Klabava

Železářství v Klabavě V okolí Klabavy se nacházela značná ložiska železné rudy, kterou jednotlivci uměli tavit v kuplovnách. Roku 1541 probošt Václav s převorem kláštera Panny Marie v Rokycanech Brikcím „dovoluje hutu a hamr na Klabavě položiti“ Mistru Jiříku Hamerníkovi. Ten však huť v Klabavě nikdy nepostavil. Myšlenka na její vybudování se objevila i v následujících stoletích. Roku 1637 byla zahájena stavba první tavicí pece (tzv. vlčí). Roku 1639, tedy za třicetileté války, byla obec Klabava a železárny vydrancovány švédským vojskem. Roku 1670 objevil minér Jan Hájek z Budějovic další bohatá ložiska železné rudy a tak vznikla u Klabavy štola svatého Antonína Paduánského, která byla hlavním zdrojem železné rudy pro železárny v Klabavě. Postupem času se vyvíjela technologie, železárny měly 2 vysoké pece a 3 zkujňovací pece. Pracovaly až do roku 1926 a poté byl provoz převeden do železáren v Rokycanech. V roce 1940 koupil objekt železáren Karel Šůla a zřídil zde porážku dobytka, udírnu a konzervárnu. Od roku 1948 sloužil objekt jako výrobna a sklad uzenářských výrobků. Po znárodnění v roce 1949 připadla část objektu obci Klabava. Tento pozemek s domem propůjčila obec sdružení chovatelů v obci a v roce 1993 jej prodala panu Miroslavu Kozelkovi, který zde zřídil hostinec a prodejnu potravin. Snaha o těžení železné rudy byla obnovena roku 1954. Pod Ejpovicemi byla zahájena skrývka pro povrchový důl. Proto byla před Klabavou postavena hráz (v letech 1954 – 1958), aby tento důl nebyl zaplavován vodou řeky. Vzniklá přehrada je schopna v případě naplnění vytvořit vodní plochu až 118 hektarů. Důl v Ejpovicích měl ale rudy málo a byla chudá, a tak byl uzavřen a zatopen.

Klabava a klabavští občané v průběhu času Práci občané Klabavy nacházeli a stále nacházejí jako námezdně pracující. V dřívějších dobách pracovali v železárnách v Klabavě. Na počátku 80. let 18. století byla provedena tzv. raabizace, tj. rozdělení půdy vrchnostenských dvorů mezi poddané a převedení roboty na peněžitý plat. Vzhledem k tomu, že život většiny obyvatel byl svázán s místními hutěmi, nejevili o příděl pozemků zvláštní zájem. Za první světové války železárny v Klabavě pracovaly málo a tak asi 30 obyvatel obce pracovalo na statku v Horomyslicích, ale bylo i mnoho takových, kteří chodili po žebrotě. Někteří občané byli odvedeni na vojnu, z níž se 19 už nikdy nevrátilo. Na počest jim byl postaven pomník, který je umístěn v parku obce. Potraviny sháněli občané Klabavy za války po sedlácích i v jiných obcích. Po roce 1918 se život lidí zlepšil. Obec měla 117 obydlených domů, 641 obyvatel, 4 hostince, 2 řezníky, 2 obchody potravin, 1 hokynářský krám, byly tu dva ševci, dva učitelé a 3 úředníci. Na kraji obce (u výjezdu na Litohlavy), zřídili společníci Skala a Kozák továrničku na výrobu mechanických pump. Nad Klabavou byly otevřeny čtyři lomy na těžbu písku. Občané pracovali většinou v Rokycanech a v Plzni, kam jich mnoho docházelo pěšky. Druhá světová válka byla ještě horší než ta první. Opět nebyly potraviny a tak byly zavedeny přídělové lístky jako za války předešlé. Za odbojovou činnost, ale i za malé projevy neposlušnosti, byli lidé odváděni do koncentračních táborů. Dne 6. května 1945 přijely do Klabavy dva tanky americké armády. To bylo pro obec potvrzením, že druhá světová válka skončila. Ovšem i další dny byly ještě rušné. Jezdila tudy německá auta a obrněná vozidla, zbraně z nich Němci vyhazovali do příkopů. Na polích nad železniční zastávkou byly zřízeny tři tábory, kde byli soustředěni němečtí vojáci. Ve dne i v noci je střežily americké tanky. Americká armáda měla základnu u mlýna pana Rezlera pod Vršíčkem. V roce 1968 byl náš stát přepaden spojeneckými vojsky. Také Klabavou projely dva sovětské tanky a nějaký čas hlídkovaly nad obcí, v místech bývalé skládky. Potom až do roku 1989 žili občané vcelku způsobem odpovídajícím době, řada občanů opravila své domy, zřídili si vodovody a ústřední topení. Mnoho domů bylo nově postaveno v lokalitě tzv. „Sadu“. V roce 1989 se uskutečnil státní převrat, který v životě občanů hodně změnil. Mnozí byli ze zaměstnání propuštěni. jiní podnikaví naopak založili vlastní živnost.

