První dochovaná písemná zmínka o Svobodných Heřmanicích se objevuje v listině papeže Inocence IV. vydané roku 1250 v Lyonu, kterou se potvrzuje všechno zboží kláštera Velehrad - tudíž také "Hermansdorf".

Hledat firmy v obci Svobodné Heřmanice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Svobodné Heřmanice
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

BJALEK VLADIMÍR - Svobodné Heřmanice č. 116

DORADO LEAS, spol. s r.o. - Sokolovská 107, Svobodné Heřmanice

RESTAURACE POD ŠIFRAMA - Sokolovská 107, Svobodné Heřmanice

Historie obce Svobodné Heřmanice celá historie

Úrodná nížina kolem Opavy směrem na západ k Hornímu Benešovu postupně přechází nejprve v mírné vyvýšeniny a posléze v pahorkatinu, kde půda, poloha i klima nejsou již tak příznivé pro zemědělství jako opavská rovina. Archeologické nálezy však dokládají, že tato krajina byla již v pravěku schopna uživit i při primitivním hospodaření jistý počet obyvatelstva, třebaže oblast byla osazena později a řidčeji než rovina kolem Opavy.

Vlastní založení Svobodných Heřmanic je úzce spjato s kolonizátorskou činností řádu cisterciáků. Tento mnišský řád řehole svatého Benedikta, nazvaný po svém nejstarším klášteře Citeaux (latinsky Cistercium) u Dijonu ve Francii, do českých zemí uvedl král Vladislav II. Kolem roku 1200 byl založen markrabětem Vladislavem Jindřichem cisterciácký klášter na Velehradě. Klášterního majetku přibývalo mimo jiné také zakládáním nových vsí na do té doby málo výnosném klášterním území. Tuto kolonizaci prováděl klášter především na lesnatém území v okolí vsi Stěbořic, rozprostírajícím se na západ až po říčku Moravici. Někdy v druhé čtvrtině 13. století byly na tomto území založeny tři nové osady, a to: "Ekkardisdorf"- ves Ekardova (dnešní Jakartovice), "Sibodesdorf" - ves Životova (Horní Životice) a "Hermannsdorf", tedy ves Heřmanova (Svobodné Heřmanice). Řadový půdorys, záhumenicová plužina i naprostý nedostatek slovanských pomístních názvů a německé formy jejich jmen dokládají, že tyto osady byly založeny německými osadníky na tzv. německém právu. Pojmenovány byly nejspíše po svém rychtáři - lokátorovi nebo některém členu velehradského konventu.

První dochovaná písemná zmínka o Svobodných Heřmanicích se objevuje v listině papeže Inocence IV. vydané roku 1250 v Lyonu, kterou se potvrzuje všechno zboží kláštera Velehrad - tudíž také "Hermansdorf". V listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka z roku 1265 je ves zmíněna jako "Hermanni villa" a na majestátu krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 opět "Hermanstorf". Svobodné Heřmanice patřily ke skupině několika dalších osad kupících se kolem Stěbořic - střediska klášterních statků na Opavsku. V čele jejich správy stál zvláštní hofmistr neboli "magister curiae". V průběhu 14. a 15. století vzrostl počet velehradských statků na Opavsku na 21 osad.

Svobodné Heřmanice od poloviny 19. století do roku 1918

Revoluční vlna procházející roku 1848 Evropou se pochopitelně projevila také ve Svobodných Heřmanicích. Podobně jako v mnoha jiných obcích, i zde byla zřízena národní garda, jejímž velitelem se stal Leopold Bartel. Ten se spolu se svým zástupcem zúčastnil ve Vídni pochodňového pochodu na počest legendárního "osvoboditele rakouských poddaných" Hanse Kudlicha.

