Stěžery

Je nesporné, že Stěžery jako sídlo slovanského rodu Stěžerů existovaly již dávno před rokem 1229. Katastr Stěžer náleží svou východní částí k oblasti dnes zelinářské a řepařské půdy, která byla před 1500 lety v době příchodu Slovanů do Čech a do dnešního Hradecka travnatou, bezlesou stepí. Tato step byla malou obměnou velké středočeské lesostepi prostírající se daleko kolem hory Říp, kde později vznikl kmen Čechů. Rozkládala se na západ od Labe až k Jaroměři, na sever byla ohraničena lesnatými návršími na úrovni Hořiněvsi, na západě pásem lesů dodnes oddělujícím Hradecko od Nechanic a Bydžovska a na jihu lesy a bažinami v úrovni dnešních Opatovic a Osic.

Prvním Slovanům, kteří se v rodových skupinách usazovali v nejúrodnějších částech Čech, neušla úrodná půda stěžerského katastru, ať již se o ni zajímaliu jako zemědělci či zpočátku více jako chovatelé početných stád hovězího dobytka. Archeologické nálezy z doby hradištní, tedy z období po r. 500, dokazují, že příslušníci neznámého slovanského rodu se usadili i v katastru obce Stěžer. Nebyli jeho prvními obyvateli, protože arceologické nálezy dokazují osídlení katastru již v době kamenné a římské. Slovanští obyvatelé se zde však udrželi natrvalo a jejich osada byla podle svých obyvatel pojmenována "Stěžery".

Slovanské rody usazené v oblasti na západ a severozápad od pozdějšího Hradce Králové označovaly své vsi a dvorce nejčastěji podle názvu rodů. Vznikly tak názvy obcí dvojího druhu: rod Plačiců dal jméno vsi Plačicím, rod Osiců sídlil v Osicích, rod Charbuziců v Charbuzicích a rody Všestarů, Holovousů, a Mžanů sídlily ve vsích Všestary, Holovousy a Mžany. Pro některá stará slovanská sídla se původní názvy odvozené ze jmen rodů nedochovaly a sídla mají název novější nebo atypický (Plotiště, Chlum, Svobodné Dvory). Název Stěžer náleží do skupiny nejstarších místních jmen nejtíže vysvětlitelných, protože snad navazují na zachovaná místní a rodová jména předslovanských obyvatel Čech. Zatímco jména druhu „Zdiby, Všechromy, Kryry…“ vzdorují všem pokusům o vysvětlení vzniku a významu, pro jméno „Stěžery" lze pravdě blízký výklad nalézt. Byl také již hledán, uvažovalo se o souvislosti se stožáry, které sloužily jako poplachové signály ohněm, s nedoloženým jihoslovanským pojmem „stěžer“ pro rodový majetek či s bájným zakladatelem uhlířem Stěžerem. Takové výklady však nejsou správné.

Při výkladu jména Stěžer je třeba vycházet z nesporného zjištění, že je původně označením území zabraného rodem Stěžerů, podobně jako jméno „Čechy“ označuje území obydlené kmenem Čechů. Označení rodu Stěžerů v nejstarší době před provedením změkčení znělo pravděpodobně „Stezarové“ a znamenalo tedy snad „ hlídače stezek, ty, kteří stíhají vetřelce, či ty, kteří sídlí v blízkosti stezky“.

Stěžery leží skutečně mezi čtyřmi pradávnými předhistorickými obchodními a vojenskými stezkami a pozdějšími silnicemi dálkového významu. Těsně při východní hranici katastru probíhá od severu k jihu stezka spojující lesnaté Podkrkonoší a význámné obchodní středisko Chrudim. Těsně při jižních hranicích jde dodnes silnice spojující Hradec Králové a Prahu. Vlastním katastrem Stěžer procházela významná silnice, dnes zachovaná u cihelen a ústící do Hradce Králové za bývalou Škodovkou ulicí Stěžerskou, spojující Hradec Králové s hradištěm Nechanice a Bydžovem a konečně na západě katastrem obce Stěžírky probíhá odbočka a zkratka předhistorické stezky polské, spojující Prahu přes Náchod s Polskem, odbočující ve Lhotě pod Libčany od stezky vedoucí přes Hradec Králové, kolem těchlovického lesa a mezi Stěžírkami a Charbuzicemi křižující silnici bydžovskou. Takové soustředění stezek přinášelo nutnost řady vojenských a obranných opatření, která se především dotýkala nejbližších obyvatel, tedy rodu Stěžerů. Nebylo by tedy divu, kdyby právě blízkost vojenských a obchodních stezek dala rodu Stezarů, pozdějších Stěžerů, jeho jméno.

Vojensky exponovaná poloha obce Stěžer, daná stálým nebezpečím a stykem s přátelskými i nepřátelskými použivateli komunikací a nevelkou vzdáleností od kmenového hradiště na místě dnešního Hradce Králové, jistě určila charakter a osudy Stěžer, i když zůstanou z největší míry nepoznatelné a nejasné. Stěžery musely počítat s nepřátelským ohrožením a udržely si tedy pro obranu nejvhodnější půdorys okrouhlice, otevřené jen jediným úzkým, snadno zahraditelným vchodem a zároveň východem z návsi. Takový půdorys si dodnes zachovaly sousední Plačice, ležící též v bízkosti silnic. Také samostatné opevnitelné dvorce mezi Hradcem a Stěžerami, později nazvané Svobodné Dvory, vznikly v bezpečné vzdálenosti od silnic a měly snad podobnou funkci jako ves Stěžerů, pokud se vůbec i na jejich území též název Stěžery či Charbuzice nevztahoval. I název rodu Charbuziců lze totiž vyložit jako „ ozbrojení strážci a hlídači“ v souvislosti s obranou a strážní funkcí v blízkosti silnic.

Více než odvratitelné nebezpečí přicházející s vojsky a obchodními karavanami podél stěžerských polí ovlivnilo další dějinný vývoj Stěžer pozvolné rozpadání rodového zřízení a vznikání feudálních forem ovládání dosavadních svobodných rodů a obcí. Na místo rodových náčelníků nastupují feudální vladykové s trvalou správní a vojenskou i hospodářskou funkcí a s mocí založenou na mimoekonomickém přinucení. Až do upevnění feudálního společenského zřízení se charakter moci mnoho nelišil od předchozího rodového uspořádání a byl zpočátku snesitelnější. Jestliže tedy někdy nedlouho před rokem 1229 vnikl do prosté rodové struktury vsi Stěžer v podobě cizího vladyky nový prvek či jestliže dosavadní náčelník si přisvojil vůči kolektivu příbuzných rodin feudální práva a nadřazenost, byl to jen nezbytný důsledek vývoje společnosti. I bez toho dávno mezi jednotlivými kdysi úzce příbuznými rodinami nebylo rovnosti. Některé rodiny již zvětšily plochy svých polí na úkor svých sousedů a možnost vojenské služby dávaly volnost k rozdílnému majetku. Rozhodující obrat nastal, když samozvaný vladyka či rodový náčelník mohl svou uchvácenou moc zužitkovat a nalezl někoho kdo ji dokázal využít ještě lépe a chytřeji. Tímto pokračovatelem ve feudálním znevolnění svobodných rodin stěžerských obyvatel se stal r. 1229 klášter benediktinů v Opatovicích u Hradce Králové.

Redakční poznámka: Základní poznatky o historii Stěžer shromáždil stěžerský rodák Dr. Jaroslav Honc. Jeho selský původ – Honcové žili na stěžerském gruntě již od druhé poloviny 17. století – jej předurčil ke studiu historie jeho rodné obce, kterou dovedl do roku 1848. Stěžerskou monografii dokončil ještě za studií na filozofické fakultě dne 20.února 1951 a věnoval v rukopise stěžerskému MNV a kronikáři Otto Kučerovi. Je tedy dosud nepublikovanou Honcovou prvotinou a jednou z prvních českých historických monografií venkovských obcí vůbec.