Školství a kultura O počátcích klabavské školy se nedochovaly žádné zprávy, ale lze předpokládat, že byla založena již v době panování Marie Terezie. V roce 1833 byla v obci postavena první dřevěná budova na místě dnešní kapličky v dolní Klabavě, později byla postavena škola nad rybníkem. Nejvíce žáků měla škola v roce 1903, jejich počet byl – 188. Od té doby školou povinných dětí stále ubývalo. V roce 1914 navštěvovalo tuto školu 14 žáků, z nichž většina byla tak chudá, že chodila bosa. Ostatní nosili dřeváky. Škola se v průběhu let měnila od jednotřídní až po trojtřídní podle počtu žáků. V roce 1921 byla škola dvoutřídní a měla až 60 žáků. Po ukončení místní obecné školy pokračovaly děti ve studiu na měšťanské škole v Rokycanech, kam musely docházet pěšky po vedlejší cestě okolo Rezlerovic mlýna. Obecná škola v Klabavě v různých obměnách pracovala do roku 1982, kdy bylo nařízením odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Rokycanech vyučování na naší škole zastaveno a všechny děti začaly jezdit do škol v Rokycanech. Z tohoto důvodu bylo zavedeno autobusové spojení. Budova klabavské školy byla přestavěna na mateřskou školku. Provoz školy byl v roce 2000 zastaven pro nedostatek dětí. Školka však již v naší obci existovala dříve, a to od roku 1950 asi 6 let v domě dr. M. Chudáčka. Nejen škola byla v Klabavě nositelem vzdělání a kultury. V roce 1898 byl v naší obci založen ochotnický divadelní soubor. Pod názvem „Mošna“, který nacvičoval a hrál divadlo až do roku 1964. Měl velký vliv na kulturní život nejen obyvatel Klabavy, ale i na občany v celém okrese, protože hrál divadlo na mnoha místech a hrál je dobře. Soubor dokázal sehrát činohru i operetu a do jeho činnosti bylo zapojeno mnoho klabavských občanů. Roku 1926 bylo založeno také loutkové divadlo. Roku 1919 byla ustavena osvětová komise, která se mimo jiné postarala i o založení obecní knihovny. Knihovna má dodnes pro občany Klabavy velký význam a může svým čtenářům nabídnout výběr z více než 4 000 titulů. Dále je zde umístěna stálá expozice historických fotografií obce a lze tu shlédnout i originální Skupovy loutky Spejbla a Hurvínka. Kulturní a zábavní vyžití pro občany zajišťovaly také taneční zábavy, kterých bylo ročně až osm. Zvláště pouťové, posvícenské a zástěrkové zábavy byly oblíbené, právě tak jako maškarní plesy. Jedenkrát se v naší obci konaly i staročeské máje v krojích. V roce 1949 byl v hostinci „U Charvátů zřízen biograf, který fungoval několik let a zanikl proto, že se začalo rozšiřovat televizní vysílání. V obci v současnosti pracuje TJ Sokol, Kynologický klub, Sdružení dobrovolných hasičů a Klub cyklistů. Pro nejrůznější akce je všem obyvatelům obce, ale i návštěvníkům k dispozici nově zrekonstruovaná klubovna.

