Paseky

Zlomek kamenného mlatu snad nalezený v r. 1893 v lese Klíč daroval do píseckého muzea vrchní inženýr Brabec. V muzeu již tento nejspíše neolitický sekeromlat nejde s jistotou identifikovat. Snad se jedná o inv. č. A 33.

V lesní trati Nad Beránkem na východním svahu návrší Matka je několik skupin mohyl. Při poslední revizi bylo napočítáno 7, 6, 2 a 1 mohyla. V jedné z nich na hranici Mlackého a Paseckého revíru vykopal kolem poloviny 19. století syn píseckého lesmistra Julius Grégr bronzovou nádobku. Později byla v další mohyle zjištěna popelovitá vrstva a úlomky dvou keramických nádob. Dne 9. července 1894 prohlédl mohyly profesor Josef Ladislav Píč v doprovodu úředníka písecké radnice JUDr. Františka Daneše. Ještě v témže měsíci jich archeolog Píč několik prozkoumal pro Městské muzeum v Písku a Muzeum království Českého v Praze. Pozdně halštatské a laténské milodary obsahovala velká mohyla zkoumaná pro písecké muzeum. Byl v ní bronzový turbanovitý dutý kruh, 3 bronzové náramky, bronzové kroužky zdobené rýžkami, železné zlomky patřící patrně sponě, železný nůž, 3 nádoby a zlomky dalších, korál z modrého skla a kůstky pohřbeného.

Pro pražské muzeum byla vybrána rovněž velká mohyla, která ukrývala několik pohřbů z různých dob pravěku. Nejstarší je jehlice ze starší doby bronzové s dutou kulatou hlavicí opatřenou šikmým otvorem. Při pohřbech ze střední doby bronzové ležela keramika, bronzový oštěp, jehlice a 3 náramky. Ve třetí zkoumané nízké mohyle byly kromě kůstek bronzové proužky připomínající pinzetu a v dalších třech mohylách se kopalo bez úspěchu.

Jinou osamocenou mohylu výšky 1,5 m Nad Beránkem prozkoumal Oldřich Dubský v roce 1930. Mohyla obsahovala dva pohřby. Ve starším z doby halštatské nalezl bronzový náramek složený z dutých polokoulí, původně považovaný za ozdobu pasu. Polokoule se z technických důvodů vyplňovaly zbytky starých tkanin a díky tomu se pod jednou dochovala hnědá tkanina, konzervovaná kysličníkem mědi. Z dalších milodarů byla vyzvednuta rozlámaná bronzová jehlice původní délky 128 mm, jantarový korál a 3 skleněné korále - 2 modré a 1 zelený. Druhý pohřeb z pozdní doby halštatské až časné doby laténské obsahoval výbavu železných předmětů bojovníka: 3 hroty kopí, sekáč a 2 kruhy. K tomuto pohřbu nepochybně ještě patřil 0,5 m odtud ležící železný nůž. Z rozdrcených nádob uložených v mohyle sestavil v píseckém muzeu bývalý městský policejní strážník a tehdejší muzejní laborant Josef Hrach 15 nádob.

* Stáří dalších pravěkých mohyl na katastru Pasek neznáme. V blízkosti samoty U Beránka je ještě 18 mohyl, dvě osamocené mohyly jsou u samoty Karvašiny a jedna mezi Mlackou a Paseckou křižovatkou. Dvě skupiny obsahující 8 a 3 mohyly jsou také v lese severozápadně od obce a pět skupin na svazích návrší Kloboučky a Na chybovně, kde čítají mezi dvěma a osmi mohylami. V posledně jmenovaném prostoru byly mohyly rozebírány na opravy lesních cest. Archeologové se o těchto mohylách dozvěděli až v roce 1975, ale místní obyvatelé je znali daleko dříve. Svědčí o tom jméno lesní trati Nad Slovanskými hroby, které je zaznamenané ne "Podrobné mapě lesních lesů píseckých a okolí" od Karla Knappa z roku 1911. Opravit musíme jen stáří, nejsou slovanské, ale pravěké.

