Plaveč

Na mapě naleznete naší obec asi 10 km severně od města Znojma v nadmořské výšce 220m. Nejvyšším bodem obce je kopec Ruda s výškou 346m. Z toho lze snadno usoudit, že se Plaveč nachází v poměrně členité krajině.

Obec se rozprostírá po obou březích řeky Jevišovky. Podle archeologických vykopávek bylo zjištěno, že toto krásné údolí bylo osídleno již od pravěku a to přibližně před sedmi tisíci lety. Počet obyvatel se nyní pohybuje kolem 470. Obec je obklopena ze severu Němčičkami, Mikulovicemi a Rudlicemi, z východu Výrovicemi a Tvořihrází, z jihu Únanovem a ze západu Hlubokými Mašůvkami.

Z geologického hlediska se jedná o oblast spíše kamenitou. Nalezneme zde žulu, rulu, svor, křemen i s jeho modifikací pazourkem, živec, kaolínové sedimenty, mořské usazeniny a říční nánosy, vápenec, grafit a železnou rudu.

K Plavči patří i několik samot. Bývalý mlýn Culpovec, hájenka (bývalý panský pivovar) a Bábovec. V minulosti zde stával ještě mlýn Březovec, který byl ale zbořen při stavbě výrovické přehrady, o které se ještě zmíníme.

První písemné záznamy o naší obci jsou již z roku 1216. Největší pozornost si bezesporu zaslouží plavečský zámek, který byl vybudován na místě původní tvrze koncem 16. století. Součástí zámku je rotunda, unikátní památka postavená v románském slohu, o níž se písemnosti zmiňují již v souvislosti s rokem 1234. Tato stavba je zasvěcena Františku Xaverskému a často se o ní hovoří jako o „mladší sestře” světoznámé znojemské rotundy svaté Kateřiny. Plavečská rotunda je však o něco větší a vyšší. Na rotundě se nachází zajímavá lucerna s pískovcovou hlavicí znázorňující čtyři obličeje. Na střeše předsíně můžeme spatřit v otevřené vížce zvon z roku 1487, který patří mezi čtyři nejstarší zvony na znojemském okrese. Pod rotundou byla v roce 1868 zbudována krypta, kde je pochováno sedm členů Widmannova rodu - posledních majitelů plavečského panství. Jako úplně poslední, byl v roce 1945 uložen do hrobky baron Vojtěch Widmann. Za panování Widmannů byl kolem zámku zbudován anglický park a Bažantnice. Bylo zde vysázeno množství vzácných dřevin a usazeno několik soch. V současné době byly sochy z Bažantnice a okolí svezeny do parku v blízkosti rotundy, aby se zamezilo jejich poškozování. Plavečský zámek nyní slouží jako domov pro seniory.

Krásné a členité údolí řeky Jevišovky láká návštěvníky k turistice i cykloturistice. Častým cílem bývá zřícenina hradu Lapikus. Hrad nebo spíše hrádek, pochází zřejmě ze 14. století a zanikl asi v druhé polovině 15. století. Celé údolí řeky Jevišovky, včetně zříceniny Lapikus, patří do Chráněné krajinné oblasti Jevišovka. Při ohleduplném chování mohou návštěvníci spatřit některé vzácné a chráněné druhy rostlin, jako například sněženky, vstavače, vemeníky, lilie, koniklece, kruštíky, oměje, třemdavu nebo brambořík. Ze zvířat pak břehule, ledňáčky, labutě, volavky, atd.

K cestovnímu ruchu přispěla i výstavba blízké Výrovické přehrady, která byla dokončena v roce 1984. Pláže na koupání jsou přístupné jak ze strany od Plavče, tak i od Výrovic. Přehradní jezero také rádi vyhledávají rybáři, kteří si často odnášejí pěkné úlovky.

Unavení výletníci se mohou občerstvit v prodejně Jednoty na místním náměstíčku, nebo mohou navštívit hostinec „U Kochů”, či „Peklo” v místní sokolovně.

Každý příchozí je v naší obci vítán, těšíme se na Vás!

Další zajímavosti

Zřícenina bývalého hradu Lapikus

Ve starých zápisech bývá označován názvem „Hrádek”. Tyčí se na strmém skalnatém výběžku nad hlubokým údolím Plenkovického potoka mezi Plavčí a Hlubokými Mašůvkami. Dnes z něj zbylo pouze torzo vysoké hradní věže.

Nelze přesně určit, kdy byl postaven. Zřejmě někdy v letech 1365 - 1380, a to jako součást systému pásma hradů a tvrzí sloužících k obraně jižní moravské hranice. Písemné zprávy pocházejí až z r. 1411, kdy byl v majetku Vajtmilnarů z Žerotic. Vypleněn a pobořen byl pravděpodobně někdy v letech 1468 - 1471 za válek krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem. Roku 1561 přešel již pustý hrádek do majetku Sezimy Zajímače z Kunštátu, držitele Jevišovic.

Historie hrádku Lapikus je opředena rouškou tajemství. Už jeho jméno provokuje fantazii (Lapikus = lapí kus). Podle lidového vyprávění prý si hrádek postavili loupežníci - lapkové, kteří přepadávali povozy na staré cestě ze Znojma do Náměště. Jenže z hrádku na cestu dobře neviděli, proto postavili na okraji vesnice Němčičky další tvrz. Obě pevnosti pak propojili podzemními chodbami. Mohli se tak nepozorovaně přemísťovat pod zemí a ve sklepeních ukrývat uloupenou kořist. Říká se, že je pod hradem Lapikus uložen v chodbách veliký loupežnický poklad. Podle dnes už nežijící lidové vypravěčky paní Urbánkové prý se sklepení s pokladem otevírá vždy jednou za rok, a to když se o Velikonocích čtou v kostele pašije. Jisté však je, že doposud z pokladu nikdo neměl žádný užitek. Pokladem však zůstává pro každého návštěvníka nádherná příroda v údolí Plenkovického potoka. Však také je toto údolí součástí CHKO Jevišovka. Všímavý návštěvník zde může uvidět i spoustu jedinečných rostlin.

Sochy v plavečském katastru

Roku 1747 nechala umístit baronka Marie Lucie Widmannová v plavečském katastru 7 soch svatých. Jsou to barokní díla z mušlového vápence v životní velikosti. Nyní jsou dosti poškozené. Aby se zabránilo další devastaci, byla většina soch odvezena z původních stanovišť a umístěna v zámeckém parku.

Sochy představují následující svaté:

sv. Josef

sv. Leonard

sv. Donát - tato socha byla v r. 1904 zničena opilcem. Její torzo bylo uloženo do země u zámecké sýpky.

sv. Florián

sv. Jan Nepomucký

sv. Vendelín

sv. Izidor

V okrasném parku „Bažantnice” bylo dále možno vidět další sochy:

tzv. Baronka s dětmi

kamenný zlomený strom se zbrojí

2 kamenné vázy a bazének

kamenná váza s deskou

Pamětníci potvrdí, že v „Bažantnici” a na kopci Ruda se ještě nacházela dnes už neexistující dvě kamenná „kanape” (lavice k odpočinku).