Politická a sociální činnost Již v roce 1862 byl v Klabavě v železárnách ustaven spolek Skládka bratrská, což byl předchůdce odborové organizace. Roku 1867 byl přejmenován na Spolek bratrský a byla stanovena jasná pravidla v souladu se Všeobecným zákonem horním. Bylo stanoveno, kolik přispívá dělník a kolik zaměstnavatel, odměny za práci, podpora v nemoci, dovolená, pohřebné a jiné sociální příspěvky. Z tohoto spolku později vznikl Kovodělník, odborová organizace v železárnách v Klabavě. V roce 1892 vznikl v obci i Občansko-vzdělávací spolek, který zřejmě existoval až do první světové války. Záhy po vzniku československé republiky zde byla ustanovena Místní organizace československé sociálně demokratické strany dělnické v Klabavě. Roku 1917 je ustavena Dělnická tělocvičná jednota. Organizovala tělesnou i dušení výchovu mládeže, cvičení, sportovní činnost. Měla recitační a pěvecký soubor a odbor skautů. Skautská činnost byla u mládeže velmi oblíbená, zúčastňovalo se jí někdy až 40 dětí. Oblíbené byly zvláště prázdninové letní skautské tábory. V letech 1948 až 1990 byla mládež organizována v Československém svazu mládeže a později v Socialistickém svazu mládeže. Ten už se ale nevěnoval původní činnosti DTJ a nejčastěji organizovat schůze a pracovní brigády. Za první republiky se začali organizovat i zemědělci. a založili zde spolek Sdružení domkářů. V roce 1949 bylo v Klabavě založeno jednotné zemědělské družstvo, ale hospodářské a organizační nedostatky vedly už v roce 1953 k jeho zrušení. K novému založení došlo opět v roce 1957. V roce 1960 bylo sloučeno s JZD Litohlavy. Roku 1928 byl pro lidi, kteří neměli kde bydlet, zřízen domek – chudobinec (č. p. 9). Tato pastouška měla svého obyvatele ještě v roce 1947. Každodenní samozřejmostí bylo v obci zvonění zvonu, který visel ve věži kapličky. Až do konce první světové války se vyzvánělo třikrát denně, ráno, v poledne a večer, čímž byl vlastně obyvatelstvu oznamován čas. Potom až do konce druhé světové války se již zvonilo jen v případě úmrtí místního občana. V roce 1930 byla v Klabavě založena a ustavena Kampelička, která shromažďovala a starala se o úspory občanů. Záložna pracovala pravděpodobně do roku 1952. Pitná voda byla vždy pro horní část Klabavy problémem. Byly tam jen tři studny hluboké až 50 metrů, kde lidé vytahovali vodu rumpálem a nosili ji v kbelících domů. Voda byla také v lese ve studánce a odebírat ji bylo možno také na křižovatce u Šrajlů. V roce 1960 bylo do studny u Charvátů namontováno elektrické čerpadlo, ale nebyl ještě proveden rozvod vody – na něm se pracovalo až od roku 1970. Studna ale neměla dostatek vody pro všechny zájemce. Dnes je již dokončen vydatný vrt s kvalitní vodou u lesa, z něhož bude postupně zaveden vodovod do celé Klabavy. Zvlášť významnou událostí pro občany Klabavy bylo vybudování železniční stanice a její zprovoznění dne 31. 10. 1848. Trať vedla již od samého počátku blízko obce – asi v místech bývalé „Poštovské cesty“, ale naši občané museli do té doby chodit na zastávku až do Ejpovic. V roce 1895 byl v Klabavě ustaven sbor dobrovolných hasičů, který si pořídil stříkačku na ruční pohon taženou koňmi. Až v roce 1954 měli požárníci auto, motorovou i ruční stříkačku, sušárnu hadic a dvě zbrojnice. V té době byly největší organizací v obci – měli 113 členů a aktivně organizovali mládež v obci. Mezi záslužné sociální akce patřilo tzv. vítání občánků. Bylo to oficiální setkání rodičů, kterým se v tomto roce narodilo dítě, a představitelů obce. Dnes jej lze jen těžko provádět, protože nyní se rodí čím dál tím méně dětí.. Zásobování potravinami obstarávaly od počátku tři obchody – tzv. U Žida a pak dva konzumy. Později pak otevřel obchod s koloniálním zbožím ve svém domě i pan Kurz. V roce 1976 byla zahájena výstavba nové prodejny potravin nad domem pana Vylety, která byla dokončena v roce 1981. Asi do roku 1941 zajišťovaly zásobování klabavských občanů tyto obchody: řeznictví, koloniál, několik hostinců, pekařství a trafika.

Sportovní činnost Sportovní činnost se vyvíjela a organizovala od vzniku DTJ, kterou ustavila Sociálně demokratická strana v Klabavě. Již od roku 1920 cvičili dospělí i děti na tělocvičných nářadích. Zřízením hřiště v Chaloupkách se otevřela možnost pro atletiku, kopanou, ale byla pořádána i hromadná vystoupení cvičenců. DTJ ustavila také skautskou organizaci, která pořádala pro děti stanování v přírodě, učila je odolnosti a odvaze a správným návykům. Lední hokej a bruslení měly prostor na malém rybníku a na rybníku u železáren. Po ustavení TJ Sokol se klabavští zúčastňovali i okresní soutěže v hokeji a vedli si velmi dobře. Roku 1963 si její členové postavili kluziště u rybníka a od té doby se hrál hokej tam. Stolní tenis je sport, který se v naší obci hraje již 60 let a který také přinesl nejvíce sportovních úspěchů. Naše družstva dlouhá léta byla nejen účastníkem krajské soutěže, ale řadu turnajů také pořádala. Stolní tenis se hrával nejdříve v sále hostince U Korandů, později U Charvátů. V letech 1978 – 1981 byl u mládeže v oblibě badminton a tak se hrával nejen venku, ale i tělocvičně. Po roce 1989 je v naší obci pořádán závod na jízdních kolech, který organizuje Pavel Kočárek. Má několik kategorií, od dětí počínaje, až po profesionální jezdce. Na hřišti DTJ je několikrát do roka pořádán turnaj v malé kopané, jehož se účastní 8 – 10 mužstev. Turnaje jsou pořádány hlavně o pouti na Vršíčku a o posvícení.

