Hladké Životice

Ve 13. století začalo osidlování celého kraje, a to především Němci. První písemná zmínka o Hladkých Životicích pocházi z roku 1324, kdy byla obec součástí fulneckého panství, toho času v držení pánů z Kravař. Původně česká obec však dostala německý ráz až počátkem 15. století. V nejstarších listinách je název obce uváděn jako "Sibottendof". Od roku 1324 do roku 1938 lze v písemných záznamech nalézt přes 20 různých pojmenování obce, jako například "Seybotyndorf", "Seitendorf", "Žibotice". Posledním užívaným německým názvem byl do roku 1945 "Seitendorf bei Fulnek".

První pozemková kniha obce, která se zachovala, je z roku 1568. Nejstarší záznam v ní zmiňuje Georga Heinricha jako majitele domu č.p. 5. Podle této knihy bylo v roce 1568 v Hladkých Životicích 51 sedláků, 2 mlynáři a 3 domkaři bez polností. Po třicetileté válce (1618-1648) zůstalo v obci jen 12 obydlených stavení, ale v roce 1676 už jich zase bylo 57, včetně tří panských statků. Doba vzniku Velkého dvora není známa, Malý Dvůr byl postaven někdy kolem roku 1650. Mnohem později byl založen Karlův dvůr u Odry.

Dařilo se zde i rybníkářství: Nový rybník a rybník Steger si udržely své místo v okrese nejdéle i přes úpadek rybníkářství v 18. století. Oba však byly nakonec po roce 1862 zrušeny.

První zmínky o vodním mlýně v obci jsou z let 1570-1590. V obci byly celkem tři mlýny: u křižovatky na č.p. 14, "Nový" mlýn na Skřivánčí a mlýn na č.p. 138, který stál v dolní části obce. Pouze první z nich se zachoval a bohužel již mnoho let chátrá. Dochovaly se zprávy o dvou větrných mlýnech. Ten starší je zmiňován v roce 1643 a byl zpustošen roku 1650 následkem třicetileté války. Druhý větrný mlýn byl postaven v roce 1812 a stál na křižovatce silnic do Kunína a Suchdola.

Pravděpodobně v roce 1337 byl v obci postaven dřevěný kostel. Prvním životickým farářem, který se objevuje v církevních záznamech, byl jistý Albert. V letech 1618 - 1621 v tehdy vyloženě protestantské obci působil Jan Amos Komenský, na jehož kázání docházeli členové Jednoty bratrské i z okolních vesnic.

V roce 1686 byl postaven nový kamenný kostel sv. Mikuláše, který zde stojí dodnes.

Nejstarší zmínky o školní výuce v Hladkých Životicích jsou z roku 1588. První samostatná školní budova vznikla v roce 1794 a sloužila až do roku 1865. Původně německá škola v budově č.p. 144 (dnes sloužící jako bytový dům), byla postavena v roce 1905. 1. května 1920 v ní byl zahájen provoz první jednotřídní české školy v obci. Základní kámen nové české školy byl pak položen v roce 1932, dokončena byla o dva roky později.

V roce 1847 byla dokončena železniční trasa Vídeň - Krakov a v Hladkých Životicích byla postavena zastávka, což umožnilo místním lidem hledat si v práci v rozvíjející se ostravské průmyslové aglomeraci. Trať byla původně jednokolejná - druhá trať přibyla o deset let později. V roce 1891 pak byla slavnostně otevřena desetikilometrová zelezniční trať ze Suchdola do Fulneka a Hladké Životice tak získaly další spojení se světem.

Podle záznamů z let 1910 - 1940 se v obci dařilo obchodu i řemeslům. Fungovalo zde až 6 obchodů se smíšeným zbožím, 7 hostinců, hotel. Ve vesnici působili 4 krejčí, 3 kováři, 2 obuvníci, 2 sedláři, 2 holiči a celá řada dalších řemeslníků.

V první světové válce padlo nebo zůstalo nezvěstných 22 obyvatel obce. Na jejich památku byl v roce 1921 postaven pomník. Dne 10. října 1938 došlo k okupaci nacistickým vojskem a až do roku 1945 byla obec jako součást tzv. Sudetského území přidělena k německé říši. V roce 1942 byla na hlavním nádraží zřízena stravovací a převlékací stanice pro ruské zajatce. Obec byla osvobozena 5. května 1945 Rudou armádou, během bojů padlo 40 německých a 11 sovětských vojáků. Během druhé světové války zahynulo také celkem 19 civilistů.

Po roce 1918 se v Hladkých Životicích postupně začalo usazovat české obyvatelstvo. Zatímco zdroje z roku 1910 uvádějí, že v obci nežil jediný Čech, v roce 1921 už zde bylo 151 obyvatel české národnosti. O rok dříve byla založena Národní jednota, která pořádala pro českou menšinu divadelní představení, besedy a jiné akce převážně v sále hostince "Na Kukačce". Vznikla také veřejná menšinová knihovna. Roku 1927 pak byla u nádraží založena česká kolonie.

Již v červenci 1945 začalo nové osídlování obce, převážně lidmi z Valašska. V říjnu 1945 přijeli do vsi první volyňští Češi, vojáci Svobodovy armády. Jejich rodiny se nastěhovaly až na jaře roku 1947. Dne 17. června 1946 byl proveden odsun Němců a tím skončila dlouhá historie původního německého obyvatelstva obce Hladké Životice.

24. května 1945 se uskutečnila první veřejná schůze a byl ustaven národní výbor. V červenci pak proběhla první česká mše po skončení války a ve stejném měsíci vznikl Sbor dobrovolných hasičů. Obec začali postupně osídlovat noví obyvatelé. V letech 1947-1948 vznikla v obci celá řadaq zájmových spolků a sdružení: Tělocvičná jednota Sokol, Československý orel, Svazarm, Sportovní klub Hladké Životice, včelařský spolek, Svaz české mládeže, Kostelní konkurenční výbor.

V roce 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které mělo při svém vzniku pouze 5 členů. Stejně jako v jiných obcích, i v Hladkých Životicích existoval odpor řady zemědělců proti vstupu do JZD. V červenci 1957 byla dokoncena skupina žen za vzpouru proti JZD odsouzena na 10-14 měsíců, později jim pak byly tresty prominuty v rámci amnestie prezidenta Novotného. Zatímco na začátku roku 1957 JZD disponovalo pouhými 73 hektary půdy, na podzim roku 1958 už mělo 914 hektarů.

V obci se čile rozvíjely jak sportovní, tak kulturní aktivity: díky vybudovanému kluzišti vznikl v roce 1961 oddíl ledního hokeje, dále oddíl odbíjené a kopané. V rámci osvětové besedy zde fungovaly dva divadelní soubory, Valašský kroužek, dechovka a kino. V roce 1962 byly odehrány dokonce 4 divadelní hry.

Vesnice se mohla pochlubit novým brouzdalištěm, jehož stavbu zahájili občané v akci "Z" v roce 1966. Roku 1977 byla započata výstavba nové požární zbrojnice a stavba byla dokončena o čtyři roky později.

K 1. lednu 1979 byly Hladké Životice připojeny k Fulneku, k osamostatnění obce došlo až 1. ledna 1993.

Použitá literatura:

Seitendorf b.F. (Heinz Drost, Manfred Anderka)

Časopis POODŘÍ 1/2005