Davle

Naproti Ostrovu, na levém břehu Vltavy, stojí kostel sv. Kiliána. Je jediným kostelem v Čechách, zasvěceným tomuto patronovi. Byl vystavěn zřejmě brzy po založení kláštera na Ostrově. Klášter, zničený v době husitských válek, se nepodařilo obnovit a od roku 1517 byl opuštěn.

Podle starých písemných záznamů bylo hlavním zdrojem obživy obyvatel zemědělství, u řek rybářství, včelařství a v některých lokalitách chov dobytka. Archeologické nálezy dokládají rozvinutá řemesla, např. hrnčířství, kovářství, sedlářství, obuvnictví a další. Exponáty jsou umístěny v krajskému muzeu v Roztokách u Prahy a v regionálním muzeu v Jílovém u Prahy.

Ve druhé polovině 13. století upoutalo okolí soutoku pozornost nálezy zlata. Stopy po těžbě zlata se nacházejí mezi Davlí a Štěchovicemi, v povodí Bojovského a Jílovského potoka, Kocáby, v úbočí Medníku a na dalších místech. S vrchem Medníkem je spojena botanická zvláštnost. Je jí vzácně se vyskytující rostlina kandík psí zub.

Historie Davle je nerozlučně spojena s plavením dřeva, voroplavbou i ostatní plavbou po Vltavě a Sázavě. Po staletí řeka poskytovala obyvatelům obce i okolních osad obživu. Byla však také zdrojem velkých nepříjemností. Zejména při prudkém odchodu ledů při jarním tání nebo při povodních. Katastrofální průběh měla "dřenice", jak se odchodu ledů říkalo, v letech 1940 a 1947. V době po postavení přehrad problémů tohoto druhu ubylo.

Novější dějiny

Z novějších dějin Davle je třeba se zmínit o spolkové činnosti, která má dlouholetou tradici. Spolků vznikala a pracovala celá řada - Sbor dobrovolných hasičů, Jednota sokolská, ochotnické divadelní spolky, včelařský spolek, zahrádkáři, myslivecké sdružení. Nejznámější však je plavecký spolek Vltavan. Vznikl v roce 1897. Práce okolo řeky nikdy nebyla lehká. Rybařina, pískařina, ledařina či vorařina byla tvrdá řemesla a tak i plavci a vůbec lidé živení řekou sáhli ke svépomoci. Vltavané ze společné pokladny podporovali nemocné nebo práce neschopné druhy, vdovy a sirotky, pořádali plesy a za dlouhou dobu své činnosti byli Vltavané u všeho, co se v obci dělo.

Měli svoji hudbu, která nechyběla při žádné taneční zábavě nebo slavnosti. I zajímavý Vltavanský kroj má svoji historii. Na návrh rodin Maratů a Depré, původem Francouzů, kteří našli po napoleonských válkách u nás svoji novou vlast a usídlili se v Podskalí, pořídili si členové Vltavanu svůj rázovitý kroj, připomínající uniformu francouzských námořníků - revolucionářů.