Některé důležité události (seřazené chronologicky) 1401 - první písemná zmínka o Klabavě 1541 - smlouva s Mistrem Jiříkem Hamerníkem 1575 - pustá ves Klabava přešla do vlastnictví města Rokycany 1578 - jednání o postavení hutě v Klabavě 1630 - nalezena velká ložiska železné rudy 1637 - zahájena stavba tavicí pece („vlčí“) 1670 - nalezena další ložiska železné rudy 1684 - dolování „U Starého zámku“ 1690 - postavena vysoká pec 1833 - zahájeno vyučování dětí v nové dřevěné budově školy na místě dnešní kapličky 1850 - obec Klabava uvolněna z držení města Rokycany 1855 - stavěna hráz rybníka (4 roky) 1862 - v železárnách Klabavy založen podpůrný dělnický spolek „Skládka bratrská“ 1869 - stavba druhé vysoké pece 1870 - stavba vysokého komínu (26 metrů) 1887 - vznik odborů 1891 - provoz vysokých pecí zastaven 1895 - začátek stavby kamenného železničního mostu 1898 - založen ochotnický divadelní spolek „Mošna“ 1913 - vznik továrny Skala-Kozák 1914 - stavba prašné cesty od továrny Skala-Kozák na Chaloupky 1916 - železárny přešly pod vojenskou správu 1917 - vznik dělnické tělocvičné jednoty 1919 - založena obecní knihovna 1921 - zaveden elektrický proud do Klabavy 1926 - zrušeny železárny - založeno loutkové divadlo 1928 - stavba hasičské zbrojnice na Chaloupkách - zalesňování nad Chaloupkami po dobývání rudy 1930 - ustavena Kampelička - stavba hřiště DTJ 1940 - přestavba objektu železáren na porážku dobytka - židovské rodiny a klabavští občané odvlečeni do koncentračních táborů - přistěhovaly se dvě rodiny Němců - první hraní stolního tenisu 1941 - nad Klabavou postavena protiletadlová děla a světlomety německé armády 1945 - osvobození americkou armádou - několik rodin klabavských občanů se odstěhovalo do pohraničí (později se vrátily) 1947 - odchod americké armády 1948 - stavba železniční zastávky – otevřena 31. 10. 1948 1949 - znárodněn podnik Šůla (bývalé železárny) - továrna Skala-Kozák zrušena - otevřen biograf u Charvátů - ustaveno JZD 1950 - rozorány meze - prodejna „U Žida“ přestavěna - zřízena mateřská školka v domě dr. Chudáčka - otevřena čekárna při železniční zastávce 1951 - započato s průzkumnými vrty – hledání železné rudy 1952 - opravena dolní cesta „cikánská“ okolo domu pana Brože – zůstala ale nadále prašná- oprava samospádového vodovodu ze studánky - zanikla kampelička 1953 - započato se skrývkou zeminy pro důl pod Ejpovicemi 1954 - 1. 3. zahájena stavba retenční nádrže – skončena 15. 1. 1958 1957 - otevřen první tunel pro řeku Klabavu 1959 - ustaven TJ Sokol Klabava 1960 - otevřena prodejna masa - otevřen druhý tunel pro řeku Klabavu 1962 - výstavba kanalizace v obci 1963 - otevřeno nové hokejové kluziště 1968 - oprava školy - oprava místního národního výboru - zbudována provozovna školy- rekonstrukce osvětlení obce - obcí projíždí dva tanky sovětské armády 1970 - otevřena skládka odpadů nad obcí - zřízeno autobusové spojení do Rokycan 1971 - asfaltování obecních cest 1973 - nový most přes řeku Klabavu - zavedeno vyvážení popelnic 1976 - zavedeno veřejné telefonní spojení (2 budky) - zahájena výstavba v „Sadu“ (rozměřování) - zahájena výstavba samoobsluhy¨- budování vodovodu na Chaloupkách (ze studny u Charvátů) 1977 - postaven obecní mandl - zrušena řeznická prodejna - zrušena „Vršíčková pouť“ – pokáceny stromy v místě pouti 1979 - zalesňování návozů kypy 1980 - zahájena stavba nového železničního mostu 1981 - železniční most otevřen 1982 - nový asfalt od železničního mostu ke státní silnici - dne 30. 6. uzavřena Základní škola v Klabavě - zavedeno pro školní děti autobusové spojení do Rokycan - opětovné otevření prodejny masa 1983 - v bývalé škole otevřena mateřská škola - v „Sadu“ stavba kanalizace, silnice a osvětlení 1989 - revoluční změna státního zřízení - stavba dálnice okolo Klabavy 1991 - otevřena restaurace „Pohoda“ 1993 - obecní pozemek v bývalých železárnách prodán - zprovozněna dálnice Mýto – Klabava 1994 - dokončena kanalizace od horního k dolnímu rybníčku 1995 - zrušena skládka odpadů - požár bývalého hostince U Korandů 1997 - rybníčky – horní opraven, dolní zasypán - Miloš Zeman (pozdější předseda vlády) navštívil Klabavu (restaurace Pohoda) 1998 - otevřen hostinec U Komína - přepadení samoobsluhy (provozovatelka paní Nová velmi vážně zraněna) 1999 - oprava bývalé klubovny mládeže v Sadu 2000 - zahájena plynofikace obce Klabava.