Zákonem ze dne 7. září 1848 bylo zrušeno poddanství a patrimoniální zřízení. Tím byl zrušen i dosavadní systém správy a byla nastoupena cesta k zavedení obecní samosprávy. Dne 17. března 1849 byl vydán tzv. prozatímní obecní zákon, zvaný též "Stadionovo obecní zřízení", v jehož úvodu se objevila pověstná zásada: "Základem svobodného státu je svobodná obec." Správa obce byla svěřena obecnímu výboru a obecnímu představenstvu. Obecní výbor volený všemi občany pak ze svého středu volil představenstvo obce v čele s obecním představeným - starostou, kterého doplňovali dva radní. Období působnosti těchto orgánů obecní samosprávy bylo stanoveno na tři roky. Obecní výbor byl orgánem usnášejícím se a dozorčím, nikoliv výkonným. Jeho posláním byla obhajoba obecních zájmů a uspokojení obecních potřeb, zejména péče o obecní majetek a finance. Všechny schůze obecního výboru byly veřejné. Usnesení obecního výboru byl povinen provést starosta, a to způsobem stanoveným obecním výborem. Starosta byl hlavním výkonným orgánem obce a příslušel mu výkon policie zdravotní, silniční, chudinské, požární, čelední, tržní, mravnostní a stavební, odpovídal za bezpečnost osob a majetku v obci, zveřejňoval zákony a nařízení, vybíral a odváděl přímé daně, spolupracoval při soupisech branců a odvodech, pečoval o výkon cizinecké policie, vydávání domovských listů apod. Byl nadřízeným všech obecních zaměstnanců a stál v čele obecního úřadu, jehož prostřednictvím vykonával svěřené správní povinnosti. Představenstvo obce, řízené starostou, mělo právo trestat přestupky pokutou nebo v případě nedobytnosti až týdnem nucené práce ve prospěch obce. Podílelo se na výkonu veřejné správy a provádění usnesení obecního výboru.

Výnosem ministerstva vnitra ze dne 29. října 1849 byla realizace prozatímního obecního zákona pozastavena a teprve v průběhu prvního pololetí roku 1850 se konaly první obecní volby a nové orgány obecní samosprávy se ujaly své funkce k 1. červenci 1850. Do té doby měly působit pod dohledem státu dosavadní orgány patrimoniální správy. Ještě v průběhu roku 1850 bylo prozatímní obecní zřízení několikrát novelizováno, závažné změny ovšem přinesly tzv. silvestrovské patenty z 31. prosince 1851, kterými byla zrušena březnová ústava a nastolen absolutismus. Novely obecního zřízení svěřovaly dohled nad obcemi okresním úřadům, dávaly vládě právo potvrzovat volené představené obcí, případně je jmenovat, a rušily veřejnost jednání obecních výborů s výjimkou slavnostních příležitostí. Poté, co byl roku 1860 absolutismus odstraněn a obnovena ústavnost, byla nařízením z března 1861 znovu povolena veřejnost při jednání obecního výboru a o rok později vydán nový říšský obecní zákon, vycházející v podstatě z prozatímního obecního zřízení.

Jména prvních heřmanických starostů nejsou známa a nepodařilo se je vypátrat ani pisatelům staré obecní kroniky, která začala být psána v roce 1926. Od roku 1864 byl starostou Svobodných Heřmanic Franz Czernoch, po něm v letech 1870 - 1879 Eduard Koschatzky, v roce 1879 se starostou stal Florian Scheider (Schilder?), roku 1880 Franz Gebauer, 1882 Eduard Koschatzky, 1885 Franz Tatzel, 1888 Robert Tatzel, 1891 Eduard Koschatzky, 1894 Richard Tatzel, 1897 Johann Grohman, 1900 August Höllebrand, 1902 Josef Gebauer, 1903 Eduard Koschatzky, 1907 Richard Koschatzky, 1910 Eduard Gans, 1913 Josef Gebauer, 1916 Eduard Zips a konečně roku 1917 Emil Tatzel.

Od roku 1850, kdy se Svobodné Heřmanice staly samostatnou politickou obcí, náležely do soudního okresu Horní Benešov. (Později, od roku 1945 do soudního okresu Bruntál a v letech 1949 - 1960 do soudního okresu Opava, poté opět Bruntál.) Politicky obec patřila nejprve do okresu Bruntál, od roku 1855 Horní Benešov a 1868 opět Bruntál. (V letech 1949 - 1960 byla součástí politického okresu Opava.)

