Dolní Heřmanice

Macek z Heřmanic prodal r. 1381 Janu Rohovcovi ze Zhoře a dědicům dvůr v Tasově a koupil si naopak dvůr ve Zhoři od Filipa ze Zhoře (Hol.). T r. vzpomíná se Zdich z Heřmanic, jenž si koupil od Mikšíka z Krevlic ve vsi Heřmanicích 2 lány s příslušenstvím, které již r. 1386 zcizil Markovi z Tasova. R. 1385 Martin z Heřmanic koupil si s Kladem Nedvědovým z Tasova alodní dvůr v Kamenném, jejž prodali 1406 Matějovi Hubenkovi z Tasova. Kateřina, vdova po Janovi ml. z Meziříčí, svou dceru Elišku, vdovu po Vilémovi ze Světnova, na ostatek svého zapsaného dědictví .... Na Heřmanicích .... Vzala na spolek s právem dědictví po své smrti (1398). R. 1407 zapsal Lacek z Kravař Kateřině (z Náramče), manž. Zbyňka ze Stichovic a vnučce Buška z Heřmanic, 10 kop ročních úroků na vsi Heřmanicích, na něž se ihned spolčila s mužem. V zem. deskách jest zapsáno r. 1447, že táž Kateřina na jmenované své věnné právo na Dol. Heřmanicích se spolčila se svým synem Mikulášem (z Náramče), jenž je postoupil Janovi z Lomnice a z Meziříčí. Odtud zůstává část vsi stále u meziříčského panství.

R. 1750 patřily u vsi velkostatku lesy: Na dědinách 160 m, Obora 477 m, Hrad 143 m, Sejkorce 54 m. Dle seznamu svob. dvorů v poznámkách Strnišťových (IX., 59-73) měly býti ve vsi dva svobodné dvory. Přifařeny jsou do Tasova, kamž posílali i desátek faráři od nepaměti. Ježto za Ladislava Berky tasovská fara byla nekatolická. Škola byla založena asi r. 1760. Učívalo se v letech 1798-1847 v č. 51., do r. 1879 v upravené kovárně na návsi, od t.r. se učí v školní budově nově vystavěné. Do r. 1798 po 35 let učiteloval Fr. Nestrašil, 1798-1830 Jan Prudík, 1830-1874 syn předešlého František, od r. 1875 Jos. Šabacký. Při škole jest domácí protokol z r. 1837, knihovna z r. 1885. Že dříve z obce se chodívalo do tasovské školy, lze dovoditi z toho, že již od nepaměti "rektoru tasovskému" dávali sedláci po snopě žita a po koláči. Před r. 1848 plnil tu povinnost jen dům Orlův, jenž ji vybavil 3 zl. k tasovské škole.

K obci náleží:

1. Hájenka (býv. Eliášův mlýn) (č. 41) meziříčského panství. R. 1775 byl na mlýně (2 složení a pila) Antonín Hamža, dříve Antonín Eliáš.

2. "Hamžův mlýn" (4. 40)m r. 1775 jeho (3 složení a pila) majetník Václav Hamža dával vrchnosti gruntovní činže.

3. Chalupa č. 39 (býv. "Řihákův mlýn"). R. 1775 Jan Pirochta, majetník.

4. Obora s myslivnou a hájenkou.

Nad bývalým Eliášovým mlýnem jest v lese zřícenina "Hrad" ("Tempelštein"). Zdá se, že to bývala jen nějaká "hlídka", z níž zůstal zděný roh 5 m vysoký, 3-4 m dlouhý a 1,5 m silný, jinak není známek, jež by ukazovaly na zasypané valy nebo zřícené zdi.