Významnou památkou v obci je Kostel sv. Bartoloměje v Mutěníně. Dále pak Židovský hřbitov a Kaple sv. Sebastiana na hřbitově.

Hledat firmy v obci Mutěnín
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Živé firmy v obci Mutěnín 2 firmy

OBEC Mutěnín - Mutěnín č. 60webFotografie u firmy

Významnou památkou v obci je Kostel sv. Bartoloměje v Mutěníně. Dále pak Židovský hřbitov a Kaple sv. Sebastiana na hřbitově.

MŮJOBCHOD-POTRAVINY M. FREMUTH - Mutěnín č. 35

Historie obce Mutěnín celá historie

První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1253. Podle vývoje současného názvu místa lze však soudit, že obec založil pražský purkrabí Mutina z Bukovce připomínaný v letech 1174 – 1185. Ten získal místo roku 1180, dal mu své jméno a vystavěl tu tvrz. Původní obyvatelé se usadili zhruba o půl hodiny cesty dále směrem k Bavorsku a dali místu staré jméno Ostrov, později také Wasserau.

Jméno obce:

Mutina bylo později zkráceno na Mutin a psáno Muta. Podle Schallerovy Topografie z roku 1780 se místo jmenovalo také Mutětov, podle Müllerovy mapy z roku 1710 Muttinov, obě jména mohla ale vzniknout chybným přepisem německého Muttersdorf. Správný český tvar byl Mutěnín. Němci říkali místu nejdříve „Vesnice Mutinova“ (Dorf des Mutina), také Mutinasdorf, Mutinsdorf, to se během staletí změnilo na Muttersdorf.

Z dostupných pramenů vyplývá, že zhruba do roku 1500 zde mohla převládat čeština nad němčinou, ale už před třicetiletou válkou převládalo zřejmě německé obyvatelstvo.

Mutěnín nepatřil do oblasti královských hraničních lesů, tedy také nepatřil do chodského území, byl samostatné zboží.

Počet obyvatel:

před mnoha staletími zajímal vrchnost počet domů zavázaných k robotě a k daním, ale nikoliv počet osob. Když ve 12. století zakládal Mutina osadu asi se čtyřiceti domky, tu mohlo žít asi 170 obyvatel, první spolehlivější údaj z úředního protokolu roku 1713 udává 485 obyvatel, v roce 1832 již 895, F. Palacký uvádí roku 1847 už 1067 obyvatel. V období mezi dvěma světovými válkami se počet obyvatel pohyboval od 1011 do 1274, tomu odpovídal rostoucí počet domů (od 150 do 200).

Historické události spojené s 2. světovou válkou a následnou výměnou obyvatelstva v poválečných letech ovlivnily zásadně počet lidí. Významný městys se proměnil v poměrně odlehlou pohraniční obec, počet obyvatel.velmi poklesl. K 1. 8. 2011 měl Mutěnín 266 obyvatel.

Znak:

městys Mutěnín jej obdržel roku 1577 od císaře Rudolfa I., současně také práva potvrzená červenou pečetí.

Pečeť1

Znak městyse Mutěnína je příčně rozdělený, nahoře je na zlatém podkladu zobrazen vousatý, urostlý horník přepásaný páskem, ve zdvižených rukách drží kladívko a mlátek (železnou paličku) - symbol tehdy vzkvétající těžby mědi. Ve spodní části na stříbrném podkladu je na květnaté louce doleva běžící liška - vlk.Pečeť

Čtyři části obce

1) Mutěnín,

který se skládá ze tří snadno rozpoznatelných oblastí: původní náměstí, „ulice“ a „domky“. Náměstí, které samo o sobě dokládá někdejší rozkvět městyse, je 440m dlouhé, pod kostelem 35m a na dolním konci 17m široké, o ploše 101 arů. Uprostřed v horní části stojí na vyvýšeném místě kostel s bývalým hřbitovem. Středem procházející komunikaci lemujelipová alejvysázená na začátku 20. století Po každé straně náměstí stálo dvacet dvorců - statků, k tomu uprostřed panský dům - zámek, naproti císařská celnice, oba domy uzavíraly řadu horních deseti domů. Na horním konci náměstí později přibylo od roku 1876 ještě osm domů, s nimi stálo před 2. světovou válkou na náměstí celkem 64 domů.

Druhou oblastí je ulice pod náměstím, je s ním spojena čtyřmi uličkami - obyvatelé ulice se dříve usazovali v zadní části dvorů postavených na náměstí, v průběhu staletí také získali pozemky a statky, majetky.

Třetí a nejmladší oblastí Mutěnína jsou „domky“. Navazují na západní konec ulice,jsou rozesety podél potoka. Za svůj vznik vděčí panské cihelně, která je tu zmiňována roku 1692, byly nazývány původně „domky u cihelny“, před druhou světovou válkou „cihlářské domky“, krátce „domky“. Jejich obyvatelé žili stranou, odděleně od náměstí. Číslo 111 je zmiňováno už roku 1711. Postupně bylo postaveno 43 těchto domků – i s mlýnem a pastýřským domkem. Obyvatelé se živili v meziválečném období jako zedníci nebo nádeníci, jezdili za prací do Bavorska, později do Saska, zatímco ženy a děti doma paličkovaly krajky.

