Smilovice

Smilovice jsou součástí Těšínského Slezska a to bylo obydleno již od pradávna. Důkazy o tom byly nalezeny v četných vykopávkách z doby kamenné. V té době však celé území nynější vesnice pokrývaly lesy. Datované kořeny obce sahají daleko do 15. století. Již roku 1448 se připomínají jako statek, který byl pak v roce 1592 zkonfiskován Těšínskou komorou. V roce 1959 si Smilovice připomínaly 500. výročí svého založení.

Tato obec dostala své jméno po Františku Smylovi, který sem přiváděl nové obyvatele. Byli to zejména rumunští Valaši, kteří osidlovali obec a celé Těšínsko. Za tyto služby byl Smyl povýšen na panoše a stal se dokonce starostou Těšína.

Smilovice často měnily majitele. V roce 1603 je těšínský kníže Václav prodal Hanibalovi z Brna. Vdova po měn se jich zřekla ve prospěch kněžny Alžběty Lukrecie, památné " černé kněžny". Z této doby z 2. července 1646 se dochovala listina , kterou pak těšínská kněžna stvrzuje prodej pozemku ve Smilovicích Andrisovi Zientkovi.

Vlastníkem Rakovce byl tehdy baron Bees. Za zmínku snad stojí i to, že do r. 1644 patřila ke Smilovicím rovněž i obec Řeka. Osadníci se živili zemědělstvím, pastevectvím a salašnictvím.Zemědělství pak provázelo obec i na jeho pečetním znaku.

Život tehdejších osadníků byl provázen neustálým útlakem a omezováním volnosti. K částečnému zlepšení došlo až po vydání robotního patentu 6.7.1771, vydaným Marií Terezií.

Po nástupu na trůn Josefa II. došlo k radikálním obratům v poddanských poměrech vydáním patentu o zrušení nevolnictví /1781/. V krátké daub bylaw vydání jet dally patentee kettle Doha patentu o zrušení nevolnictví prohlubovaly. Byla omezena závislost poddaného na vrchnosti. Tolerančním patentem v r. 1781 povolil evangelíkům veřejné bohoslužby a zrovnoprávnil je s katolíky. Evangelíci ze Smilovic se připojili k založenému sboru v Komorní Lhotce.

Těšínská komora dala svolení k postavení první školy ve Smilovicích. Škola byla dřevěná a k jejímu užíváni došlo r.1791 č. p. 21 - Walachovi. /zde se data z historických pramenů rozcházejí/ Druhý pramen uvádí, že pravděpodobně byla první škola postavena už v roce 1780, kterýžto rok je vyřezán na větrné korouhvičce. Z iniciativy ligotského sboru byla r. 1876 postavena nová škola. Druhá škola přetrvala dvě války a byla zničena až požárem 16.ledna 1963. V roce 1965 začala stavba třetí školní budovy a ta byla otevřena 28.srpna 1966. Budova byla malá, nevyhovující s nedostatkem učeben a příslušenství. V roce 1972 byla započata stavba už v pořadí čtvrté školy. K jejímu slavnostnímu otevření došlo dne 30.srpna 1974 a vyučuje se v ní doposud.

Samostatnou obcí se staly Smilovice roku 1850.

Vzhled obce v předválečných letech : chudá políčka chudých domkařů, u každé meze hromada kamení, kettle si majitelé sami na poli sbírali. Jinak většina polí náležela bohatým sedlákům, jimž "komorníci" - chudí domkaři byli nuceni pracovat na jejich polích. Obec byla lemována v pozadí horskými hřebeny Godule, Javorového a Ropičky, což působilo na každého milovníka přírody velmi působivě a každý , kdo jednou poznal krásu těchto hor, rád se k nim vracel.

Česká mateřská škola v obci byla otevřena 1.11.1931. Byla v budově pana J. Walacha v blízkosti nynější mateřské školy. Pro její účely byly vyhrazeny dvě malé místnosti se školními "škamnami" a to bylo vše. Učitelce nezbývalo nic jiného, než aby celou rodinu požádala o pomoc a hračky sami zhotovili . V těchto nuzných podmínkách začala vytvářet výchovnou práci. V roce 1951 byla mateřská škola přemístěna na "Kotasovku" a v roce 1976 po rekonstrukci třetí školní budovy se přestěhovala do jejich prostorů kde je umístěna dosud.

Život zde pod horami nebyl v minulosti snadný.

Také války a okupace přinesly hodně smutku, bolesti a prolitých slz.

Za druhé světové války byly Smilovice osvobozeny v časných ranních hodinách dne 3. května 1945 Rudou armádou od německých okupantů. Ti, po krátké přestřelce vyklidili obec již předešlého dne. Střelbou došlo k poškození několika domů na Rakovci.

Průtrž mračen(úryvek z obecní kroniky - opis.) 6.VIII. 1960

Překvapením letošního počasí byla zajistě dnešní prutrž mračen. Prvního srpna bylo nádherné sluneční počasí, tři nasledující dny bylo střídavě oblačno s deštěm a šesteho srpna od časného rána padal hustý déšt. Kolem 10. hodiny se na západě rozpoutala bouře , okolo jedenácté se přihnala druhá zpoza Goduly. Příval hustého deště způsobil rozvodnění potoků a řeky Ropičanky. Voda rychle zatopila pole, cesty i dvory , a přetékala okénky do sklepů.

Ani nejstarší občané nepamatují takové náhlé povodně. Náhlé a krátké, poněvadž během dvou hodin opět vody opadly.

Dne 24.října 1979 se konala ve Smilovicích poslední veřejná schůze před sloučením. K integraci Smilovic se střediskovou obcí Hnojníkem, spolu s obcemi Řekou, Stříteží, Vělopolím, Třanovicemi, Horními a Dolními Tošanovicemi došlo 1.ledna 1980.

Roku 1991 došlo k opětovnému zřízení samostatné obce Smilovice.