Město ležící v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, v nadmořské výšce kolem 330 m, ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk. Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980.
Hledat firmy v obci Brumov-Bylnice, ulice Podzámčí
Nabídka práce v okolí 30 km 230 firem
Masarykova 149, Luhačovice19,48 km
Nádražní 1143, Vizovice19,52 km
Jasenná č. 30619,63 km
Hradisko 467, Luhačovice19,96 km
Uherskobrodská 962, Luhačovice20,32 km
Uherskobrodská 119, Luhačovice20,56 km
Seninka č. 2120,63 km
Uherskobrodská 984, Luhačovice20,81 km
Nezdenice č. 321,18 km
Nezdenice č. 23321,19 km
Nezdenice č. 4321,24 km
Zádveřice č. 5, Zádveřice-Raková21,70 km
Zádveřice č. 392, Zádveřice-Raková22,50 km
Lípa č. 27022,63 km
Biskupice č. 20722,75 km
Liptál č. 50422,93 km
Biskupice č. 2022,98 km
Liptál č. 48323,41 km
U Vrby 662, Slušovice23,46 km
Všemina č. 24923,48 km
Historie obce Brumov-Bylnice celá historie
Město ležící v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, v nadmořské výšce kolem 330 m, ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk. Samotný Brumov má přibližně 3400 obyvatel a katastrální území o rozloze 2149,5 hektarů. Historické názvy obce: 1255 de Brumov, 1256 de Prawnove, 1261 de Brumove, 1270 de Brumouie, 1294 castrum suum Bronowire, 1303 purchrauius de Brunow, 1447 z Brumova, 1481 na Brumowie, 1500 na Brumow, 1516 zámek Brumow, apod.
Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980. Za pozornost stojí výskyt vzácné razilky smrduté a různých druhů vstavačů v Hodňovské dolině, dále zbytek lužního lesa na řece Vláře u Bylnice.
První doklady o osídlení Brumovska pocházejí z mladšího obdodí starší doby kamenné, např. ve vyústění Vlárského průsmyku na slovenské straně jsou doloženy nálezy z období graventtienu (30 000 - 20 000 př. n. l.), naleziště u Nemšové.
K výrobě kamenných nástrojů byly používány v této době místní suroviny (radiolarit, menilit), jejichž výchozy se nacházejí v oblasti Vršateckého bradla na moravsko-slovenské hranici (Vršatecké Podhradie na Slovensku, Sidonie na Moravě). Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí z Brumova a jeho okolí nálezy broušené kamenné industrie, podobné nálezy máme doloženy také z pozdní doby kamenné (eneolitu), tak např. z oblasti Závrší je to plochá sekerka se zaobleným týlem a z prostoru mezi Brumovem a Bylnicí fragment sekeromlatu.
Za prokazatelně zatím nejstarší osídlení na katastru samotného Brumova lze považovat púchovské výšinné hradisko na ostrožně, na níž byl později zbudován středověký hrad; datovat lze toto osídlení přibližně do 2. století př. n. l. Na konci 12. století, na sklonku doby mladohradištní, byla hradní ostrožna znovu osídlena a na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století zde byl zbudován celokamenný pozdněrománský královský hrad, jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích. První písemná zpráva o Brumově pochází z roku 1255, kde je na zdejším hradě uváděn královský kastelán Smil z rodu pánů z Obřan, jeden z předních velmožů z blízkého okruhu panovníka, krále Přemysla Otakara II. Brumovský purkrabí Smil založil roku 1261 cisterciácký klášter ve Vizovicích a v souvislosti s brumovským hradem je uváděn naposledy v roce 1273. Na konci 13. a na počátku 14. století byl Brumov v držení Oldřicha z Hradce, roku 1342 zde datoval jednu z listin Karel IV. Na počátku 15. století náležel brumovský hrad Bočkovi ml. z Kunštátu, stoupenci husitského hnutí, takže v roce 1421 došlo k obléhání hradu králem Zikmundem. Výsledek bojů neznáme, ale již kolem roku 1424 byl patrně hrad opět v rukou králových, takže jej v roce 1426 mohl darovat své manželce královně Barboře Celské, v jejichž službách se na Brumov dostal známý válečník, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech 15. století náležel Brumov pánům v Cimburka, kteří úspěšně navázali na proslulou činnost svého předchůdce, totiž úspěšnou organizaci loupeživých nájezdů do okolí a zejména pak do Uher. Kolem roku 1469 doby hrad Matyáš Korvín a Brumov dostal nové majitele, uherskou šlechtu, Podmanické z Podmanína. Roku 1503 se stalo brumovské panství zbožím alodním, r. 1520 jej trvale získali páni z Lomnice (Meziříčtí z Lomnice), kteří z něj učinili hlavní sídlo svých východomoravských držav. Období vlády pánů z Lomnice bylo zřejmě dobou rozmachu panství a hospodářské prosperity samotné osady.