V roce 1859 došlo v lese u Pasek k nálezu bronzových předmětů, které byly postupně rozptýleny do sbírky Národního muzea v Praze a soukromých sbírek velkostatkáře JUDr. Emanuela Štěpánka Bergra a bankéře a numismatika Emanuela Mikše. Kromě celých předmětů obsahoval soubor zlomky a proto je považován za depot, za surovinu připravenou k opětnému přelití. Potíž je ale v tom, že jsou v něm předměty z dlouhého období od střední doby bronzové do doby halštatské, takže je jisté, že k nálezu byly přiřazeny i předměty mladší, nalezené jinde. Vzhledem k tomu, že byl některými archeology brán jako celek, byla železná destička uchycující jehlu na spodní části brýlovité spony považována za jedno z prvních použití železa. Od zpráv publikovaných v archeologických tiskovinách se také odlišuje informace v místním časopisu Poutník z Otavy ze 17.4.1859, že jistý rolník vyoral nádobu podobnou džbánu a v ní nalezl rozličné bronzové kroužky, kovové kuličky a více jiných věcí.

K starší předmětům ze střední a mladší doby bronzové v souboru patří bezesporu dýka, meč, některé náramky, sekerka, zlomek sekery upravené sekundárně na kladivo a bronzové jehlice. Do období halštatské kultury naopak náleží již zmíněná spona, 2 faléry, náramky, kruhový závěsek s ouškem, závlačka z uzdy a knoflíky z řemenů. Výjimečným předmětem v souboru je zlatý plech zdobený vybíjeným geometrickým ornamentem, používaným snad jako čelenka, který je datován nejspíše do mladší doby bronzové.

Středověk a období následující

Podle kronikáře Jana Kouby byla ves Paseky založena v 16. století, asi kolem r. 1560, kdy se začaly zakládat vesničky v lesích. O důvodech jejich zakládání píše: "Poněvadž se v lesích velká škoda dála sekáním (lesní pych) od poddaných Hlubockých a Protivínských, usmyslili si konšelé písečtí osaditi lidi jako hajné v těch místech, kde s hor a lesův se vyjíždělo a toho místa chyběno býti nemohlo. To bylo právě okolí Pasek. Lidem dány byly kusy lesa, aby si jej vyplanili a vystavíce si tu chalupy byli jako hajní a strážní" Prvními stavbami Pasek byla tedy myslivna a hajnice.

Podle kronikáře je vznik názvu Paseky srozumitelný: "První obyvatelé zde vymýtili kusy lesa a vznikly tak lesní paseky. Říkalo se zajisté "na pasece" neb "v pasece". Od toho i název osady Paseky"

R. 1696 tu bylo osm chalup: chalupa Zelenkovská (bývalá myslivna), Kubovská, Krejčovská, Haudkovská, Procházkovská, Bečvářovská, Tkalcovská a Vlachovská.

První světová válka a období meziválečné

Na sv. Annu dne 26. července 1914 byla vyhlášena mobilisace. Tu kronikář Jan Kouba popisuje takto: Spokojeně za krásného nedělního rána ubírali jsme se k Protivínu na svatoanenskou pouť. Plno lidí jako vždy o pouti. Cukrářské boudy s perníkem a lahůdkami, výkřiky prodavačů, hlučná promenáda - ale co to? Tam shluk lidí, tam i tam, hlomoz a hluk bubnu strážníkova, který hřímavými slovy ohlašuje, že vyhlášena právě mobilisace vojska a záloh"

Válka skončila a 28. října 1918 byla vyhlášena samostatnost Československa. Čeští vojíni spěchali ze všech front zpět do své osvobozené vlasti. V kronice jmenováno 25 obětí a 8 ruských, italských a francouzských legionářů. Mezi nimi jmenován i Jan Kouba, ruský legionář, kronikář obce, předseda místní osvětové komise, vzdělavatel Sokola, režisér ochotníků a knihovník. Pomník obětem 1. světové války, na něm nápis: "Na paměť padlým vojínům z Pasek ve válce 1914 - 1918 za svobodu československou. Postaveno z příspěvku paseckých krajanů v Americe 1920."

Druhá světová válka a období následující

Dne 15. března 1939 bylo občanstvo vyrozuměno úředními orgány, že Říšskoněmecká armáda o 6. hodině ranní překročila československé státní hranice, aby vzala do své ochrany území republiky. Území republiky (vyjma Slovenska) bylo prohlášeno protektorátem. Z úřední moci musely být odstraněny všechny české úřední a firemní nápisy a nahrazeny německo - českými.

Významnou paseckou osobností je Ing. František Žák, generálmajor v.v. O jeho pohnutém životě, zejména na frontě za 2. světové války, se dočtete v jeho medailonu (v kapitole osobnosti),

Za války zatčeno několik paseckých občanů.

Americké vojsko se v obci objevilo 9. května 1945. Tentýž den přijelo také vojsko Ruské.