Z klabavských kronik Železárny Huť byla podle starého plánku budova dlouhá 16 m a široká 11 m a stála pod západní hrází rybníka železáren. Pohon dmychadla a kladiv byl prováděn vodním kolem na střední vodu. Dnes není po této budově žádné známky a ani nikdo ze současníků se na ni nepamatuje. Takových hutí bylo tehdy v Čechách značné množství. Výroba kujného železa se v nich děla primitivním způsobem, do pece byla postupně vkládána vrstva dřevěného uhlí a vrstva železné rudy a pomocí dmychadla vháněným vzduchem bylo docíleno potřebného žáru k roztavení rudy. Roztavený kov stékal po kapkách do místěje, odkud byl pomocí dlouhých kleští ještě v polotuhém stavu v kusech vyjímán a pod kladivem vodní silou poháněným kován obyčejně do tvarů silných tyčí. Takto vyrobené železo nebylo ovšem valné jakosti. K založení kujné huti v Klabavě byly všechny příznivé podmínky. Levná vodní síla, hojnost železné rudy, která se tehdy ve značném množství v okolí Klabavy nacházela přímo na povrchu země, takže ji nebylo tehdy ještě nutno havířským způsobem dobývat, možnost levné výroby dřevěného uhlí vzhledem k lesnímu bohatství v okolí. Postupem času však byla tato povrchová ruda vyčerpána a tak konány pokusy o objevení rudy, která se podle domněnek nalézala hlouběji ve značném množství. Minéru Janu Hájkovi z Budějovic se podařilo 16. července 1670 objevit bohaté ložisko železné rudy u Klabavy. Jeho objevení bylo využito k postavení první vysoké pece v Klabavě roku 1690 a veškerý zájem směřoval k povznesení slévárnictví, které tehdy bylo mnohem výnosnější než hutnictví. V roce 1853 – 1855 byly zřízeny pudlovací pece na rychlejší způsob tavení s kamenným uhlím. Bylo ale zjištěno, že náklady na tento způsob jsou velmi vysoké a tak pece byly zrušeny. Znovu se přikročilo k levné vodní síle a byl letech 1855 – 1860 vybudován rybník s pevnou hrází, který sloužil jako zásobárna vody pro hutě. Správa železáren se tehdy jmenovala „Šichtamt“, jak je dodnes nazývána původní budova, kde správa sídlila. Direktor železáren Kolodějský, rodem Polák, byl velice pobožný a potrpěl si na různé okázalé slavnosti. Z tohoto důvodu byl pro hutníky a havíře klabavské pořízen hutnický prapor, který je dosud uložen v Rokycanském muzeu B. Horáka.. Byl vyroben roku 1863 z čistého hedvábí a nitek z pravého zlata a stříbra. Na jedné jeho straně se nachází obraz svaté Barbory, na druhé je stříbrnými nitkami vyšit vavřínový věnec, uprostřed něho jsou křížem přeložena dvě kladiva a do půlkruhu vyšitý nápis „Zdař bůh“. U praporu byly dvě stuhy a na nich bylo vyšito věnování: „M. Brožová 1863 – Dne 4. srpna věnováno“, na druhé straně „Z práce plyne blahobyt“. Okraje praporu byly lemovány zeleným atlasem. Současně s praporem byly pořízeny pro všechny zaměstnance stejnokroje. Při pořízení uniforem věnovaly železárny známému kostelu na Vršíčku obraz hornického patrona - svatého Prokopa, který může návštěvník tohoto historického kostelíka shlédnout na zdi proti hlavnímu vchodu. Roku 1874 byla zřízena při huti strojnická dílna s novými stroji. Později došlo ještě – pro velký počet objednávek – k rozšíření haly. Zaměstnáno zde bylo 350 dělníků. České západní dráhy zahájily dopravu dne 15. července 1862, což umožnilo dovoz kvalitních cizích rud a hlavně koksu. V Rokycanech byla v letech 1871 – 72. Firmou Schoeller a spol. postavena Bedřichova huť, pro různé překážky v ní však zahájila prpvoz až v roce 1883. Uvedením této pece do provozu byl zpečetěn osud klabavských dolů a hutí. Drahou bylo možno dovážet poměrně lacinou a kvalitnější cizí surovinu, než byla klabavská, a tak roku 1891 vychladly vysoké pece v Klabavě navždy. Roku 1899 byli odvoláni i poslední horníci z dolů, vypnuty pumpy a doly byly zatopeny vodou. Potom zvítězil názor na centralizaci výroby, starý závod v Klabavě byl po svém čtyřistaletém trvání odsouzen k zániku a celý provoz byl přestěhován do Rokycan. Dne 6. února 1926 byla v kuplovně klabavské slévárny poslední tavba, další den již dělníci nastoupili do práce v Rokycanech. Po zrušení výroby masa v prostorách staletého závodu a po odchodu JZD, zub času vytrvale hlodá na budovách, které chátrají a pustnou. Vtírá se tak do mysli vzpomínka na rok 1639, kdy se 23. října Švédové dostali do Klabavy a železáren. Mnoho lidí pobili, načež obec a továrnu zpustošili a zapálili. Továrna byla úplně zničena – zůstaly čtyři zdi jako po zemětřesení.

