Obec má k dispozici turistickou ubytovnu s 21 lůžky se soc. zařízením a kuchyňkou a připojením k wi-fi síti. Cena je 200 kč za noc. K dispozici je i dětské hřiště. Kostel sv. Matouše, Červený vrch s rozhlednou kopec Raná se známým letištěm.

Hledat firmy v obci Dobroměřice, ulice Nečišská
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Dobroměřice celá historie

Dobroměřice se v písemných pramenech poprvé uvádějí v letech 1238 - 1241. V roce 1238 se na testamentu královského číšníka Zbraslava mezi svědky objevuje poprvé jméno Diviš z Dobromiřic.

V roce 1295 potvrdil král Václav II. obci darování popluží ve vsi Dobroměřicích na opravu lounského mostu přes řeku Ohři. Tím bylo osvobozeno od všech dávek a berní a smělo být vybíráno mýto. Současně nařídil, aby s držením popluží byla spojena povinnost užít tato mýta k opravě mostu. Most přes Ohři pod lounskými městskými hradbami byl součástí zemské cesty spojující Prahu s krušnohorskými hraničními přechody. V roce 1321 prodal král Jan Lucemburský lounské rychtářství, spolu se cly do dědičného držení lounskému měšťanu s německým jménem Fricek Bér, čili Medvěd. Medvěd se stal také jeho erbovním zvířetem. Bér byl patronem dobroměřického gotického kostela sv. Matouše, který pochází z 2. poloviny 13. století a zasloužil se o jeho vnitřní výzdobu. Dosud o tom svědčí freska s jeho erbem, kterým je stříbrný štít s černým medvědem. Kostel je raně gotický z 13. století s gotickými malbami z 15. století. Jedná se o jeden z prvních českých dokladů snahy o vytvoření "průčelí" na straně závěru jako kompenzace polohy kostela vůči centru obce. Zdivo většiny částí kostela je z lomového kamene, v rozích armovaného tesanými kvádry. Restaurován byl roku 1907, od té doby je jen minimálně církví udržován. Od husitských válek do roku 1625 sloužil nekatolíkům. Původně zřejmě kromě církevní funkce byl i částí systému obrany přechodu Ohře u Loun.

V době předhusitské se o majetek ve vsi Dobroměřice dělil konvent magdalenitek, lounští dominikáni a několik lounských měšťanů. Po husitských válkách byl církevní majetek sekularizován lounskou městskou obcí. Ta pak držela Dobroměřice až do roku 1547. Tehdy byl její majetek konfiskován za účast města v protihabsburském povstání. Později byly Dobroměřice a další vsi Lounům vráceny, ale znovu konfiskovány v roce 1621 po bitvě na Bílé Hoře. V roce 1623 byly Dobroměřice postoupeny Volfovi Ilburkovi z Vřesovic. V držení vsi se pak vystřídalo několik rodů - Lobkowiczové, Pappenheimové a nakonec markrabata z Badenu. Od nich byly Dobroměřice, jako nadační statek městského špitálu v Lounech, vykoupeny v roce 1648 lounskou městskou obcí. Definitivní převedení majetku bylo završeno až v roce 1684. Od té doby až do konce patrimoniální správy bylo město Louny v Dobroměřicích vrchností.

S existencí Dobroměřic jsou nerozlučně spojeny mosty přes inundační území rozlivu řeky Ohře. V minulosti stála ves na břehu jednoho z říčních ramen. Močálovitý terén s několika slepými rameny Ohře a vyvýšenina s kostelem sv. Matouše byly spojovány původně soustavou několika dřevěných mostů.

Vztah vsi Dobroměřice k mostům přes řeku a její ramena je patrný od závěru 13. století, kdy k opravám a údržbě mostů sloužily výnosy z dobroměřického poplužního dvora. V letech 1814 - 1817 byl přes zátopové území postaven kamenný most. Svou současnou podobu získal v roce 1862. Délkou 210 m (s nájezdy 272 m), čtyřiceti pilíři s oblouky mezi nimi patří k nepřehlédnutelným krajinotvorným prvkům.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Web používá nezbytné cookies pro jejich fungování. Se souhlasem jsou zpracovávané preferenční a statistické cookies, které slouží pro zapamatování nastavení a měření návštěvnosti. Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies. Podrobnou úpravu můžete provést kliknutím na “Vlastní nastavení”. Své preference můžete kdykoliv změnit a souhlas odvolat kliknutím na “Cookies” v zápatí stránky. Volba pouze nezbytných cookies může mít vliv na funkčnost a výkon stránek.