Český Rudolec

Je to věž rudoleckého zámku, o jehož historii víme toto:

Okolí bylo pravděpodobně osídleno již v polovině 13. století (podle archeologických nálezů). V polovině 14. století zde již stála tvrz, založená v podmáčeném okolí na dubových pilotech, která byla dominantou vsi. Kolonizace této tehdy nepřístupné oblasti je vysvětlována hledáním některých drahých kovů - např. stříbra. O jeho dolování svědčí i názvy některých částí v okolí - např. Silberberg. V té době patřil Rudolec do panství vladyků z Rudolce, kteří byli jeho majiteli až do roku 1406.

Na počátku 15. století se Rudolec stává majetkem Krajířů, a poté spadá pod panství vladyky Václava z Maříže. Ten dal zhotovit v rudoleckém kostele náhrobek a sám zde byl po své smrti v roce 1499 pohřben. Dědičkou Rudolce se stala dcera Barbora z Maříže. Později v 16. století je v majetku rodu Hodických. Jan Hodický z Hodic v kostele vybudoval náhrobek a je zde také pohřben s celou svojí rodinou.

Koncem 17. století byla majitelkou panství hraběnka Tokelliová, která přestavěla tvrz na renesanční zámek a začala i se zvelebováním okolí zámku zakládáním okrasných zahrad a skleníku s tuzemskými i cizokrajními dřevinami. Tehdy také vznikl v Rudolci pivovar a lihovar.

V roce 1712 byla v Rudolci zřízena poštovní mezistanice (poštovní linka mezi Prahou a Vídní).

V roce 1810 koupil rudolecké panství bývalý ruský plukovník hrabě Řehoř Razumovský, později se stal dědicem jeho syn Lev Razumovský. V té době se o Rudolci píše jako o „panském zámku s věží a hodinami, k němuž přiléhá zahrada (park) anglického stylu se skleníkem. Zahradou protéká potok a průchozí cesta ji rozděluje na dvě části. Uprostřed přilehlého rybníka je ostrov, na němž stojí altán, obklopený záhony květin. U vchodu do zahrady jsou prostorná obydlí úřednictva a dům panského zahradníka.“

Historické prameny uvádějí, že v 60. letech 19. století měl zámecký park rozlohu přes 5 hektarů.

Kolem roku 1825 přešel Rudolec do panství rytíře Ludvíka von Picchioni. Po požáru byl zámek vystavěn roku 1835 podle vlastního návrhu zámeckého pána ve stylu tudorovské gotiky. Rytíř Ludvík byl po své smrti pohřben v rodinné hrobce na rudoleckém hřbitově. Jeho synovec Arnošt byl posledním pánem na Rudolci.

Koncem 2. světové války byl zámek několikrát vykraden.

V roce 1948 byl znárodněn, a později zde státní statek zřídil byty pro své zaměstnance. A jako v jiných objektech podobného osudu, i zde se nedostávalo pravidelné péče, a tak zámek začal chátrat. Během té doby statek postavil nové byty, do kterých zaměstnance přestěhoval, a zámek zůstal od 70. let zcela opuštěný.

Od té doby je jeho osud víc než smutný. Stávalo se, že i za minulého režimu o něj projevil někdo zájem, ale žádný záměr nebyl dotažen do takového konce, aby se zámku dostalo nějaké opravy. Až v roce 1989 byl Okresním národním výborem v Jindřichově Hradci zámek převeden bezúplatně JZD Chýně, které zde začalo s opravami. Bohužel finance brzy došly, a tak zámek zůstal zase opuštěný. Následoval dlouholetý soudní spor státu s JZD Chýně o vlastnictví objektu, který skončil až v roce 1998 s tím, že rudolecký zámek je majetkem státu. V průběhu těchto let se o osud zámku zajímal i bývalý poslanec Parlamentu ČR pan Michal Prokop.

Obec Český Rudolec projevovala velký zájem o získání objektu zámku do svého vlastnictví. Po dlouhé době se „dobrá věc“ podařila, a tak v roce 2004 mohl být zámek i s přilehlými pozemky prodán firmě Pragoprojekt a.s. Praha.

V současné době probíhá příprava na opravu zámku do původní novogotické podoby.