Hledat firmy v obci Unhošť
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Unhošť celá historie

Unhošť se nachází při severozápadním okraji Křivoklátské vrchoviny na hranici rozvodí řek Vltavy a Berounky. Od Prahy až k východnímu okraji města se rozkládá plochá krajina (parovina) bez lesů s nevýraznými výškovými rozdíly, intenzivně zemědělsky využívaná již v období mladší doby kamenné, což dokládají archeologické nálezy. V průběhu následujících tisíciletí pokračovalo kontinuální osídlení až do počátku raného středověku v 9. století, kdy na základě dosud známých archeologických pramenů můžeme datovat počátky slovanského osídlení zdejšího okolí. Od západního okraje zástavby se rozprostírá jiný typ krajiny, Lánská pahorkatina, vytvořená mnohaletým erozním působením Loděnického potoka (Kačáku) a jeho přítoků. Zde začíná zalesnění, táhnoucí se až ke Křivoklátu, proto je Unhošť nazývána „Branou do Křivoklátských lesů“.

Svou polohou na cestě z Prahy do Zbečna, kde prameny dokládají nejpozději od 11. století existenci knížecího dvora, je toto místo nepochybně spojeno s počátky dějin raného přemyslovského státu. Dodnes je možné sledovat původní průsek, kudy šla cesta zalesněným krajem, postupně rozšiřovaným a osidlovaným.

První písemné prameny, vztahující se k historii Unhoště, pocházejí z druhé poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. daroval pozemky ve vsi Unhošti – latinsky in villa Hunehozt – obyvatelům Pražského podhradí, jejichž domy musely ustoupit stavbě opevněného Nového města pod Pražským hradem – Malé Strany.

Na počátku 14. století je unhošťská osada uváděna jako městečko – oppidum. V této době roku 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farnost Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Tento řád, na jehož založení se podílela sv. Anežka, zde od 17. století dodnes nepřetržitě zajišťuje duchovní správu.

Unhošť byla až do konce 15. století spravována řádem Nového města pod Pražským hradem. Později, když se usedlíkům zdálo, že jsou touto správou příliš svazováni, usilovali o větší samostatnost v rámci Královské komory. Domnívali se, že pod ochranou královského hradu Křivoklátu se domohou větších práv. Zklamali se ovšem, protože hrad byl často zastavován jako záruka za dluhy královské komory a posléze dokonce prodán do soukromého vlastnictví šlechtických rodů. Zástavníci i pozdější majitelé upírali Unhošti práva královského města, kterým Unhošť vlastně, byť neformálně pod správou Malé Strany, byla.

V roce 1489 získala Unhošť privilegium od Vladislava II. Jagellonského, které umožnilo jeho politický a hospodářský růst. Toto pak bylo v roce 1510 doplněno dalším privilegiem, jímž bylo městečko osvobozeno od poplatků vůči hejtmanství hradu Křivoklátu.

V polovině 16. století postihl Unhošť požár, který zničil značnou část zástavby. Po této tragické události došlo k opětovnému rozvoji městečka také díky dalšímu privilegiu, které udělil roku 1557 Ferdinand I. Začali se zde usazovat lidé se šlechtickými predikáty nebo erbovní měšťané, což se později setkávalo s nevolí úřadu křivoklátského hejtmana, který tak přicházel o poplatky a vliv na správu městečka.

Rozvoj městyse byl ovšem omezován správním a ekonomickým vlivem sousedních královských měst Berouna a Slaného (Podmínku pro povýšení na královské město, ohrazení města, nebyla Unhošť schopna splnit z ekonomických důvodů). Unhošť si tak nadále zachovávala převážně zemědělský charakter, i když pro široké okolí zajišťovala řemeslné výrobky a služby, které byly nad síly venkovských řemeslníků.

Důsledky třicetileté války pocítila Unhošť již na samém počátku. Drancování stavovských vojsk v červnu 1620 vyvolalo lidové nepokoje, které našly odezvu v okolí Prahy. Velení stavovských vojsk se obávalo otevřeného lidového povstání a vojsko odeslalo do Zbraslavi. Opětné ubytování stavovského vojska v předvečer bitvy na Bílé hoře a opakované průchody saských, švédských a císařských armád v následujících letech, stupňovaly utrpení obyvatel a způsobily hluboký hospodářský úpadek. Třicetiletá válka tak načas ochromila život městečka, které tehdy navíc přišlo o část intelektuální elity, jež byla nucena z důvodu náboženského přesvědčení odejít ze země.