Tak již roku 1503 se o Brumově mluví jako o městu, roku 1500 udělil král Vladislav II. Brumovu právo dalšího trhu, páni z Lomnice přestavěli brumovský hrad, zakládali na panství rybníky apod. Roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice brumovské zboží
Bylnice
Původně samostatná obec, ležící 2 km jižně od Brumova, na levém břehu Brumovky při soutoku s řekou Vlárou, důležitá křižovatka obchodních cest a vstupní brána do Vlárského průsmyku z moravské strany. Samotná Bylnice má přibližně 1890 obyvatel a celková výměra katastrálního území je 1608,8 ha. Nadmořská výška 315 m.
Železniční spojení: Bylnice je významným železničním uzlem (rozřaďovací nádraží na trase Brno-Trenčanská Teplá), dráha zbudována v roce 1887, (první vlak přijel do Bylnice 4. října toho roku) s napojením na Horní Lideč přes Brumov. Pošta i matriční úřad jsou v Brumově.
Historické názvy: roku 1464 Bilnici, 1508 z Bylnicze, 1520 ves Bylniczy, 1537 z Bilnice, 1633 Bilina, ještě v 19. století Bilnice, současný název až od 20. století tohoto století.
Poprvé se Bylnice písemně připomíná roku 1424, kdy ji král Zikmund pod označením „ves Bílence s clem“ postoupil Miroslavovi z Cimburka. Byla vždy součástí brumovského panství, s nímž sdílela všechny jeho osudy. V roce 1464 si stěžoval pán brumovského hradu Jan z Cimburka na vyplenění Bylnice, v roce 1508 se zde uvádějí Adam z Lomnice, obyvatelům Bylnice právo odúmrti. V následujících letech až do počátku 18. století Bylnice trpěla značně válečnými vpády z Uher, neboť byla první osadou, na kterou nepřítel narazil. Ve druhé polovině 18. století se však Bylnice již zotavila natolik, že v roce 1766 zde bylo 119 osedlých domů, dvě hospody (jedna na Vláře v místě zaniklé osady), dva mlýny, pila, valcha, apod. Mezi Bylnicí a Štítnou stála panská cihelna. V roce 1866 ustupovala na Slovensko rakouská armáda, resp. její velení po porážce u Hradce Králové.
Za první republiky zde měl brumovský velkostatek parní pilu, cihelnu a hospodářský dvůr. V dubnu 1945 byla Bylnice několikrát postižena těžkými nálety a 1. května 1945 ji obsadila rumunská vojska. V roce 1946 byla teprve obec elektrifikována, v roce 1952 zde bylo založeno zemědělské družstvo, později připojeno ke státnímu statku Val. Klobouky.
Na přelomu století žilo v Bylnici méně než tisíc obyvatel, v současné době žije v Bylnici přes 2000 obyvatel.
Významnou hospodářskou složku představovaly dřevařské závody se sídlem v bylnické pile, která se od sedmdesátých let prakticky stala průmyslovým závodem, jehož objem výroby dosáhl např. v roce 1985 na sedmdesát miliónů korun (polovina objemu výroby byla určena na vývoz. Škola byla v obci vybudována v letech 1989-1900.
Bylnice, stejně jako Brumov a celá oblast Vlárského průsmyku náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, zvláštností je zbytek vodního lužního lesa, který se uchoval na řece Vláře na katastru Bylnice.
Z památek dochována socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1830.
Na obecní pečeti je selská brána. Názvy tratí: Dráhy, Blizákovce, Rozsoší, Bližní a Zadní díly, Nadmostky, Březí, Nevšová, Laze, Hlinné, Stráž, Tuříčí, Rybníky, Březovské, Dúbrava, Kujalka aj.
Demografické údaje
MĚSTO Brumov-Bylnice
H. Synkové 942, Brumov, Brumov-Bylnice, 76331, Brumov-Bylnice
Osoby
- JUDr. Vaněk Jaroslav, starosta
Kontakty
Vlajka
