Votice

Těsně pod hradem a vedle dvora vystavěli si členové Otovy družiny svá obydlí. Vzniklo podhradí. Chalupy obývali Otovi lidé, kteří pomáhali na statku a v čas potřeby byli zároveň i obránci hradu. Brzo se tu usadili i řemeslníci, jako mečíři a kováři. A tak z malého podhradí povstala brzy osada, jež se jmenovala jako Otův rod - Otici, později Otice. Nynější název Votice byl zaveden od polovice 16. století. Prvotní vladykové se psali Otičtí z Otic. Z jejich erbu se uchoval v městském znaku šikmo položený pruh.

Ze zdejších vladyků je znám nejdříve Diviš z Otic (r. 1318) a po něm Aleš z Otic. Jeden z nich založil poblíž hradu kostel sv. Václava, který se připomíná v děkanátu Vltavském již v r. 1350 jako farní. Platilo se z něho 15 grošů desátku pololetně. Aleš z Otic svolil r. 1359 jako patron kostela, aby si farář Martin směnil své místo s farářem Radslavem v Trnově. Brzy potom se stal Aleš purkrabím na hradě Chýnově. Odtud ustanovil po smrti Radslavově farářem klerika Svatoslava z Otic r. 1378. Po Alšově smrti tu hospodařili od r. 1395 synové Jan starší a Jan mladší z Otic a Racek, který si založil pod Čeřenskou horou na Javoře statek a při něm tvrz a psal se z Javora. Tvrz stávala na východní části nynější zahrady nad vyzděnou studánkou, jejíž silný a nikdy nevysychající pramen zásoboval tvrz i dvůr výbornou pitnou vodou. Ještě na konci 19. století připomínaly někdejší tvrz okrouhlé vyvýšeniny - zbytky bývalých náspů a příkopů.

Na Javoře žil Racek do r. 1418, bratrům Janům ponechal Votice a s nimi vykonával své patronátní právo. Všichni tři bratři darovali r. 1396 "role platné úhořící", aby rozmnožili farářovy příjmy. Na darovací listině jsou podepsáni svědci: Aleš z Oldřichova, řečený z Leštiny, Chval z Leštiny a Martin Oldřichovský, bratří strýčení. Po smrti faráře Svatoslava r. 1399 jmenovali oba Janové a Racek farářem Přibíka, který před tím byl v Oldřichovsi. Pobyl tu do r. 1407, po něm následoval farář Bartoloměj. Pak byl farářem Václav, předzpěvák kůru Panny Marie v chrámu sv. Víta v Praze. Jmenovaní Janové z Otic a Racek z Javora založili v kostele r. 1405 oltářnictví (kaplanství) při oltáři sv. Bartoloměje a sv. Markéty. Pro kaplanské příjmy vykázali roční důchod 9 kop, 35 grošů z Kochnova, Srbic, Beztahova a částečně z Votic. Oltářníkem ustanovili Oneše, faráře z Radenína. Protože důchod nepostačoval, změnili nadaci tak že místo 5 kop ročního důchodu z Votic, Srbic a Beztahova darovali r. 1408 výnos poplužního dvorce v Lysé, který k tomu účelu koupili. Téhož roku ještě darovali roční důchod 50 gr. s tím, aby ve votickém kostele dnem i nocí hořela před svatostánkem lampa. Jan z Otic určil mimo to 2 kopy ročního úroku kostelům ve Voticích a Oldřichovsi na mše za sebe, za duše bratra Václava a sestry Alžběty. Po roce 1411, kdy zemřel kaplan Oneš, vystřídali se kněží Jan z Drahonic a r. 1412 Šimon z Kosovy Hory.

Racek z Javora zemřel kolem r. 1418. Jeho syn Chval se připomíná r. 1437. Jeden z obou Janů zanechal po sobě syna Alše. Ten se oženil s Dorotou z Dubu, vdovou po Vítovi ze Rzavého, která mu upsala 10 kop gr. na Záhoří u Chotovin a r. 1432 5 kop na Moravči. Jejich syn Jan z Otic vymáhal po smrti rodičů v letech 1432-55 na nevlastních bratřích věno po své matce. V r. 1450 se připomíná mezi bojovníky v Jednotě poděbradské, ale potom již všechny zprávy o něm a rytířích z Otic mizejí.