Škola v Klabavě Kdy byla v Klabavě založena původní škola se nedá přesně určit, poněvadž nikde nejsou přesné písemné doklady. Dle dostupných informací lze však soudit, že to bylo v době Marie Terezie, jelikož v tento čas takovéto triviální školy byly zakládány. Původní stará klabavská škola se nacházela v dřevěné budově, která stála v místech dnešní kapličky a požární zbrojnice, a kde ještě dříve stával kříž. Byla to místnost s malými okny, asi 6 m dlouhá, 5 m široká a 2,3 m vysoká a chodilo sem až 124 dětí z Klabavy a Ejpovic, jelikož tam školu neměli. V roce 1833 zde byla vystavěna škola zděná, která měla původně pouze jednu třídu a byt pro učitele. Pro stále vzrůstající počet dětí již jedna třída nestačila, a proto byla zřízena z učitelského bytu ještě jedna. V roce 1878 školní rada při obci pracovala usilovně na tom, aby bylo započato se stavbou nové školy. Bylo proto usneseno zavést v obci poplatky z piva a lihovin na 10 let (tj. do roku 1888). Z každého litru piva se platil jeden krejcar a z litru kořalky 2 krejcary. Bylo spočítáno, že takto se ročně získá okolo 400 zlatých. Stavba byla svěřena staviteli Janu Perglovi a mistru tesařskému Janu Černému, oba z Plzně, za obnos 5140 zlatých a 80 krejcarů. A tak 21. dubna 1878 začalo kopání základů a 1. května 1878 byl slavnostně položen základní kámen. 28. září 1878 byly nové školní budovy posvěceny a dány do užívání. Prvního ledna 1888 byla usnesením zemské rady otevřena třetí třída. Vyžádal si to stále větší počet dětí – první třídu navštěvovalo 41 dětí, druhou 40 a třetí 52. Byl rozšířen učitelský sbor, také byla zahájena výuka ženských prací. Na výuku náboženství sem docházeli faráři z Rokycan. Ve školním roce 1898 – 99 byly školní radou zřízeny na dvoře pro školní mládež dřevěné pissoiry. Do druhé třídy byla dána nová podlaha. V následujícím roce byla rekonstruována střecha, budovy omítnuty. Tehdy chodilo do školy 151 dětí, o rok později 155, v dalších letech vzrostl počet až na 188. Koncem roku 1910 byl školní radě nabídnut ke koupi sousední dům. Byl vhodný k vybudování další třídy a brzy bylo započatou s její stavbou. Škola se tak dostala do dnešní podoby. Koupením vedlejší usedlosti se získala též školní zahrada. Jen voda dosud škole chyběla, proto byla vybudována u hradby nádržka, kterou žáci v létě vždy před vyučováním naplňovali vodou z rybníka, aby se mohlo přes den zalévat. Vypuknutím 1. světové války v roce 1914 nastala změna vyučovacího režimu. Děti musely pro vojáky ve škole plést ponožky a jiné šatstvo, sbírat a sušit jahodové listí na čaj. Na náboženství chodili všichni žáci a museli se denně modlit za Rakousko-Uhersko. Někteří žáci dostávali od dubna do října tzv. úlevy. Nemuseli chodit do školy, ale pracovali doma a na polích. První školní rok v osvobozené republice skončil 28. července 1918 se 119 žáky. Vznik naší Československé republiky si pak žáci každoročně připomínali besídkou nebo divadlem. Na podzim roku 1921 byl zaveden elektrický proud i do školy. Početní stav dětí se však stále zmenšoval, a tak roku 1922 došlo ke zrušení jedné třídy. Začalo se tedy učit jen ve dvou třídách, což mělo neblahý vliv na kvalitu učení. Ve třídách byly sejmuty církevní kříže a nahrazeny obrazy Komenského