Sedlec

Po odchodu posledních předslovanských obyvatel archeologické prameny utichají na několik staletí. Až do devátého století, kdy území osídlili Slované a probíhala zde vnitřní kolonizace, která byla dokončena ve století třináctém. Krajina byla osídlena převážně českými obyvateli.

Název obce Sedlec pravděpodobně vznikl od slova sídlo, sedliště. Toto tvrzení je dle Václava Kočky. Další teorie původu názvu obce je podle Františka Zetka. Jméno zřejmě bylo odvozeno ze základu slova sedlo, staroslověnsky mající význam selo - dvorec.Během historického vývoje obec postihla germanizace. Za Protektorátu Čechy a Morava byl Sedlec pojmenován na Sedlitz.

Historie obce Sedlec je od 13. století úzce spojena s vesnicemi Bukovina a Řemešín, když tyto obce byly spojeny v jeden újezd. Proto jsou dějiny těchto obcí společné a připomínají se od roku 1193, kdy Vladyka Humpold z Potvorova, zakladatel tamního románského kostela z roku 1180, daroval Sedlec a dalších několik obcí plaskému klášteru. V průběhu staletí se v historii obce vystřídali různí majitelé. V roce 1250 ves koupili páni Hrabišíci. Od roku 1281 patřil Sedlec klášteru na Zderaze v Praze. Tento klášter byl založen roku 1190 právě předky Hrabišíků.

Od 15.století patřila Sedlec Kolovratům. Král Zikmund nechal zapsat bratrům Benešovi a Hanušovi z Kolovratu 19 vsí kláštera plaského a Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova, vsi kláštera zderazského. Kolovraté si své statky rozdělili. Jmenované vsi připadly Hanušovi k hradu Krašovu. Hanušův vnuk Albrecht prodal roku 1485 hrad Krašov s příslušenstvím Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Dále bylo panství prodáno pánům z Landštejna. Zderazský klášter byl spálen roku 1419. Král Ferdinand odevzdal roku 1531 pustý klášter světecké Dorotě z Doupova. Také jí spolu s klášterem udělil právo vymáhat odcizené zboží kláštera. Dorota využila své šance a vyzvala Viléma Svitáka z Landštejna, aby jí Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova vrátil. Pán z Lendštejna však výplatu odmítl. Tato záležitost se dostala až před úředníky menšího soudu. Vilém však zemřel. Nakonec se pokusil spor vyřešit všemocný Florián Gryspek z Gryspachu, pán na Kaceřově. Vyprosil si od krále povolení na vyplacení vsí od Vilémovy ženy Kateřiny. Nakonec Kateřina postoupila Gryspechovi Bukovinu, Řemešín a Sedlec ve 400 kopách. Král ihned zajistil Gryspekovi dědičné držení vesnic.

Roku 1623, po bitvě na Bílé hoře a následné konfiskaci majetku, bylo kaceřovské panství, s ním i vsi Bukovina a Řemešín Gryspekům zabaveno a vráceno klášteru plaskému. Však neprávem, neboť tyto vsi k Plasům nikdy nepatřily.

V roce 1539 žilo v Sedlci 8 obyvatel. Havel Levý, Vaněk Bureš, Mika Jakeš, Jan Polívka, Blažek Janský, Vojtěch Prusík, Šimon Brož a Jan Bavor. K roku 1653 je evidováno v Sedlci již 32 obyvatel.

Třicetiletá válka se nevyhnula ani této oblasti. V Bukovině bylo spáleno šest statků, v Řemešíně dva a v Sedlci čtyři statky. Vesnice se dlouho vyrovnávala s následky třicetileté války.

Druhá polovina 19. století a počátek století dvacátého byly v Sedlci ve znamení rozvoje a poklidného života. Docházelo k zakládáním různých spolků a organizací. V roce 1895 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který existuje dodnes. Záznamy o jeho činnosti jsou však zachovány až od 1. června 1929. Ochotnický spolek Kollár byl založen v roce 1931 a svou činnost ukončil po druhé světové válce. Po první světové válce byla v obci založena strana republikánská a malorolnického lidu a sociálně demokratický svaz domkářů. V současnosti zde žádné stranické organizace nejsou.

