Svárov

Svárov je prastará osada, jejíž jméno odvozuje Karel Jaromír Erben od „Svaroha", boha pohanských Slovanů. Roku 1249 patřila osada klášteru břevnovskému, ale v letech 1256 až 1260 vyměnil klášter osadu Svárov s králem Přemyslem Otakarem II. za jinou ves. Podle Karla Jaromíra Erbena se to stalo již v roce 1249 za krále Václava I.V této době tu bývala tvrz, jež byla potom sídlem rytířů ze Svárova. Na blízku tvrze, ne-li v ní samé, stála kaple opodál dřevěné zvonice. Dnešní kostel svatého Lukáše - patrona malířů - má ve zdivu prvky románské a kněžiště je gotické. Přesná doba vzniku není známa.

14. století

Ve 14. století zde stála již fara. Svárovský kostel patřil k děkanátu ořechovskému. Nejstarší známý svárovský farář byl Jan. Po něm zde působili další, z nichž někteří byli přímo svárovští rodáci. Nástupcem Jana ze Svárova byl Mikuláš. Kolem kostela je hřbitov obehnaný kruhovou kostelní zdí, která je vzácnou památkou gotických staveb a je zařazena do seznamu chráněných památek. Hřbitov se zachoval až do dnešní doby a přes veškerá josefínská nařízení nebyl nikdy nikam přeložen.

15. století

V době husitských válek byl kostel poničen, po nich obnoven a bohoslužby zde konali kněží podobojí. Po husitských válkách zde měl zboží Bohunek z Olbramovic. Další držitelé se pravděpodobně nazývali Karlové ze Svárova; měli dědičnou hodnost strážců vrat při korunování českých králů.

16. století

Svárov získali vladykové z Červeného Újezdce. V roce 1525 prodali Červenoújezdští Svárov Janu Jiřímu Žďárskému ze Žďáru. Nedaleký dvůr Rymáň, který leží na místě zaniklé stejnojmenné vesnice, který patřil břevnovskému klášteru, koupil rovněž Jan Jiří Žďárský. Vystavěl v něm pivovar. V roce 1598 byla mezi Svárovem a Červeným Újezdem postavena Boží muka.

17. století

V roce 1606 byla postavena stará svárovská škola. Na počátku třicetileté války roku 1620 byla svárovská škola ušetřena. Do poloviny války tu působil učitel - spisovatel Václav Jesenický. V roce 1626 sepsal v našem mateřském jazyku knížečku o kapli Loretánské, která byla vytištěna

v Praze. V roce 1631 byla škola zbořena. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se vrací svárovský kostel do správy římsko-katolické. Podléhala františkánům z Hájku, později pod správu farářů na Kladně a roku 1691 byla přikázána farářům v Tachlovicích. V roce 1625 Florian Jetřich Zďárský ze Žďáru dává přistavit ke kostelu půlkruhovou kapli morových patronů svatého Rocha a svatého Šebestiána. Později je kaple zasvěcena Janu Nepomuckému. Po třicetileté válce bylo ve Svarově 12 gruntů, z toho 11 pustých. V roce 1687 byla přistavěna věž kostela. V roce 1697 koupil Svárov hrabě Karel Jáchym Breda, který obnovil dvůr Rymáň, přikoupil ještě jiné statky a vytvořil panství Tachlovické. Do roku 1622 bylo v Rymáni 6 rybníků.

18. století

Roku 1732 prodal hrabě Breda Svárov velkovévodkyni A.M.Fr. Toskány, která ho připojila k Buštěhradu, kde zůstal až do zrušení poddanství. V roce 1741 přešel Svárov na vévody bavorské. V roce 1786 byl opraven kostel uvnitř i zvenčí a byla rozšířena kruchta.

V roce 1736 byla obnovena fara. Vletech 1728 a 1730 je ve farní knize zmínka i o škole. Byla to přízemní budova postavená proti kostelu. V roce 1790 byla opravena tak, že jí na celém tachlovickém panství rovné nebylo.Nad obcí Svárov se tyčí památná lípa, která dodnes budí pozornost. V 19. století se pod ní scházeli čeští vlastenci pod vedením F. L. Čelakovského.

