Rohatec

Vznik názvu Rohatec a Kolonie

Dřívější severní rameno dnešní řeky Moravy zvané Tečelec tvořilo v minulosti četné meandry s pískovými výspy. Asi po roce 1030 byla na jedné u Rohatce postavena tvrz. Přirozená výspa, rohatá dala místu i tvrzi kmenotvornou příponou -atý (rohatý) jméno Rohat-ec , ROHATEC. Podle starých záznamů měl Rohatec již v roce 1270 kostel, stával nad tvrzí, od druhé poloviny 13. století byl farní. Během několika neklidných stoletích byl mnohokrát vypálen. Fara od 16 století v době pobělohorské byla luterská. Se zbytků starého kostela zůstal presbitář ze kterého je zřízena kaple naproti dnešní fary v ulici Slovácká. Kolem původního kostela byl rovněž hřbitov zrušený koncem 19 století.

Podle středověkých záznamů se místní obyvatelé zabývali rybolovem a lovem raků , pozdějí i zemědělstvím.

Mnohem později se datuje vznik části Kolonie. Základem vzniku je bývalý panský dvůr, který vznikl pravděpodobně někdy na přelomu 15.století v době pobělohorské když dostal do zástavy Jan z Žerotína strážnické panství, které zaplatili jeho synové a stalo se tak jejich vlastnictvím. 16.století bylo již klidné a spojení ze Strážnicí do Rohatce bylo přes haťe na Přívoz a odtud vedla také cesta k panskému dvoru a odtud přes Soboňky k Vracovu. Žerotínové své panství zvelebovali a proto postavili v blízkosti dvora vodní mlýn. Jako pohon posloužila řeka tehdy zvaná Tečelec. Již tehdy se uvažovalo o její regulaci a využití vodní síly. Mlýn měl dvě poschoďové budovy a mezi nimi protékal mlýnský náhon. Naproti mlýna byla zřízena pila rovněž s vodním náhonem. Další rozvoj Kolonie nastává teprve v druhé polovině 19. století kdy vídenští podnikatelé a bankéři Karel a Rudolf Auzpitzovi v roce 1863 dostavují v blízkosti panského dvora jeden z prvních cukrovarů na Moravě. Kolem byla postavena kolonie domků pro zaměstnance, odtud název Kolonie. To byl také základ pozdějšího rozvoje průmyslu v této části. V roce 1865 byla zřízena železniční stanice Rohatec na tehdejší trati pojmenované Severní dráha císaře Ferdinanda zprovozněné 1841.

Soboňky

Soboňky patří k Rohatci teprve od roku 1960, do té doby patřily k Vracovu. O založení Soboněk napsal Vracovský kronikář, že vznikly kolem roku 1826. Tehdy v souvislosti s vykácením lesa Hejholec u Bzence vznikla i na Soboňkách plocha kde zřídila roku 1837 bzenecká vrchnost mlýn a palírnu. V roce 1838 zde vznikla také panská myslivna, která se stala správním střediskem pro lesy rozprostírající se v jižní části vracovského katastru. Pohon mlýna zajišťoval potok od Ratiškovic, části zvané Růdník s poměrně silnou vodní sílou. To umožnilo vznik mlýnu o dvou složeních, mletí na mouku i jemnou kaši. O vzniku názvu Soboňky není nic známo.

T v r d e k z Rohatce o němž je první písemný záznam 1270 zemřel téhož roku. Po této době, zejména o rodu pánů z Horky, kteří byli vlastníky vsi Rohatec, Vnorovy a Veselí nejsou písemné záznamy. Roku 1368 prodal Albert (Vojtěch) ze Štemberka, biskup litomyšlský, pánu Benešovi z Kravař a ze Stražnice, svému strýci, tvrz a ves Rohatec a ves Sudoměřice s poli a lesy, vodami, rybářským právem a vším příslušenstvím k dědičnému řízení. Tak se dostal Rohatec k panství Strážnickému a zůstal při něm až do zrušení poddanství v roce 1848. Příslušnost ke Strážnici byla pro Rohatec nevýhodná. Přirozenější byla k Hodonínu, neboť od Srážnice byl Rohatec oddělen močály a cesta byla jen primitivní t.zv hatě, cesta stavěná z kůlů zaražených do bahna, k nim přivázány otepy proutí a na nich nahazovány drny.

Rohatec pak prožíval společně se Strážnicí doby husitské, křižácké nájezdy kdy byl několikrát vypalen, lidé kacířsky mučeni a upalováni. Teprve kocem 15. staletí dostal do zástavy panství Strážnické Jan z Žerotína a jehož synové jej vyplatily a stali se tak majiteli. Tak se dostal Rohatec s celým panstvím do vlastnictví druhého slavného rodu na Moravě. Od této chvíle za klidnějších dob se napravovaly škody válečného pustošení. Žerotínové své panství zvelebovali. Další 17. století však přináší opět zkázu a války. Vpády Bočkajovců, válka třicetiletá. Nejhůře bylo když císař zakázal nekatolické naboženství a Jan Jetřich z Žerotína, poslední vlastnik panství strážnického se musel pro víru vystěhovat. V Rohatci žili pod jeho ochranou luteráni a moravští bratři, museli i tito odejít. Panství získal plukovník František de Magno, cizinec, který dopomohl císařovu vítězství na Bílé hoře a nastalo kruté pronásledování pro víru. Kostel i sbor v Rohatci byl opuštěn a fara zanikla. Tehdy bylo dle starých záznamů v Rohatci napočítáno 12 osob živých, ostatní domy a fara jsou pusté. Ve vlastnictví Mágnisů zůstal Rohatec ještě dlouho. Vládli zde téměř do konce 19. století. Rohatec přestal mnoho dalších úskalí a nájezdů z Uher. Poslední válečné útrapy pro Rohatec končí rokem 1849 potlačením maďarského povstání. Rozvoj nastává teprve v druhé polovině 19. století, zejména po výstavbě cukrovaru v Kolonii. Našlo zde práci mnoho Rohatčanů. Také s rozvíjí zemědělství. Správu a vládu přebírají nové státní úřady. Rohatec připadl k císařskému královskému okresnímu úřadu ve Strážnici a v roce 1869 k okresnímu hejtmanství v Hodoníně. Strážnické panství skončilo, Mágnisům však zůstal velkostatek s dvorem mlýnem a pilou v Rohatci. Posledním majitelem byl hrabě Filip Mágnis, žijící v Přerově. O svůj majetek v Rohatci měl pramalý zájem, proto byla pila i mlýn v roce 1910 zrušeny a přeměněny na byty. Rozvoj obce nastává v roce 1918 přerušený druhou světovou válkou a německou okupací. V roce 1945 pří osvobozování opět nabývají význam místa kolem rohateckého pasu, místo zvané Gebhard, kudy přes řeku Moravu přecházejí vojska Rudé armády, osvobozují Rohatec a postupují k Hodonínu a dále k Brnu. Po roce 1945 nastává velký rozvoj Rohatce zejména průmyslu. Rokem 1986 však Rohatec ztrácí samostatnost a je přičleněn k městu Hodonínu. Je to jen do roku 1990 kdy je Rohatec opět samostatnou obcí a pokračuje další rozvoj obce.