Svobodné Heřmanice v období let 1918 - 1945

Vznik samostatného československého státu nepřinesl pronikavou změnu v obecním zákonodárství a zemské obecní zřízení z roku 1864 zůstávalo s určitými pozdějšími novelami v podstatě v platnosti i nadále. Nejvýznamnější pozměňující zákon č. 75 z roku 1919 zavedl všeobecné, rovné hlasovací právo všech československých občanů od 21 let, zrušil dřívější volební censy a namísto dosavadního většinového systému uplatnil systém poměrného zastoupení podle politických stran a vázaných kandidátních listin. Byla provedena změna názvů obecních orgánů. Dosavadní obecní výbor byl přejmenován na obecní zastupitelstvo, dosavadní obecní představenstvo na obecní radu. Ze středu 15 členného zastupitelstva byl volen starosta, náměstek a obecní rada. V letech 1918 - 1928 byl heřmanickým starostou Ferdinand Simon, 1928 - 1932 Robert Hanel, 1932 - 1935 Johann Hanel a 1935 - 1938 opět Robert Hanel. Symbolika užívaná v meziválečném období na pryžovém úředním razítku vycházela ze starého rychtářského pečetidla. Srdce s květinami, připomínajícími nyní však spíše šipky, bylo umístěno do štítu, na jehož horním okraji seděl rozkřídlený ptáček. Po obvodu obíhala v období první republiky česko - německá legenda. (Pozdější úřední razítka, užívaná po roce 1945 byla již pouze nápisová, případně se zobrazením českého lva.)

Brzy po skončení první světové války došlo k obnovení těžby břidlice, ovšem její vývoz do ciziny byl po rozpadu bývalé monarchie komplikován novými celními předpisy, a navíc poptávka po této surovině upadala také v souvislosti s rozvojem nových pokrývačských technologií - zvláště s nástupem užívání pálených střešních tašek. Místní výrobna střešní krytiny a dlaždic však i přesto zaměstnávala roku 1925 celkem 130 zaměstnanců. Od roku 1939 byl jejím majitelem Emil Tatzel, jenž zde měl svou firmu již v roce 1921. Dne 27. listopadu 1926 došlo v lomu Emila Tatzela k neštěstí, když se jeho majitel i se svým bratrem Rudolfem zřítili do přibližně 30 metrů hluboké jámy. První z nich utrpěl pouze vážná zranění, druhý muž však byl po pádu na místě mrtev.

Počátkem roku 1921 bylo provedeno sčítání lidu, jehož výsledky poskytují velice přesný obraz obce v tomto období: Svobodné Heřmanice tehdy měly rozlohu 1 150 ha, stálo zde 190 domů, z toho 187 obydlených. Z celkového počtu 875 obyvatel bylo 362 mužského pohlaví a 513 ženského. K německé národnosti se hlásilo 853 obyvatel, k české 5 a 17 osob bylo evidováno jako cizinci. Až na 1 osobu evangelického vyznání se všichni obyvatelé hlásili k římskokatolické církvi. Na svých usedlostech pracovalo 82 zemědělců (statkářů, sedláků, zahradníků a domkařů), lom zaměstnával 111 dělníků, z toho 80 Heřmanických (ostatní pocházeli většinou z Košetic, Starých Heřmínov a Bratříkovic), 6 osob se zabývalo obchodem, 6 pohostinskou činností, byli zde 2 krejčí, 4 obuvníci, 3 koláři, 3 kováři, 1 zámečník, 2 řezníci, 3 stolaři, 1 sedlář, 1 obchodník s oděvy a 2 obchodníci s dobytkem.

Svobodné Heřmanice v letech 1945 - 1948

Dne 6. května 1945 v 9 hodin ráno byly Svobodné Heřmanice bez odporu obsazeny postupující Rudou armádou. Tato událost proběhla zcela klidně, v obci byla zapálena pouze jedna stodola, neboť se v ní údajně měli schovávat nacisté. Ihned po osvobození přišla do obce 10členná milice, tvořená českými civilisty z blízké Hlavnice, kteří zde měli udržovat klid a pořádek. Naneštěstí v obci ovšem začaly panovat poměry, které měly ke klidu velice daleko: při jednom střetu mezi milicí a skupinou Němců ustřelil člen milice jistému Němci ruku.

Osvobození obce přineslo opět podstatnou změnu v obecní správě. Dosavadní systém přestal existovat a byl podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18 ze dne 4. prosince 1944 nahrazen systémem národních výborů, jež v sobě v podstatě spojovaly státní a samosprávnou složku veřejné správy. V obcích s převahou německého (tzv. národnostně nespolehlivého) obyvatelstva byly dočasně zřízeny místní správní komise, nahrazené místními národními výbory až po prvních poválečných volbách v roce 1946.