19. století

V roce 1805 přešel Svárov na rod habsburský a roku 1847 byl přidělen k soukromým císařským statkům v Cechách. Vletech 1802 až 1827 byly prováděny opravy kostela, varhan, křtitelnice a zdi okolo.

V roce 1840 se začalo se stavbou silnice ze Svárova do Podkozí na místě hlubokého úzkého úvozu. Po velké bouři v roce 1842 se probořila střecha školy.

V roce 1845 byla vysvěcena nová škola. Z podlahy kněžiště kostela byly v roce 1855 vyzvednuty náhrobní kameny Žďárských a byly zasazeny kolmo do stěny po obou stranách oltáře, jak je možno vidět dodnes.

Škola byla v roce 1873 rozšířena o další třídu a v roce 1876 bylo přikročeno k přestavbě školy. V roce 1887 byla škola trojtřídní.

Obec Svárov měla v tomto století katastr 836 ha a 15 arů. Počet obyvatel byl v letech následující:

Rok 1843 - 38 domů - 232 obyvatel

Rok 1857 - 38 domů - 475 obyvatel

Rok 1870 - 41 domů - 294 obyvatel

Rok 1888 - 43 domů - 323 obyvatel

20. století

Období Rakouska-Uherska

Obec Svárov náležela do okresu Unhošť. Na počátku století ji tvořilo pouze 37 domů. Katastr obce v té době zasahoval až do údolí Kačáku a zahrnoval i mlýn a hájovnu v Podkozí a také Rejnovský mlýn.

V obci žilo, včetně obyvatel přilehlého tehdy císařského dvora Rymáň, celkem 285 obyvatel. V roce 1910 to bylo již 349 obyvatel. Nalézali obživu jako horníci a důlní tesaři na šachtách v Kladně, Nučicích, Chrustenicích a Krahulově. Značná část se živila zemědělstvím na vlastní a pronajaté půdě nebo prací ve mzdě.

V obci hospodařilo devět rolníků na menších usedlostech do 15 ha vlastní půdy. Velký počet rodin měl zemědělství jako doplňkovou obživu.

V obecní kronice jsou mezi obyvateli i tři učitelé, dva hostinští, dva kupci a jeden farář. Tehdy bylo v obci šestnáct dospělých negramotných osob.

Významnou událostí obce byla výstavba nové školy společným nákladem s obcí Červený Újezd. Základní kámen k výstavbě byl položen v roce 1904 a její slavnostní otevření bylo již 19. září 1905. Prvním řídícím učitelem v nové škole byl pan Ferdinand Janoušek. S ohledem na počet dětí v obou obcích bylo vyučováno ve čtyřech třídách.

V roce 1917 byl uveden do užívání nový hřbitov za farskou zahradou. V obci byl čilý společenský život.

V roce 1900 byl založen Hasičský spolek, který aktivně zasahoval již v roce 1902 při rozsáhlém požáru statku vč.p. 10. V roce 1909 byl ustaven Spořitelní a záložní spolek s působností i pro okolní obce.

Občané se podíleli na činnosti tělocvičné jednoty Sokol Červený Újezd -Svárov.

Zlomovým obdobím vývoje obce byla 1. světová válka vletech 1914 -1918. Do války bylo postupně povoláno 53 mužů, z toho 7 teprve osmnáctiletých. Celkem 5 občanů padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné.

V naší obci žili v letech 1915 - 1919 italští uprchlíci z jižních Tyrol. Jejich 30 dětí vyučoval italský učitel v naší místní škole. V roce 1918 žilo v obci také 19 židovských dívek z Haliče.

Zejména ke konci války mnohé rodiny bez možnosti vlastního zásobení hladověly. Potraviny byly drahé a úroda byla konfiskována. Běžné bylo pokoutní mletí obilí na ručních mlýncích.

