Lovečkovice

Jedna z prvých zmínek o Lovečkovicích jest z r. 1396 o Petru Zvěstovi z Lovečkovic, faráři v Malešově, jenž zapsal Václavovi z Dědic, ujci svému Zábabeč.

Na začátku XVII. století náležely Radislavovi Kinskému ze Vchynic a na Tetově a byly součástí dominia zahořanského, s nimiž měly společné dějiny. V r. 1780 bylo zde 29 čísel, v r. 1830 pak 31 číslo a 182 obyvatel. I Hradiště k Zahořanům náleželo a r. 1788 mělo 10 domů a 65 lidí, mlýn a důl na hnědé uhlí (viz I.díl "Dolování"); též Lukavice, která měla celou tuto dobu 36 domů se 187 dušemi.

Koncem XVIII. a počátkem XIX. století měly Lovečkovice již školu, která později byla zrušena a teprve r. 1892 znovu otevřena, je nyní jednotřídní.

Kaple v obci stojící postavena byla před 150 lety.

Obyvatelstvo živí se rolnictvím a část odchází jinam za výdělkem. Z pomístných českých jmen dochovaly se Lada (Latten). Na Hradeckém vrchu a Panna (Panhöhe). Dolování uhlí pro slabou sloj bylo dávno zastaveno. Pískovny jsou pod Mešnikem a na západ ode vsi. Část obyvatelů jezdí jinam za výdělkem. Státní správa železniční má v místě větrné čerpadlo na vodu pro nádraží. (Leží ve výši 447'96 m nad mořem.)

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.

Dolní Šebiřov leží na silnici z Klínků do Náčkovic, Horní na vozovce severozápadně od Dol. Šebiřova do Příbramě.

Ves náležela k panství ronovskému, Joachym Malcán z Pencelínu, jemuž Eva z Lobkovic roku 1591 svých práv postoupila, prodal obojí Šebiřov s jiným zbožím Janu Sezimovi z Ústí a na Úšti. Konfiskaci zboží tohoto dostalo se liběšickým Jesuitům. V roce 1780 měl Horní Šebířov 8 čišel a Dolní 18. V r. 1773 zrušením řádu připadlo ke studijnímu fondu. Roku 1830 měl Dolní Šebiřov 20 domů se 100 lidmi a mlýn, Horní jako i dnes jen 10 čísel s 52 obyvateli.

Školou náležejí Horní Šebiřov do Knínic, Dolní do Touchořin, farou prvá obec do Mukařova, druhá do Touchořin.

Klimatické poměry v Dolní části obce jsou příznivé rolnictví, sadařství i chmelařstvi, Horní Šebiřov má polohu značně drsnější.

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.

Knínice leží u okresní silnice do Zubrnic vedoucí v uzavřeném údolí k jihu skloněném ve výši okolo 400 m nad mořem.

Obec náležela k domskému děkanství, patřícímu dvoru ve Starém Týnci. V r. 1780 měla ves již 57 čísel, v r. 1820 pak 64 domy a 339 lidí. Tenkráte obyvatelstvo rolnictvím, chmelařstvím, pěstováním lnu a dobytkářstvím se živilo. Také stával zde dvůr, k liběšickému panství patřící, pozemky, k dvoru náležející, byly po zrušení řádu rozděleny usedlíkům. Sýpka zachovala se až dodnes.

Německá škola zdejší založena byla již r. 1893, ke školní obci náleží Horní Řepčice, škola je jednotřídní.

Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a pěstováním chmele. Z pomístných jmen zachovaly se v Malinkách (In Malenken), Konín (Gonin), Kováře (Kowarschen), u Touchořimské cesty.

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.

Mukařov leží vysoko na Mukařovském hřebenu ve výši 553 m nad mořem při silnici z Klínků do Bílého Kostelce. Ve vsi křižuje s touto okresní silnice Ploskovicko-Verneřická. Je zde též zastávka lokálky Úštěk-Velké Březno. Obec je chudá na vodu, ze dvou jediných pramenů vzniká zde Ústecký, také Mukařovský potok.