Bruntálskou okresní správní komisí byla 18. července 1945 jmenována v Heřmanicích první tříčlenná místní správní komise, která se ujala správy obce. Jejími členy byli příslušníci partyzánského oddílu Jana Žižky: Antonín Řezáč, Bohuslav Pohanka a Ladislav Nádeníček. Poslední z jmenovaných se brzy nato stal prvním předsedou místního národního výboru. Všem Němcům od 15 let věku bylo nařízeno nosit označení "N" na rukávě a vztahovala se na ně všeobecná pracovní povinnost. V tu dobu zde začínalo ojedinělé osídlování některých usedlostí českým obyvatelstvem. Je nasnadě, že toto "osídlování" se často podobalo spíše rabování, což nijak nepřispělo k uklidnění již tak rozjitřené situace v obci. Ta se mimo jiné projevila několika nočními excesy, při nichž došlo ke střelbě na člena správní komise Ladislava Nádeníčka, přepadu dalšího člena Bohuslava Polanky či střelbě do oken budovy, v níž byla správní komise ubytována. Jako bezpečnostní opatření mělo sloužit zajištění všech 13 příslušníků SA a 4 členů SS přítomných v obci ve sklepě budovy pozdějšího národního výboru, odkud byli brzy nato eskortováni na šachtu Zárubek. V měsíci listopadu 1945 proběhly v obci místní volby, v nichž byla zvolena nová sedmičlenná místní správní komise, v čele se správním komisařem Rudolfem Jurkem.

Již v srpnu 1945 byla většina usedlostí obsazena českými novousedlíky, polní práce však vykonávali převážně Němci. Nad dvěma "velkostatky" v obci byla vyhlášena národní správa a národním správcem jmenován Jaroslav Kubánek z Raduně. V září 1945 byl zahájen provoz v břidlicových lomech, jejichž národním správcem byl jmenován Antonín Tulinger - pokrývač z Ostravy. V lomech pracovalo na 120 většinou německých dělníků. Národní správy byly ustaveny rovněž nad oběma obchody v obci, hostincem, mlékárnou, dílně na výrobu a opravu zemědělského nářadí a strojů i nad lesním společenstvem starousedlíků. Ještě během zimní kampaně 1945 byl dán do provozu místní lihovar. Výměrem Okresní správní komise v Bruntále ze dne 10. září 1945 byla na německé lihovarnické družstvo zavedena národní správa a jeho národním správcem jmenován Josef Kopáček - lihovarník z Jakartovic. Činnost lihovaru však byla brzy opět zcela zastavena, neboť veškerý majetek přešel jako konfiskát na české družstvo, které po roce 1945 ve Svobodných Heřmanicích vzniklo. Proto Okresní civilní soud v Ostravě 21. listopadu 1950 nařídil zrušení národní správy, odvolání národního správce a následnou likvidaci družstva. České družstvo ukončilo svou činnost počátkem padesátých let a 3. září 1954 bylo vymazáno z firemního rejstříku. Samotný lihovar byl po čase dán opět do provozu.

Svobodné Heřmanice v období komunistického režimu

Komunistická strana byla ve Svobodných Heřmanicích nejsilnější politickou organizací již před rokem 1948, záhy po Únoru zde však zůstala i jedinou politickou silou. Místní organizace obou zbývajících stran - národně socialistické a lidové - přestaly vyvíjet jakoukoli činnost a brzy se rozpadly, většina členů sociálně demokratické strany se po jejím sloučení s KSČ stalo komunisty. V parlamentních volbách roku 1948 hlasovalo v obci pro společnou kandidátku Národní fronty dokonce přes 90% voličů manifestačním způsobem.

Charakteristickou a jednou z nejdůležitějších součástí přechodu k socialistické ekonomice byla kolektivizace zemědělství, která zásadním způsobem změnila tradiční obraz venkova. Přípravný výbor Jednotného zemědělského družstva v Svobodných Heřmanovicích se ustavil 29. července 1949 ze členů zemědělského strojního družstva a schválen byl Okresní družstevní radou v Opavě na podzim téhož roku. Samotné JZD bylo ustaveno ke dni 16. prosince 1949 na veřejné schůzi, na níž bylo zároveň zvoleno šestičlenné představenstvo se dvěma náhradníky a čtyřčlenná dozorčí rada s jedním náhradníkem, předsedou družstva se stal Antonín Válek. V průběhu roku 1950 JZD hospodařilo jako družstvo II. typu, od 5. března 1951 jako družstvo III. typu.

