Vroutek

českých pánů a 300 polských jízdních . Vítězem bitvy byl Jakoubek, když protivník měl 600 zabitých a 500 zajatých (tito se museli draze vykoupit). Na základě této porážky se Žatečtí (když se zmátořili) Jakoubkovi mstili a výsledkem také bylo obsazení Vroutku v roce 1441 a vypálení zdejší tvrze.

Před třicetiletou válkou vlastnily vroutecké zboží rodiny Vejtmilků, Údrčských, Lobkoviců, Vchynských a Hrobčických.

Roku 1630 získal Vroutek Heřman Černín a připojil ho k petrohradskému panství. Vroutek postihly krátce po sobě dvě katastrofy: při požáru r.1599 lehla popelem velká část městečka, r.1645 vydrancovali Vroutek Švédové. Ještě o deset let později byla většina domů pustá. Po čase

městečko osídlilo nové, převážně německé obyvatelstvo. V pol. 18. stol. byl ve Vroutku pivovar, 2 mlýny a škola. Za první republiky se vroutecký lesní revír rozkládal na 270 ha. Nejvíce obyvatel měl Vroutek r. 1930: 2148. Při posledním sčítání r. 1991 zde bylo hlášeno 1624 osob (bez okolních obcí).

Západně od průjezdní silnice se nachází románský jednolodní tribunový kostel sv. Jakuba Většího z 20.let 13. stol., upravený a zaklenutý koncem 16. stol. V období baroka byl přestavěn vrcholek věže. Objekt, zdobený obloučkovým vlysem, patří k historicky nejhodnotnějším stavbám regionu. Ve stredověku tvořil spolu s tvrzí, archeologicky doloženou proti věži, opevněný komplex. Před nedávnem byl kostel restaurován. Nedaleko přes silnici je jednolodní barokní kostel sv. Jana Křtitele s věžičkou nad presbytrářem, postavený r. 1726. Na návsi stojí barokní sousoší z r. 1714 s dominantní sochou Piety na vrcholu štíhlého sloupu. V rozích hranolovitého podstavce jsou na soklech umístěny sochy sv. Fabiána, Šebestiána, Rocha a Rozálie. U silnice směrem na Kryry je na masivním kamenném sloupu sousoší sv. Anny Samotřetí, spojené zády s Madonou. Pískovcové sousoší pochází z roku 1755.

V obci se zachovala celá řada hodnotných obytných i hospodářských staveb z 18. a poč. 19. století - domy na náměstí a objekty podél ulice směrem na Kryry.