2) Erazim,

osada nacházející se na pahorku asi 1,5 km na východ od Mutěnína, na území o výměře 7,39 km2. Jmenoval se v dřívějších dobách také Erasmus, v německém nářečí Rasima. Jméno dostalo sídlo po dnes již zaniklém kostelíku, který byl zasvěcen svatému Erasmovi, zmínky o něm pocházejí už z roku 1400, stával na severním konci osady.

Bývalo zde osm domů a žilo několik desítek obyvatel, místo mělo svoji zvoničku připevněnou na domě číslo 5. V čísle 2 bývala poustevna a v čísle 8 bývala brusírna kamene z Načetína a Hostouně. Kvůli své poloze a tedy obtížnému získávání vody získal Erazim podporu a finanční pomoc majitelů panství a úřadů a už v roce 1912 měl k několika domům vodovod z lučního pramene.V současnosti zde trvale žije.pět obyvatel.

Na jižním konci vesničky stojí malá (dnes silně poškozená) , 3m dlouhá a 2,5m široká kaple Panny Marie. Nechal ji postavit roku 1865 nájemce mutěnínského velkostatku Meierhofu Georg Halla. V kapli byl kdysi opřen kříž, který pocházel ještě z kostelíka. Socha Matky Boží bývala obložena mnoha děkovnými a pamětními mincemi. Každoročně sem bývala pořádána v sobotu po svatém Erazimovi procesí z Mutěnína na Erazim.

3) Ostrov,

nachází se asi 3 km na západ od Mutěnína, leží v katastrálním území Bezvěrov I o rozloze 2,32 km2 a Bezvěrov II o rozloze 1,99 km2, v nadmořské výšce 600m, tedy asi o 100m výše než Mutěnín. V minulosti byl pozoruhodný tím, že se skládal ze dvou obcí, které měly stejné jméno, ale různé majitele. Každá obec měla svoji historii zcela nezávislou na té druhé. Severní část náležela ke královskému hradu Přimda, jižní část k Chodskému hradu v Domažlicích. Tzv. poběžovickou část osídlili pravděpodobně původní obyvatelé Mutěnína, ve kterém Mutina z Bukovce roku 1180 vybudoval tvrz na ostrově uprostřed rybníka. První zmínka o Ostrovu je ale v plzeňském archívu až z roku 1379. V roce 1506 koupil Mutěnín první Wiedersperg. V roce 1644 byl sídlem vrchnosti, patřil Leopoldu Konstantinovi von Wiedersperg.Roku 1691 koupil Ostrov od Wiederspergů Mathias Gottfried, svobodný pán von Wunschwitz z Poběžovic a připojil ho ke svému panství. V roce 1805 koupil Poběžovice s Ostrovem a Bernsteinem hrabě Anton Thun – Höhenstein. Jeho syn, hrabě Leopold Thun – Höhenstein pak prodal roku 1864 Poběžovice s Ostrovem hraběti Franzi Coudenhove. Ten o pět let později koupil také panství Mutěnín od barona Becka - od té doby měly Mutěnín a Ostrov společného majitele.

Ostrov rozdělovala stará obchodní cesta. Celnice byla původně v Mutěníně, v roce 1739 byl císařský celní úřad přestěhován na Ostrov, roku 1753 byl zase vrácen do Mutěnína.

Zdejší děti nejdříve navštěvovaly školu v Mutěníně. V roce 1918 povolila zemská školní rada Ostrovu zřízení samostatné jednotřídní obecné školy, ta byla vystavěna v roce 1920.

V jednu obec byly obě části spojeny roku 1848 a náležely pod nový soudní okres Hostouň.

V roce 1930 v ní žilo v 65 usedlostech 305 obyvatel. K 1. 8. 2011 zde trvale žili čtyři obyvatelé, ostatní pouze v rekreačních objektech, budova bývalé školy zůstává nevyužita.

4) Starý Kramolín,

nachází se asi 1,5 km na sever od Mutěnína, pod lískoveckou hůrkou, na katastrálním území o rozloze 3,78 km2. Název připomíná staročeské „kramol“, což označuje hádku, svár. Roku 1679 je Kramolín poprvé nazýván „Starý“.O jeho založení není nic známo, připomínán je roku 1379 jako součást hostouňského statku. Ačkoliv patřil k faře Hostouň, chodili obyvatelé obvykle do kostela a do školy v Mutěníně. Kramolín měl vždy zemědělský a rustikální charakter. Velmi zajímavý byl tím, že se rozdělení pozemků od založení, tedymnoho staletí až do doby před 2. světovou válkou, udrželo jen s malými změnami. Každý ze sedláků obhospodařoval úzký, ale velmi dlouhý pruh půdy, louky a lesa v jednom kuse.

V meziválečném období zde byl lom na syenit, jeden hostinec, dva kováři, švec, krejčí, kolář a tabáková trafika, Roku 1904 tu byl založen Spolek pro pěstování dobytka.

V roce 1930 zde žilo 168 obyvatel v 38 usedlostech.

K 1.8. 2011 zde žilo 25 obyvatel.

Demografické údaje