)

„Na jaře r. 1362 patrně zemřel, neboť 9. května t. r. se uvádí jako patron ústrašínského kostela již jen syn jeho Vojek (Hojek) z Ústrašína. Na Moravě se uvádí Hojek a jeho žena Anna již roku 1376 . . . Kromě Hojka se uvádějí na Moravě r. 1386 ještě Maršík a Jan z Ústrašína. – Nedlouho potom, nejpozději před 20. listopadem 1410, přešel Ústrašín v držení pánů z Proseče. Samostatné panství ústrašínské zaniklo tak ve větším panstvím prosečském, a poněvadž držitelé tohoto panství nemohli na neveliké jeho ploše udržovat sídla dvě, zanikla do polovice XV. století ústrašínská tvrz docela. (Listinné doklady z roku 1468 uvádějí mezi příslušenstvím statku prosečského v Ústrašíně jen „dvuor popl. s podacím kostelním“ ale o tvrzi – třeba pusté – ani zmínky.)“