Ve druhé polovině 17. století došlo postupně k obnově hospodářství a společenského života. Vzhledem k soustavnému uplatňování protireformačních opatření se obyvatelé Unhoště a okolí definitivně přimkli ke katolické církvi. V Unhošti působilo při kostele literátské bratrstvo, které doprovázelo církevní mše zpěvem a hudbou. Dochovaný iluminovaný zpěvník s roráty (písně k oslavě P. Marie, které se zpívají v adventní čas) je vzácnou památkou na tato léta.

Mezi lety 1783–1790, v době osvícenských reforem, získala Unhošť konečně status města. V první polovině 19. století se také zde zřetelně projevil problém pronikání němčiny a německé kultury do měšťanských domácností. V důsledku toho se objevují snahy o udržení českého charakteru města mimo jiné prostřednictvím různých národních akcí. Unhošť měla štěstí na vlastenecké kněze – na zdejší farnosti působil Jan Jungmann, který se podílel na díle svého bratra Josefa Jungmanna, a kaplan zdejší farnosti, P. Antonín Brož, byl ve dvacátých letech 19. století duší místních českých divadelních představení. Páter Krolmus zde pátral po „starožitnostech“, působil zde Vilém Gauč, člen tajného spolku Repeal, za okres unhošťský kandidoval do zemského sněmu J. K. Tyl.

Po politických událostech v roce 1848 nahradil dosavadní správní jednotku – Tachlovické panství – unhošťský samosprávný okres, spadající do politického okresu Smíchovského. Na konci 19. století však na sebe strhlo politickou správu rychle se rozvíjející Kladno a po zrušení samosprávných okresů zůstala Unhošť okresem soudním. I ten byl v polovině 20. století zrušen. Ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století vzniklo v Unhošti několik drobných průmyslových podniků (parní mlýn, Urbanův pivovar, pila, olejna, likérka FASTO), město si však i nadále uchovalo agrární charakter.

I přes množství necitlivých urbanistických zásahů ve druhé polovině 20. století dnes můžeme v Unhošti spatřit hodnotné kulturní památky. Původně gotický kostel sv. Petra a Pavla byl počátkem 18. století upraven v barokním slohu. Stávající věž kostela, která byla přistavěna v letech 1655–57, sloužila jako zvonice a v její horní části byla zřízena světnice pro strážníka – věžného. Poslední věžný zde bydlel ještě roku 1900. V blízkosti kostela byly v minulosti dodatečně umístěny barokní sochy sv. Václava (před kostelem) a sv. Jana Nepomuckého (mezi kostelem a farou). Fara č. p. 7 z poloviny 19. století se nachází nad kostelem a v týchž místech též stojí budova staré školy č. p. 8, zbudovaná obcí na konci 18. století. Na domě č. p. 3, který vznikl sloučením dvou gotických domů, můžete spatřit renesanční portál. V letech 1815–2009 zde fungovala lékárna U Zlaté hvězdy. Nelze opomenout ani dům č. p. 86 jako dobře dochovaný příklad barokní lidové architektury či Feldekovský zámeček v tomtéž slohu v jižní části města z poloviny 18. století, který je však v současnosti ve značně zbědovaném stavu a veřejnosti nepřístupný. Hodnotu historické zástavby Unhoště dokládá i skutečnost, že v roce 2002 bylo historické jádro města prohlášeno za Městskou památkovou zónu.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Web používá nezbytné cookies pro jejich fungování. Se souhlasem jsou zpracovávané preferenční a statistické cookies, které slouží pro zapamatování nastavení a měření návštěvnosti. Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies. Podrobnou úpravu můžete provést kliknutím na “Vlastní nastavení”. Své preference můžete kdykoliv změnit a souhlas odvolat kliknutím na “Cookies” v zápatí stránky. Volba pouze nezbytných cookies může mít vliv na funkčnost a výkon stránek.