Je zajímavé, že i v tak komunisticky orientované obci, jakou byly Svobodné Heřmanice, většina místních zemědělců dlouho odmítala přistoupit na kolektivní formy hospodaření. V letních měsících roku 1952 proto provedla místní organizace KSČ spolu s okresním výborem strany intenzivní náborovou kampaň za účelem rozšíření menšinového JZD a provedení hospodářsko-technické úpravy pozemků. Výsledkem agitace bylo nejen uskutečnění této úpravy, ale i přijetí 36 nových družstevníků, za což byla místní organizace strany slavnostně odměněna Rudým praporem krajského výboru KSČ. Již po necelém roce společného hospodaření se však dostavilo rozčarování a téměř všichni nově přijatí družstevníci z družstva vystoupili, případně z něj byli vyloučeni, a s nimi i část zakládajících členů. V roce 1954 mělo družstvo 29 členů hospodařících na 214 ha zemědělské půdy, do roku 1956 počet členů vzrostl na 50 a výměra půdy na 348,83 ha. V roce 1957 počet členů opět poklesl na 40, výměra půdy však vzrostla na 354,90 ha. V průběhu roku 1958 vstoupilo do JZD 19 soukromě hospodařících zemědělců a výměra družstevní hospodářské půdy se tak zvýšila na 700 ha, z toho 600 ha ornice. Posledním soukromníkem v obci nakonec zůstal Dimitrij Wrublovský, hospodařící na 11,41 ha půdy, který tvrdošíjně odmítal vstoupit do družstva i přesto, že na něj byl vyvíjen neustálý nátlak a jeho postoj mu přinášel jen strádání. JZD zatím hospodařilo se střídavými úspěchy. Obecní kronika zaznamenává stížnosti na špatnou pracovní morálku, nedodržování řádů a zmiňuje i četné nedostatky zvláště v živočišné výrobě. Při žních pravidelně pomáhali zaměstnanci patronátního závodu Meliorace Opava, vojáci i školní mládež. Dne 4. března 1961 bylo k družstvu připojeno JZD Staré Heřmínovy a název družstva změněn na Jednotné zemědělské družstvo "Vpřed" Svobodné Heřmanice. Sloučené JZD se 183 členy obhospodařovalo celkem 1 230 ha půdy, z toho 1 176 ha půdy orné. Rozhodnutím členské schůze konané 6. července 1965 a usnesením rady Okresního národního výboru v Bruntále ze dne 24. září 1965 bylo JZD nakonec převedeno do Státního statku Horní Benešov, čímž jako samostatné družstvo zaniklo. Přetvořilo se v tzv. hospodářství Státních statků oborového podniku Bruntál, odštěpného závodu 05 Horní Benešov. Toto hospodářství, jehož součástí zůstal velkokapacitní kravín, mělo výměru 806 ha půdy, z toho 751 půdy orné. Posléze v obci vznikl provoz přidružené výroby JZD Brumovice a provozovna Škrobáren Opava, v roce 1987 pak došlo k osamostatnění kravína.

Od počátku existence místního národního výboru v obci byl jeho předsedou Ladislav Nádeníček. Naposledy byl do této funkce zvolen roku 1957, v následujícím roce pak z funkce odstoupil. Na jeho místo byl zvolen Jindřich Beneš, který byl potvrzen i ve volbách v roce 1960. Ve volbách konaných roku 1964 byl předsedou 15členného MNV zvolen Jan Filip, v letech 1976 - 1990 pak tuto funkci zastával Jaroslav Čaban.

Svobodné Heřmanice po roce 1989

Listopadové události roku 1989 a následné zhroucení totalitního systému v naší znamenaly nejen důležitý mezník národních dějin, ale staly se i zásadním předělem ve vývoji Svobodných Heřmanic. V obci vzniklo Občanské fórum, jehož mluvčími se stali Pavel Červenka a František Šíma, byla založena Strana zelených v čele s panem Schoberem a strana lidová s mluvčím panem Cabákem.

Zákonem ČNR o obcích č. 367/1990 Sb. byla ukončena působnost národních výborů. Po dlouhé době tak došlo k plnému obnovení nezávislé samosprávy vytvořením obecních úřadů. Svobodnými volbami do obecního zastupitelstva, konanými v listopadu 1990, skončila činnost MNV Svobodné Heřmanice. Na prvním zasedáním nového obecního zastupitelstva byl heřmanickým starostou zvolen dosavadní předseda národního výboru Jaroslav Čaban. V komunálních volbách roku 1994 byl starostou zvolen Radek Pražák, který byl ve funkci potvrzen i ve volbách konaných v roce 1998.