a M. J. Husa. V té době už polovina dětí přestala chodit na náboženství. Začátkem školního roku 1925 – 1926 byla v uvolněné třídě zřízena školní kuchyně, v níž se starší děvčata učila vařit a péci. Jen vodu bylo nutné stále do školy donášet a proto se začalo platit dospělým za dovezení vody do nádrže. V únoru 1928 utonuli po odpoledním vyučování na zdejším rybníku tři žáci. Vstoupili na tenký led, který se pod nimi prolomil. Zima na počátku roku 1929 byla velmi krutá a postihla i školní život. Mrazy byly až –39 stupňů Celsia. Na začátku vyučování bylo ve třídách i pod bodem mrazu. Od 19. do 28. února bylo vyučování přerušeno. Školní docházka byla v té době slabá, neboť v obci velmi řádila chřipka. V květnu 1932 bylo rozhodnuto vykopat na školním dvoře vlastní studnu. Po vypuknutí II. světové války v roce 1939 se na škole vyučovalo jen nepravidelně. Německý jazyk byl 13. listopadu 1940 prohlášen za povinný předmět a tak se jej žáci od třetího ročníku museli nedobrovolně učit. Školní kroniky byly prohlášeny neplatnými a nahrazeny novými. Ty klabavské však byly včas uschovány a tím zachráněny před zničením. Ve školním roce 1943 – 44 bylo ve třídách celkem 52 dětí. Další školní rok začal nedostatkem učitelů. Dokonce přišel zákaz dodávat školám palivo a nesmělo se ve třídách topit. Proto byly vánoční prázdniny prodlouženy až do konce ledna 1945. Pak se však opět neučilo, protože se ve škole ubytovalo 70 uprchlíků z východu. Vyučování začalo až v dubnu. I po konci války se stav žactva nadále snižoval. Školní rok ukončilo jen 30 žáků, protože několik rodin se z Klabavy odstěhovalo zpět do pohraničí. Od té doby se vyučovalo pouze v jedné třídě s pěti postupnými ročníky. V roce 1948 – 49 byla škola přejmenována na školu národní. Byla též otevřena železniční zastávka v Klabavě, a tak žáci, kteří chodily do měšťanky v Rokycanech, už nemuseli chodit pěšky. Děti chodily na různé brigády a v roce 1951 věnovaly MNV vKlabavě peníze na zakoupení místního rozhlasu. Ve školním roce 1955 – 56 bylo opět zahájeno vyučování ve dvou třídách se 44 žáky. Od roku 1961 byl uváděn v život nový zákon, který opět měnil názvy škol. Název klabavské zněl: Základní devítiletá škola – 1. až 5. ročník v Klabavě. Nástupem nové řídící učitelky v roce 1966 škola doznala velkých změn. Byly kompletně vyměněny podlahy ve třídách a pokryty linem, na chodbách byly položeny koberce, stěny chodeb byly obloženy dlaždicemi. Z bývalé kuchyně byla zřízena školní dílna, na zahradě byly pokáceny staré a vysázeny nové stromy. V roce 1968 – 69 byl celostátně zaveden pětidenní vyučovací týden. I v této době se pokračovalo v opravách školy, generální oprava vrcholila v roce 1972. Vyučování v klabavské Základní škole definitivně skončilo dne 30. 6. 1982, bylo zavedeno autobusové spojení a všechny děti začaly jezdit do škol v Rokycanech. Budova klabavské školy byla přestavěna na mateřskou školku, jejíž provoz byl taktéž pro nedostatek dětí v roce 2000 zastaven. Školka v Klabavě existovala od roku 1950, z toho asi asi 6 let byla umístěna v domě dr. M. Chudáčka. Nejbližší školy: ZŠ ul. Míru, Rokycany ZŠ T. G. Masaryka s rozšířenou výukou jazyků, Rokycany ZŠ Jižní předměstí s rozšířenou výukou matematiky, Rokycany.

