Sebranice

Nejstarší historie Sebranic není uceleně zpracována. Pouze v úzké knížečce místního učitele Karla Hovorky, kterou vydal roku 1892, můžeme číst zajímavé údaje z dějin naší obce. První zmínka o Sebranicích je zapsána v berní rule v zemském archivu: „1347(villae) Kalis, Trzemosna et Zebranicz (episcopo)…".

Celý tento kraj patřil starobylému rodu Slavníkovců, později Vršovcům a nakonec rodu Přemyslovců, kteří založili při pomezním hradu kolem roku 1098 litomyšlský klášter. V roce 1167 předal kníže Vladislav celý tento kraj tomuto klášteru s tím, že zakázal mýcení pohraničních lesů.

V této době již existovaly osady okolo svobodného dvora či rychty v Třemošné a na Pohoře. Svobodný dvůr byl ve 13. století důležitou institucí jak při osídlování kraje, tak při jeho správě. Rychtář či svobodník zastával mnoho funkcí. Některé rychty byly dědičné, mezi nimi i Pohora, rychta Třemošná a Střítež. V roce 1665 byly mnohé svobodné rychty, také Pohora a Sebranice, vyňaty ze zápisu v Zemských deskách a připojeny k panství litomyšlskému.

V letech 1617 - 1817 vyvrcholila v našem kraji tzv. velká kolonizace, která znamenala velký příliv obyvatelstva, hlavně německého. Vliv němčiny pronikal také do obecné řeči (např. flaška - láhev, štrykovat - plést, fotr - otec). V panství litomyšlském bylo založeno 36 vesnic. V roce 1817 byla založena na panství Jiřího Josefa Valdštejna rovněž osada Vysoký Les.

Významnou institucí byl v osadách vedle rychty kostel s farou. První zmínka o kostelu v Třemošné pochází z roku 1350, kdy byl přidělen litomyšlskému biskupství. Později byl nový kostel postaven v lese na Sebranicích. Ten byl zpočátku malý, jednoloďový. Kolem roku 1709 jej rozšířili o postranní kruchty a věžní předsíň. Presbyterium a sakristie jsou gotické a pocházejí z období kolem roku 1400. Zvony na věži jsou z let 1404, 1540 a 1638.

Koncem 17. století byla v údolí vystavěna kaplička sv. Mikuláše. V roce 1861 byla postavena kaplička na Vysokém Lese.

V roce 1664 byla při kostele zřízena farní škola (na Pohoře v č. 44). Učitel byl současně kostelníkem a říkalo se mu „kantor", tj. zpěvák. Když škola na Pohoře dosluhovala, stavení bylo již staré, postavili novou školu proti faře v Sebranicích. Do nového dřevěného stavení (č.11) začaly chodit děti z celé farnosti v roce 1709. Počátkem 19. století školu přestavěli a rozšířili. Vzhledem k počtu dětí to však nestačilo, a tak se v roce 1875 započalo se stavbou nové jednopatrové školy, která byla do užívání předána 29. října 1876.

Život v obci se počátkem 19. století podstatně měnil. Centrum, kterým byla zpočátku rychta v Třemošné a na Pohoře se přesouvá do okolí kostela, fary a školy. Zde byla také roku 1888 postavena pošta, vznikaly obchody, přibývalo řemesel a obyvatelstvo se začalo diferencovat.

Ve 2. polovině 19. století došlo k velkému rozvoji a pokroku. Roku 1866 byl ustaven Živnostenský spolek pro Sebranice a okolí, v roce 1879 Spolek hasičský sebranicko - pohorský a roku 1881 vznikl Spolek vojenských vysloužilců. Lékařský obvod byl ustaven v Sebranicích v roce 1896. Prvním lékařem byl MUDr. Koza. V roce 1897 založila pokroková skupina rolníků „Hospodářský čtenářský spolek Beseda", který měl bohatou výchovnou a vzdělávací činnost. V roce 1899 založil tento spolek z podnětu Františka Pohorského z Pohory a Josefa Flídra z Lubné „Kampeličku".

Vylepšovalo se i spojení obce s okolím, a tak se od počátku 19. století stavěly silnice. Z Poličky do Litomyšle byla postavena silnice roku 1822, potom za hospodářské krize v roce 1894 byla vybudována další, a to mezi Sebranicemi a Stříteží, a nakonec v letech 1900 - 1905 to byly silnice do Lubné, Lezníka a Horního Újezda. Silnice přes Pohoru byla dokončena v roce 1914.

Politický život se v obci začal plně rozvíjet po roce 1907 v důsledku zavedeného všeobecného hlasovacího práva. V Sebranicích byly tehdy tři politické strany: agrární, sociálně demokratická a katolického zemědělstva.