Meziválečné období

Obec byla nadále součástí okresu Unhošť. Katastrální území obce se však zmenšilo. Část pozemků kolem Kačáku byla přidělena k obci Ptice a později v roce 1935 i k nově osamostatněné obci Podkozí. V roce 1921 bylo v naší obci 47 domů a žilo v nich pouze 312 obyvatel. Počet obyvatel od té doby jen klesal.

Na počest vzniku samostatné republiky byly v listopadu roku 1918 slavnostně vysazeny u kostela 4 lípy. Prvním starostou obce byl zvolen František Holeček, který kandidoval za stranu sociálně demokratickou.

Byl oživen stavební ruch a podnikání. Po roce 1924 jsou v obci dvě hospody, dva obchody, kovářství, trafika, později i truhlářská dílna a řeznictví. V roce 1930 je registrováno již 11 živností.

Dva z místních rolníků hospodaří na více než 30 ha půdy. Největším statkem však zůstává Rymáň s rozlohou po pozemkové reformě 94,6 ha půdy.

Místní škola byla vždy vzorně vedena, takže v roce 1926 získala zvláštní uznání Zemské školní rady. V roce 1931 byla škola vybaveny rozhlasovým přístrojem. Místní učitelé organizují kulturní a osvětovou činnost (přednášky, výlety, divadelní představení).

Do školní budovy je umístěna obecní knihovna, v tomto období hojně užívaná. Počet svazků neustále roste, kdy v roce 1936 čítá již 627 výtisků.

Převratnou událostí v životě obce byla elektrifikace. V roce 1927 obecní zastupitelstvo rozhodlo o zavedení elektřiny. Již o hájecké pouti v září roku 1930 poprvé svítila část domů.

V roce 1927 byla zahájena autobusová doprava soukromou linkou Kladno - Beroun. V následujícím roce pak byla zavedena státní linka do Prahy přes Sobín a v roce 1930 linka Kladno - Praha přes Hořelice. Jednalo se však o přechodné řešení. V roce 1932 jezdil pouze školní autobus Kladno - Úhonice.

V roce 1928 byly na katastrálním území obce Svárov postaveny první rekreační chaty.

Poslední svárovský farář František Cikánek, kterého mnozí ještě pamatují, odešel na odpočinek roku 1937. Po jeho odchodu zůstává svárovská fara prázdná. Farnost je spravována z Unhoště, dále pak františkány z Hájku. V roce 1941 je jmenován zdejším farářem PhDr. Karel Brabec. Po jeho zatčení roku 1950 byla fara spravována z Úhonic, Unhoště a v současné době úhonickým farářem Josefem Moulíkem.

Období II. světové války

Přípravy obyvatelstva na válečný konflikt byly v obci organizovány v rámci civilní ochrany již od roku 1937. Mobilizace v září roku 1938 se účastnilo 16 svárovských mužů. Od října téhož roku do obce přicházeli běženci ze Sudet. Obec pro ně organizovala pomoc, byli ubytováni v domech svárovských obyvatel. Později pro ně byly postaveny dva dvoj domky na obecním pozemku při silnici k Pticím.

Zástupci okupačních úřadů se v obci objevili v březnu 1939. Obec dostala německé jméno „Swarau". Z obecní knihovny bylo zabaveno a ihned spáleno 40 knih. Byla zavedena veškerá opatření platná v Protektorátu Čechy a Morava. Na nucené práce do Německa byli nasazeni 3 muži, z nichž tam jeden zahynul.

V sousedství obce za „Průhonem" byla zřízena cílová plocha pro cvičné letecké střelby. Bomby a kulometné střely přelétávaly nízko nad obcí. Jedno ze cvičných letadel se zřítilo do lesa blízko obce.

V roce 1944 dopadla na okraj obce zatoulaná bomba při spojeneckém bombardování Prahy. V lese v okolí Svárova byl v roce 1942 zatčen jeden z lidických mužů.

Na jaře 1945 přijely do Svarová povozy s německými uprchlíky z východní části říše, kteří utíkali před Rudou armádou. Byly to většinou ženy, děti a staří muži. S nimi přijeli i francouzští zajatci. V lesích na Kačáku se objevily oddíly Vlasovců.

Osvobození předznamenal slavnostně ozdobený vlak Kladno-nučické dráhy, který projel již 5. 5. 1945 ráno. Dne 8. května projížděly obcí od Prahy kolony německých aut.

První vojáci Rudé armády přijeli do obce 10. května 1945. Jeden rudoarmějec zahynul na silnici do Podkozí 11. května téhož roku. Tam byl pochován a jeho hrob je po mnoho let udržován.

Po roce 1945

V této době byly místo obecních úřadů ustaveny národní výbory v čele s předsedou. Prvním předsedou národního výboru obce Svárov byl zvolen Josef Husák.

Počet občanů se dále zmenšil. V rámci osidlování pohraničí se odstěhovalo 5 rodin. První dostupný údaj o počtu obyvatel je až z roku 1958 a uvádí 234 trvale bydlících osob.

Významné rozvojové akce

V roce 1948 byla provedena přestavba domku č.p. 21 na úřadovnu MNV/ a byla zde zřízena také družstevní prádelna. S výpomocí občanů byla zavedena telefonní linka za Svárova do Unhoště. Roku 1949 byla brigádnickou svépomocí vystavěna družstevní prodejna. V roce 1950 byl ve škole zřízen „útulek" pro předškolní děti. V letech 1957 - 1959 byla svépomocí přestavěna hospoda u Tonů na kulturní dům se sálem, sociálním zařízením a bytem. Po roce 1960 tam byla kancelář MNV. V roce 1959 byl rozšířen obecní rozhlas a v roce 1961 byl vybaven novou technikou.

Významnou modernizací prošla i místní škola. V roce 1960 byla budova vybavena ústředním topením, byly položeny parketové podlahy, opravena střecha a obnoveno vybavení školy. V roce 1961 byl do školy zaveden vodovod. V tomtéž roce se zlepšila průjezdnost obcí po rozšíření a vyasfaltování silnic. Byl postaven chodník ze středu obce ke škole a v této části obce byla zřízena i kanalizace.

V roce 1962 byla svépomocí postavena zděná čekárna na autobusové zastávce. V tomto roce bylo rozšířeno autobusové spojení o linku Kladno - Praha. Doposud obcí projížděly pouze dělnické autobusy do Kladna. Velkou akcí bylo též bagrování rybníka v letech 1961 - 1962.

V roce 1963 byla zahájena stavba dětského hřiště pod školou. Nová prodejna Jednoty byla vybudována v roce 1966 v usedlosti po rodině Vokněrových. Za účasti občanů Červeného Újezdu byla v roce 1974 vybudována vodárna a byla zavedena voda na hřbitov.

Nová čekárna s přilehlým nástupním chodníkem byla postavena v roce 1978.

Zemědělství

Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1950. V té době mělo 30 členů a 80 ha půdy. Prvním předsedou byl Václav Raboch. V roce 1952 byl dokončen kravín přestavbou z farské stodoly. V následujících letech pak byl dokončen vepřín a drůbežárna.

Ekonomická krize družstva se začala projevovat již od roku 1957. V roce 1961 byl ještě vystavěn nový kravín, ale v roce 1962 bylo družstvo zrušeno a jeho hospodaření bylo převedeno do Státního statku Buštěhrad.

Změny postavení obce

V roce 1976 byla obec připojena k městu Unhošť jako osada; v obci působil občanský výbor. Jeho prvním předsedou byl Petr Fuchs. Na základě rozhodnutí občanů pod vedením budoucího starosty pana Stanislava Mottla došlo v roce 1992 k osamostatnění obce. Prvním starostou byla zvolena ing. Jitka Zetková (1992 - 1994). Od roku 1994 do 2006 byl starostou obce Stanislav Mottl.