Založení a činnost požárního sboru v Klabavě Hasičský sbor v Klabavě byl založen 3. března 1895 zásluhou tehdejšího starosty Nového. V tento den se sešlo 16 občanů, kteří si mezi sebou ustavili prozatímní výbor. Podle uchovaných záznamů byly stanovy spolku schváleny 29. dubna 1895 a dne 16. května 1895 byla svolána ustavující schůze sboru. Na této schůzi se přihlásilo 20 občanů za další členy, z toho 16 jich bylo činných. Byla zakoupena stříkačka, hasičské náčiní a výzbroj, první veřejné cvičení pak proběhlo 25. srpna 1895. Roku 1897 byla postavena kůlna na stříkačku. Při velkém požáru v Tylově mlýně v Ejpovicích roku 1899 si vedl sbor tak dobře, že byl na místě požáru dříve než ejpovičtí. V tomto roce byly zakoupeny ještě dvě ruční stříkačky berlovky. O několik let později byla dodána nová stříkačka a stará prodána. Začátek I. světové války znamenal odchod několika členů hasičského sboru do války. V roce 1930 se připravovalo vybudování druhé zbrojnice, do které byla pak zakoupena dvouproudová stříkačka. Po skončení války v roce 1945 nastala nová doba ve sboru. Po sbírce mezi občany byla zakoupena nová motorová stříkačka a hadice. V roce 1947 se připravovala přístavba hořejší zbrojnice, vyzbrojení všech činných členů a byly pořízeny stejnokroje. Roku 1951 byla přezkoušena a nově zakotvena siréna v továrně Skalovic. V roce 1955 sbor dostal druhý stroj PS 8 a byly zakoupeny boty a obleky pro členy. Rozhodnutím okresní konference v roce 1956 bylo zrušeno oslovování se bratři a zavedlo se – soudruzi. Vodní nádrže v obci byly zásluhou členů sboru stále udržovány v dobrém stavu. Začátkem roku 1965 dostali hasiči převodem kmenového jmění od Masny nový automobil T 805. V roce 1975 proběhly oslavy 80. výročí založení sboru, který se dodnes podílí na bohaté činnosti občanů obce Klabavy.

Klabavská přehrada Říčka Klabavka dovedla v minulosti nebezpečně ohrožovat člověka a jeho majetek. Bylo to hlavně v okolí Rokycan, Klabavy a Chrástu, zejména v době náhlého tání sněhu v Brdech, nebo po prudkých deštích v letních měsících. U Klabavy se voda vždy rozlila od stráně pod tratí až k vesnici a oba mlýny – Rezlerovic pod Vršíčkem i Tylův v Ejpovicích byly většinou zatopeny. Rezlerovic rodina jezdila v zatopeném dvoře na loďce. Okolo mlýna byla též cesta do Rokycan, po které klabavští občané a děti chodili do města za nákupem a do školy. Dříve se chodilo jen pěšky, jinak se do Rokycan nikdo nedostal. Auta ani jiná motorová vozidla nebyla, ani vlak nikde nestavěl. I tato cesta byla mnohokrát zatopena a občané museli do Rokycan chodit až po státní silnici nebo lesem po různých pěšinkách. Po otevření nových dolů v padesátých letech minulého století, jelikož se ruda nejvíce nacházela u Ejpovic pod Tylovým mlýnem a pod Klabavkou, bylo nutné ji odtud přemístit. Byly prokopány dva tunely v délce 1 563 metrů a tunely vedly od míst, kde Klabavka odbočovala vlevo u bývalé štoly a odtud pokračovaly pod zemí, dále pak pod „Velkou skálu“, kde utvořily oblouk a vyústily u Horomyslic. Tunely byly celé betonové a velmi nákladné. V roce 1958 proběhla jejich kolaudace. Po roce 1975, po zrušení dolů a Hrudkoven, byla Klabavka puštěna opět do starého řečiště přes bývalý důl, který je zatopen a největší hloubka je zde až 80 m. Tunely jsou dnes neudržované a prázdné a jejich vchody musely být zajištěny dřevěným bedněním, aby nikdo nemohl dovnitř a nestalo se neštěstí. Tím také skončily svoji nedlouhou službu. Pro zajištění nerušené těžby rud v oblasti Ejpovic byla zřízena retenční nádrž u Klabavy pro zachycení veškeré vody z Klabavky. Přehradě vévodí hráz s přepadním odtokem. Materiál na stavbu této převážně zemní hráze (propusti jsou betonové) je z místních zdrojů. Na stavbu hráze byla spotřebována velká halda strusky, která byla pozůstatkem ještě z dob provozu bývalých klabavských hutí. Při stavbě hráze došlo dne 7. července 1954 k jejímu poškození povodní. Po dlouhotrvajícím katastrofálním suchu (zima byla též bez sněhu) začalo 7. července pršet. Déšť byl drobný, ale vydatný, hladina Klabavky začala stoupat a přes noc se vylila z řečiště. Za stálého deště pak stoupala až do 9. července v poledne. Voda se hrnula údolím a odnášela s sebou vše, co jí přišlo do cesty. Nové řečiště bylo zničeno, u Ejpovic se protrhla ochranná hráz a voda zatopila doly. Tato katastrofa přerušila na několik dní těžbu rudy. Stavba přehrady byla zahájena 1. března 1954 a dokončena 15. ledna 1958.