Obec byla založena v dávných dobách, při přestavbě kostela r. 1754 nalezen prý byl kámen s letopočtem 1000 (?), jisto jest, že ke zdejšímu kostelu podával již v r. 1379-1385 Jan z Těchlovic, pán na Vrabinci. Počátkem XVII. století náležela obec k panství konojedskému, u kterého stále zůstala. Obec roku 1780 měla 69, r. 1820 pak 74 domy a 380 obyvatel.

Škola v Mukařově založena byla r. 1775. Tenkráte uhodil blesk do zvonice a omráčil i těžce zranil učitele. V přítomné době je škola dvojtřídní a má 64 děti.

Kostel sv, Františka Serafínského je prastarý. Jak výše uvedeno, byl r. 1754 přestavěn nákladem tehdejšího majitele panství, hraběte de Sverts-Šporka. Farním kostelem byl již ve XIV. století (viz výše).

Ve třicetileté válce byla ves zpustošena i s kostelem. Teprve od roku 1656 obstarával opět farní osadu kněz z Valkeřic. V roce 1786 byl kostel lokálním a teprve později stal se opětně farním.

Podnebí obce je velmi drsné a patří k nejstudenějším celého okresu. Dlouho ležící sníh, mlhy, větry a častá krupobití (zejména v r. 1808) ničí polní úrodu. Pěstuje se oves a něco žita.

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.

Náčkovice leží po obou stranách okresní silnice z Mukařova do Dolního Šebířova na již. svahu hřbetu Stinky-Kozel. Cesty z obce vedou na sever do Čáslavi (Tschiaschel), na jih do Lovečkovic a Hradiště a na východ do Grünwaldu.

Obec náležela k panství Hrádeckému (Helfenburk), r. 1591 prodal Joachym Malcán z Pencelinu ves tuto s Hoř. a Dol. Sebířovem a Držovicemi Janu Sezimovi z Ústi a na Ústi, z kteréhožto rodu přešla při konfiskaci k jesusitskému panství v Liběšicích. Po zrušení řádu byla rozparcelována a výtěžek k studijnímu fondu připočítán.

V r. 1780 bylo zde 52 čísel, v r. 1830 pak 48 domů s 256 obyvateli. Při publikaci tolerančního patentu 7. ledna r. 1783 přihlásilo se 16 rodin k evangelické víře a přiděleny k pastorátu v Habřině.

Školou náležela obec k Mukařovu, v zimních obdobích měla tzv. excurrendo stanici a později vlastní školu, která je v době přítomné jednotřídní.

Klima obce je tak drsné jako v Mukařově, daří se oves, žito a brambory. Pěstováni lnu a konopí zaniklo. Farou patří obec do Mukařova.

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.

Touchořiny leží na křižovatce silnic z Hlupice do Klínek, do Zubrnic, Klínky na severovýchod od nich při křižovatce silnic z Lukavic do Zubrnic a z Touchořiny do Náčkovic na Lučním potoce, který jimi protéká. Průměrná výška Touchořin nad mořem je 415 m. Klínky jsou níže položeny.

Touchořiny patřívaly litoměřickému dominikánskému konventu, kterému dal je Ferdinand II. k Velkému Újezdu. Klínky náležely mu jen z části; jiné dva díly patřily k Liběšicúm a k Velkému Březnu. V r. 1780 měly Touchořiny 39 čísel, Klínky 6 čísel, v r. 1820 byly v Touchořinách 44 domy s 206 lidmi, 6 samotami (mlýny, 2 z nich měly olej. stoupy, l pilu) s kostelem a školou. V tu dobu bylo v Klínkách ještě 6 čísel, ze kterých 2 s 16 dušemi náležela k Vel.Újezdu. 3 s 16 lidmi k Vel. Březnu, l s 5 dušemi k Liběšicům.

Škola založena r. 1818, ke školní obci náleží Dol. Šebířov, Hlupice, Přední i zadní Nezlý a Nová Víska, je nyní dvojtřidní.

Kostel sv. Prokopa zřízen byl r. 1788 jako lokalie kostela Zubrnického, později stal se samostatným farním kostelem.

Obyvatelstvo živí se dobytkářstvím a rolnictvím.

Ze starých pomístných jmen zachovalo se "Na Číhané" (Czihanel) Loučky (Klutschken).

Upozornění: výše vypsané údaje pochází z roku 1923.