Rok 1914 byl tragický pro celý svět. Sarajevský atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este rozpoutal celosvětový konflikt. Sedlecká vesnice byla rozrušena mobilizační vyhláškou branné moci. Během několika dnů postupně odcházeli vojáci do války. Nejprve narukovalo mladší mužstvo. Poté jeden odvod následoval odvod další. Dokonce odcházeli do války muži staří padesáti let. Slzy stály všem v očích. Při loučení ženy plakaly a děti křičely. Nikdo z mužů nevěděl, zda- li se opět shledá se svými nejbližšími.Válka trvala čtyři léta. Když byl muž zraněn, musel znovu do války. Rozmohly se i nakažlivé choroby. Nejkrutější byla španělská chřipka, která si vyžádala několik životů. Nic nebylo k dostání, vše bylo na potravinové lístky a řádily rekvizice. 28. října 1918 došla do obce zpráva o převratu. Na všech staveních zavlály červenobílé prapory, dvojhlaví orlové byli odstraněni z trafik a muži oslavovali střelbou z pušek naše osvobození. Nějakou dobu po válce přetrvávaly problémy se zásobováním, život v obci se však pomaličku navracel do šťastných dnů před válkou. Opět se rozvíjel společenský a kulturní život. Avšak radost z klidného období netrvala dlouho.

Sotva se obec vzpamatovala z první války, nastala světová válka druhá. V září byla vyhlášena mobilizace k obraně proti útoku německé říše. Němci zabrali všechny kraje osazené německým obyvatelem. Usedlí Němci se chystali, že všechny Čechy mezi nimi usedlé pozatýkají a potrestají. Seznamy měli připravené předem. Spousta lidí se odstěhovala. Kdo nemohl odejít, byl podroben neustálému dozoru nebo poslán do koncentračního tábora. Za války lidé opět strádali. Jak moc byli všichni rádi, když bylo Německo poraženo! A hrůzná válka tak byla ukončena. Lidé přeživší koncentrační tábory se mohli vrátit konečně domů. Však těsně před osvobozením války prožili místní obyvatelé hrozný den. Dopoledne přijela do vesnice kolona aut plná německých vojáků. Přijeli z Kralovic, kde bylo umístěno Gestapo. Obsadili cesty a celý katastr. Z domů vyháněli muže a řadili je na náves před kapličku. Muže vedle muže. Němci prováděli po obci hlídky s namířenými puškami a hledali podezřelé osoby. Lidé se obávali, že by jejich vesnice Sedlec mohla dopadnout jako Lidice. Jaké měla Sedlec štěstí, když po odchodu vojska lidé zjistili, že se v domě č. 28 ukrýval Žid, který měl velké štěstí, že nebyl nalezen. Utekl do blízkého lesíka Remízku, kde se zahrabal do listí a tvrdil, že po něm vojáci dokonce šlapali, ale nenašli ho. Tak blízko byla Sedlec vzdálena od vymazání z mapy.

Podle oficiálního sčítání lidu provedeného za Rakouska v letech 1869, 1880, 1890 a 1900 a za první republiky v roce 1920, zachovával se počet obyvatelstva v Sedlci přibližně na stejné úrovni. K 31.12. 1900 měla Sedlec 178 obyvatel. O deset let později 1910 žilo v Sedlci 194 Čechů. Sčítání lidu pro válečné poměry v roce 1939 - 1945 se nekonalo. Příčinou značného úbytku obyvatelstva po druhé světové je hlavně vystěhování do pohraničí, nastoupení do pracovního poměru v jiném městě, provdání se do jiné obce, více úmrtí a úbytek porodů.

Prvním známým obchodníkem s potravinami v Sedlci byl v roce 1926 pan J Urban z Přehořova, který měl prodejnu v domku č.p. 1 majetkem Jakuba Beneše. Jeho obchodování bylo nevalné úrovně a proto zkrachoval. Zbytek zboží byl prodán ve dražbě.