Němčice

Prvním držitelem Herštýna byl v r. 1349 Břeněk z Herštýna, který byl ve službách Jana – biskupa Olomouckého. Olomoucký biskup byl od r. 1355 patronem kostela v 2 km vzdálené vsi Úboč. Za stavebníka hradu můžeme s velkou pravděpodobností považovat jeho příbuzného Buška II. z Velhartic, který byl synem známého společníka krále Karla IV., Buška I. Z Velhartic. Dalším majitelem Herštýna byl Ježek z Velhartic, který se v létech 1360 – 1367 stal maršálkem královského dvora. Po jeho smrti spravovala panství Herštýn od r. 1369 vdova Ofka s nezletilým synem Janem, který se stal majitelem v r. 1385. Jan měl čtyři syny: Záviše, Arnošta, Viléma a Půtu. Půtovi patřil Herštýn až do r. 1465.

Dalším vlastníkem byl Půtův syn Jan Herštýnský z Velhartic. Ten se v r. 1472 zapletl do sporů proti Albrechtovi knížeti Bavorskému. Oboustranná nenávist sílila, až v r. 1475 bavorská vojska Herštýn vypálila a pobořila. Jan Herštýnský vedl dobrodružný život, a proto byl za výpady (pálení, plenění, loupení) sťat za Daliborkou na Hradčanech v Praze.

Později byl hrad Herštýn znovu postaven Zdeňkem Dobrohoštem z tvrze Ronšperk (Poběžovice), který v r. 1510 hrad daroval svému příteli Jiřímu z Kopidlna. Tento rytíř byl však vůdcem vybraných žoldnéřů. Vynikal smělostí, chytrostí, ukrutností a loupeživostí. Panstvo, aby učinilo zadost všem ukrutnostem, se spojilo s měšťany a pod vedením rytíře Zdeňka Lva z Rožmitálu byl r. 1513 hrad dobyt.

Dalším majitelem Herštýna byl jeden z nejvýznamnějších šlechticů své doby Půta Švihovský z Rýzmberka a po jeho smrti syn Břetislav, který r. 1534 prodal celé panství (ves a mlýn Úboč, ves Němčice, Vlkanov a Košenice) městu Domažlice za 2350 kop grošů. Pak došlo ke konfiskaci císařem Ferdinandem. V r. 1549 koupil Herštýn za 900 kop grošů Šebestián Markvart z Hrádku, který byl královským purkrabím z Karlštejna. V pozdějších letech panství Herštýn vč. Němčic a pustého Vlkanova (vypálen v r. 1534) připadlo české šlechtě Černínů z Chudenic.

Dnes je kolem zříceniny hradu přírodní rezervace (11 ha) smíšeného lesa s převahou buku a se vzácnou jarní květenou (lýkovec, jaterník, dymnivky, sasanka, áron, mařinka, kokořík,…).

Pro zajímavost je nutno připomenout příhodu, která se stala r. 1805. Tehdy projížděla obcí kolona vozů se suknem a částmi vyřazených oděvů od císařských hulánů. Transport doprovázel francouzský trestní oddíl. Byl však přepaden, ztratil všechny vozy a byl rozehnán.