Nové poměry přinesly pro Heřmanické řadu změn. Výrazně se zlepšilo zásobování, neboť kromě nákupu ve státním obchodě získali občané možnost nakupovat v prodejním stánku Boženy Přijalové, v obchodě Zuzany Víchové, či u firmy Zdeňka Zlého. Obnovena byla sběrna prádla a sběrna pro opravy elektrospotřebičů. Státní statek zavedl prodej čerstvého masa za přijatelné ceny, obilovin pro drobné chovatele i pohanky pro ctitele zdravé výživy. Kromě bývalého pohostinství Jednoty byla dána do provozu nová restaurace "U Neptuna".

Ve velkokapacitním kravíně byl v roce 1991 zaveden útlumový program, neboť již od samého počátku jeho existence byl provoz velmi ztrátový a prakticky po celou dobu ekonomicky nerentabilní. Rozhodnutím vedení Státního statku v Horním Benešově byla k 30. září 1991 ve Svobodných Heřmanicích zrušena přidružená výroba a postupně propuštěni pracovníci, pro něž již nebylo uplatnění. Na heřmanickém hospodářství státního statku se nepropouštělo v takové míře, jako v jiných závodech v okolí. V důsledku podání četných žádostí o restituce, jejichž předmětem byl požadavek na vrácení půdy a živého i mrtvého inventáře, došlo ke dni 30. června 1993 k ukončení veškeré výroby na heřmanickém hospodářství státního statku a od 1. července veškerou jeho půdu začaly obhospodařovat soukromé osoby. Zemědělské družstvo "Slezská Hořina" Brumovice vybudovalo na katastru obce novou halu na výrobu plynových kotlů. Tuto výrobu později převzala firma ORAKO majitele Ladislava Bjalka.(???) V roce 1995 otevřela firma JURIDICA, zabývající se výrobou pracovních oděvů, ve Svobodných Heřmanicích dílnu. V témž roce zde byla nově zřízena kovodílna pana Kuchaře. V prostorách bývalé dílny státních statků byla roku 1997 založena firma GAMIS Milana Gajdošíka, zaměřená na kovoobrábění a kovotváření. V roce 1996 získala obec znovu do vlastnictví bývalé břidlicové lomy, na nichž začala provádět těžbu volně ložené břidlice firma Minerál z Horního Benešova. V roce 1999 byla tato firma zrušena a místo ní vznikla nová firma Revlan, s níž obec uzavřela novou, výhodnější nájemní smlouvu. Téhož roku zde byla založena nová firma na výrobu PET - láhví, jejímž vlastníkem je Zemědělské družstvo Brumovice.

V dubnu 1997 začaly výkopové práce na plošné plynofikaci obce a výstavbě veřejného vodovodu. Dne 10. října 1997 byl do obecního plynovodu poprvé vpuštěn plyn a 18. září 1998 proběhla kolaudace plynofikace obce, jejíž celkové náklady si vyžádaly 8 milionů korun. Dále byla provedena výstavba nové elektrické sítě, vyměněny všechny sloupy a rozvody, v centru obce postavena trafostanice. Současně se uskutečnila rekonstrukce veřejného osvětlení a místního rozhlasu, přičemž obec se na celkových nákladech podílela částkou 532 000 korun. V červenci 1998 zahájila provoz nová digitální telefonní ústředna na místní poště. Byly provedeny opravy budovy obecního úřadu a postupně jsou rekonstruovány veškeré místní komunikace.

Symbolickým mezníkem v dějinách Svobodných Heřmanic se stalo udělení nových obecních symbolů rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z 18. června 1998. Od tohoto data je znakem obce zeleno-stříbrně čtvrcený štít, v prvním poli postavená radlice v ostatních polích po jedné hvězdě, vše opačných barev. List praporu opakuje obecní znak. Obecná figura radlice byla přejata z historického pečetního obrazu obce, tři šestirohé hvězdy odkazují na zasvěcení heřmanického kostela Nejsvětější Trojici. Heroldská figura čtvrcení štítu odkazuje na erb Semoradských ze Semorad, majitelů svobodného deskového dvora v Heřmanicích v druhé polovině 17. století. Barevné řešení znaku pak vyjadřuje mimoměstský charakter obce a její polohu v předhůří Nízkého Jeseníku.

OBEC Svobodné Heřmanice

Sídlo úřadu

Svobodné Heřmanice č. 94, 79313, Svobodné Heřmanice

Osoby

  • p. Pražák Radomír, starosta

Kontakty

1 části obce: