Hledat firmy v obci Stará Červená Voda
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Stará Červená Voda
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

VĚSTINSKÝ LUBOMÍR-VK PROFIL - Nová Červená Voda č. 44, Stará Červená Vodaweb

Firma se zabývá klempířskou výrobou, dělením kovových svitků na požadovaný rozměr, výrobou tvarovaných plechů.

AGRO A.R.W., s.r.o. - Stará Červená Voda č. 246webFotografie u firmy

Farma zaměřená na zemědělskou výrobu se postupně rozrůstala v živočišné i rostlinné výrobě. Naše společnost se stala na území České republiky uznávanou v oblasti nabízených zemědělských služeb a prodeji zemědělské techniky.

REINOLD s.r.o. - Stará Červená Voda č. 43webFotografie u firmy

Historie obce Stará Červená Voda celá historie

Český i německý název Červené Vody (Rothwasser) vznikl stejně jako u Černé či Bílé Vody od barvy toku či dna zdejšího potoka. Přívlastky Stará, Nová a Dolní vznikly postupně, ale byly použity úředně až od 18. století k odlišení jednotlivých částí a osad. Celá administrativně správní jednotka se po roce 1848 skládala z několika katastrálních obcí a osad. První katastrální i sídlištní jednotku tvořila Stará Červená Voda, druhou Nová Červená Voda a třetí Dolní Červená Voda s osadou Johanka (německy Johannaburg) a dalšími třemi osadami Vidnavské Fojtství, Nová Malá Kraš a Stachlovice, které však byly v roce 1924 připojeny k Vidnavě a jejich osudy jsou uvedeny u tohoto města. Původním pečetním znamením Staré Červené Vody byla květina, na konci 18. století pak tři květy, které vyrůstaly z jednoho stonku.

Starou Červenou Vodu představuje vlastně celá skupina sídlišť s rozsáhlým katastrem. Ten měl i po připojení části území k Vidnavě rozlohu 3668 hektarů převážně lesní půdy a táhl se z Vidnavské nížiny u státních hranic s Polskem na severu daleko na jih do hornaté oblasti Sokolského hřbetu, což je pásmo Rychlebských hor mezi Žulovou a Jeseníkem. Sídlištní areál se rozprostírá v údolí Červeného potoka. Stejným, tj. severovýchodním směrem od Žulové a přes Černou Vodu vede také silnice do Staré Červené Vody, kde se rozdvojuje jednak na východ k Mikulovicím, jednak na sever přes Dolní Červenou Vodu k Vidnavě. Od Staré Červené Vody k jihu do údolí Červeného potoka se táhne Nová Červená Voda (měla dříve spojení přes Sokolský hřbet do Supíkovic). Osada Johanka, která prakticky zanikla, byla umístěna přímo u státních hranic a při pohraniční silnici z Mikulovic do Vidnavy. Za místní části obce jsou dnes uznávány jenom Stará a Nová Červená Voda. Je pochopitelné, že nadmořská výška se v katastru značně mění (u Staré Červené Vody je průměr 304 m, u Nové Červené Vody 332 m, ale Sokolský vrch na jihu katastru má 967 m).

Počet obyvatel této poměrně velké obce, resp. skupiny osad vesnického typu, zaznamenal za posledních sto let před rokem 1945 pokles asi z 2500 osob na 2000 osob. Uprostřed tohoto období v roce 1900 měla celá obec (včetně později odloučených osad) 410 domů a 2323 obyvatel. Z uvedeného počtu připadalo na Starou Červenou Vodu 199 domů a 1074 obyvateli, na Novou Červenou Vodu 148 domů a 868 obyvatel, Dolní Červenou Vodu 14 domů a I 16 obyvatel a konečně na Johanku 10 domů a 42 obyvatel. Před první světovou válkou nebyl v celé obci ani jeden Čech, několik českých rodin se zde objevilo až po roce 1918 (v roce 1930 se přihlásilo k české národnosti 30 osob). Vzhledem k tomu došlo po roce 1945 k úplné výměně obyvatel, ale příliv českých osídlenců nestačil potřebám, takže v roce 1950 tu bylo jenom 958 usedlíků ve 341 domech. V roce 1991 měla celá obec Stará Červená Voda 680 obyvatel a 182 domů, z toho připadalo na Novou Červenou Vodu 267 obyvatel a 73 domů.

Z celé skupiny vsi a osad je nejstarší dnešní Stará Červená Voda, zvaná původně jenom Červená Voda. Objevuje se sice v listině pro vidnavského fojta z roku 1291, ale ta potvrzovala stav asi o čtvrt století předtím. Ves patřila již tehdy k největším v okolí. Měla totiž k dispozici 60 lánů, ale ty se zřejmě nepodařilo zcela osadit kolonisty, protože začátkem 15. století byla polovina vsi označována jako pustá. V té době se v okolí údajně dobývalo stříbro. Ves patřila k biskupskému hradu Kaltenštejn a po jeho zániku k Otmuchovu a nakonec k Frýdberku. Postupně bylo kolonizováno i zalesněné okolí a před rokem 1560 byla vysazena nová část vsi, která byla vratislavskými biskupy označena jako Nová Červená Voda. Fara a kostel patřily podle tradice k nejstarším v kraji, ale důkazy v písemných pramenech nejsou k dispozici; totéž platí pro školu.

Majetek červenovodského fojtství často střídal majitele a také se postupem doby rozdělil na několik částí. Jeden díl vsi s Horním dvorem a fojtstvím v Nové Červené Vodě získala roku 1625 nedlouho předtím založená jezuitská kolej z Nisy, kdežto druhá část s Dolním dvorem a fojtstvím v Malé Kraši i nadále střídala držitele. Nejvíce poddaných ovšem náleželo vratislavskému biskupství.

Za třicetileté války byla ves dost zpustošena a vyrabována, ale bohatství lesů v okolí umožnilo po válce poměrně rychlou obnovu. Také kostel byl ve značně zuboženém stavu a jeho situace se zlepšila až po přístavbě nové hlavní lodě roku 1753. Při kostele byla na pozemky poměrně bohatá fara, k níž od 17. století náleželo i několik poddaných. Za válek o Slezsko zažila vesnice v roce 1759 dočasné utáboření asi čtyřiceti tisíc rakouských vojáků. Po porážce Rakouska se Červená Voda rázem ocitla u nové hranice mezi pruským a rakouským Slezskem. Kolem roku 1770 byly v sousedství Dolní Červené Vody, která se uvádí jako další díl vsi již roku 1722, založeny osady Stachlovice (podle osobního jména Stach) a Johanka; ta dostala jméno podle manželky tehdejšího majitele Dolního dvora F. U. Mikusche.

Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 převzalo červenovodský statek s majetkem v Nové Červené Vodě, Černé Vodě a Roklinách do správy ředitelství státních statků v Albrechticích a to jej roku 1810 prodalo Konrádu hraběti Šternberkovi. Šternberkové již roku 1798 získali od rodiny Mikuschů majetek bývalého fojtství i s Dolním dvorem v Dolní Červené Vodě, takže mu náležely také osady Nová Malá Kraš, Stachlovice a Johanka. Dočasně byl tento majetek spojen i s rytířským statkem v Černé Vodě. Celkově byly poměry dost spletité, protože větší část usedlíků ve Staré Červené Vodě i Nové Červené Vodě patřila i nadále k biskupskému majetku a k vrchnostenskému úřadu na Jánském Vrchu.

Roku 1836 bylo ve Staré Červené Vodě 160 domů a 1180 lidí. V Dolní Červené Vodě bylo tehdy 22 domů a 185 obyvatel a v její osadě Johanka devět domů a 66 obyvatel; těžila se tu hlína na výrobu porcelánu a počátkem 19. století je zde uváděn zámek, dvůr s ovčínem, pivovar a bělidlo. V Nové Červené Vodě bylo ve stejné době 120 domů a 850 obyvatel; zde byl zase pivovar, palírna a pila. Obyvatelstvo se vedle zemědělství zabývalo také ovocnářstvím a v hojné míře pak přadláctvím. Vedle školy ve Staré Červené Vodě vznikla roku 1779 další škola i v Nové Červené Vodě.

Rok 1848 přinesl nejen nové správní struktury a začlenění Staré Červené Vody do obvodu okresního soudu ve Vidnavě a okresního hejtmanství ve Frývaldově, ale také změny v zemědělství a průmyslu. Pro zdejší kraj typický rozvoj kamenictví zasahoval do areálu Staré Červené Vody spíše svým okrajovým pásmem, ale i tak zde bylo otevřeno několik kamenolomů a objevily se i některé kamenické dílny. Právě v Nové Červené Vodě začal roku 1840 V. Nikisch odstraňovat z polí za úplatu balvany, což byl vlastně jakýsi zárodek pozdějšího rozmachu dobývání a opracování kamene na Frývaldovsku. Pokračovala také těžba kaolínu v Dolní Červené Vodě, který byl dodáván vidnavské továrně na šamotové výrobky. Další průmyslové podniky patřily ke zdejšímu velkostatku, ale z nich některé postupně zanikly, zejména pivovar. Statek převzal po roce 1867 od hrabat Šternberků rod Latzelů, který jej pak vlastnil až do roku 1945; vzhledem k nevelké rozloze kolem 350 hektarů zůstal téměř nedotčen pozemkovou reformou po roce 1918. Jistým specifikem obce byl rozsáhlý chov včel.

Vzhledem k sociálnímu složení obyvatel získávali ve Staré Červené Vodě po roce 1918 nejvíce volebních hlasů němečtí křesťanští sociálové a sociální demokraté, později stoupenci henleinovského hnutí. Za druhé světové války zde byly dva zajatecké tábory.

Po příchodu nových osídlenců se ve Staré Červené Vodě již jenom v menší míře udržel kamenoprůmysl, mj. tu měla zpočátku vlastní provoz Zlínská akciová stavební společnost firmy Baťa. Nakonec v místě zůstal jen žulový tom v Nové Červené Vodě, který byl otevřen v roce 1970. Další místní závody postupně zanikaly. Majetek a půda JZD přešly po roce 1962 do péče Státního statku v Žulové. Lesy vratislavského arcibiskupství převzala zdejší správa Lesního závodu Javorník. Z dalších zařízení zůstala pošta a základní škola nižšího stupně ve Staré Červené Vodě. Vedle toho sloužily v roce 1990 občanům tři obchody a dvě pohostinství.

OBEC Stará Červená Voda

Stará Červená Voda č. 204, 79053, Stará Červená Voda

Osoby

  • p. Šuhajda Karel, starosta

Kontakty