Historicky první dochovaná zmínka o Touškově pochází z falza benediktinského kláštera v Kladrubech a je datována k roku 1115. Původní osada ležela na jedné z hlavních cest trasy Norimberk - Praha.

Hledat firmy v obci Město Touškov
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Město Touškov
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

ZŠ A MŠ Město Touškov - Čemínská 296, Město Touškov

ČESKÝ KYNOLOGICKÝ SVAZ Město Touškov - Kumberská 259, Město Touškov

AVE CZ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ s.r.o. - Mlýnská ul., Město Touškov

Historie obce Město Touškov celá historie

Historicky první dochovaná zmínka o Touškově pochází z falza benediktinského kláštera v Kladrubech a je datována k roku 1115. Původní osada ležela na jedné z hlavních cest trasy Norimberk - Praha. Roku 1231 koupil Touškov od rytíře Dřizislava kladrubský opat Rainer za 400 hřiven stříbra. Část Touškova pak vyměnil se Zdeslavem z Malesic a připojil jej ke klášternímu zboží. Tuto koupi a výměnu dne 17. prosince 1239 potvrdil král Václav I., v potvrzujícím dokumentu je Touškov poprvé uváděn jako trhová ves čili městečko. Listiny, ze kterých čerpáme tyto informace, jsou sice pozdější falza, údaje v nich uvedené však přesto můžeme považovat za věrohodné.

Opat Rainer rozšířil majetek kladrubského kláštera rozsáhlými koupěmi a výměnami. Kolem roku 1245 pak tento majetek rozdělil na tři díly, do jejichž čela postavil probošty. Vznikla tak proboštství - v Kladrubech, v Přešticích a v Touškově. Touškovské proboštství přitom bylo největší a nejvýnosnější ze všech. Po roce 1258 udělil pražský biskup Jan III. z Dražic plnou moc opatu kladrubského kláštera, aby mohl spojit faru v Touškově s tamějším proboštstvím.

Ve druhé polovině 13. století Touškov postihlo několik ničivých požárů, při kterých lehly popelem téměř dvě třetiny městečka. Shořel při nich (snad roku 1260) i zdejší kostel a fara. I přes tyto pohromy se však Touškov čile rozvíjel a uplatňoval na zdejší důležité obchodní cestě tržní právo. V listině z roku 1288 se objevuje zmínka o přebytcích touškovské fary, jimiž se pokrývaly nedostatky a potřeby kladrubského kláštera. V této listině se také připomíná farní kostel s podacím právem kladrubského kláštera a Touškov je zde označován jako trhové město.

Klášterní zboží se během let průběžně zvětšovalo a zcelovalo. Opat Racek získal v roce 1305 výměnou od pana Petra z Vrtby hrad Kyjov se vsí Malesice spolu s kostelem a farou, se soudem, mlýny a veškerým příslušenstvím. Tento majetek pak spolu s Touškovem, s tržištěm Čeminy a vesnicemi Bdeněvsí, Doubravou a Dolní Vlkýší tvořil začátkem 14. století velice dobře prosperující touškovské proboštství. Můžeme říct, že za opatů Rainera, Racka a Chuna Touškov prožíval období svého největšího rozmachu, v době před založením královského města Nová Plzeň byl také největší obcí v širokém okolí.

Roku 1350 za správy opata Jindřicha klášter koupil ves Myslinku a za opata Racka II. roku 1368 získal od pana Ctibora ze Švamberka hrad Komberk se třemi poplužími a vesnice Dolní Vlkýš, Kůští a jeden mlýn o dvou kolech na řece Mži. Všechen tento majetek byl připojen k touškovskému proboštství. V této době již ve městě žili němečtí osadníci, k poněmčování Touškova však nedocházelo, Němci spíše splývali s českým prostředím. Ke konci 14. století vyvstaly rozbroje mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna kvůli novému biskupství, které chtěl panovník zřídit v Kladrubech. Král nad arcibiskupem zvítězil a Jan z Jenštejna se vzdal svého úřadu. Papež pak dne 11. dubna 1397 propůjčil výnos kladrubského opatství královu kancléři Václavu Králíkovi, který se zatím stal vyšehradským proboštem a antiochijským patriarchou.

Na přelomu 14. a 15. století se v Touškově rozvinula zástavba městského typu. Dokládají nám to zachované domy, jejichž jádra jsou gotická. Okolo náměstí a v přilehlých ulicích byla zástavba zděná, na okrajích města pak byly domy dřevěné. Ve městě se přitom nerozvinula typická městská hluboká parcelace směrem do dvora, domy byly stavěny spíše do šířky. Původně byly zdejší domy přízemní. Dodnes se ve městě zachovala řada domů s gotickým sklepem, přízemím, portálem či obvodovým zdivem. I tato zástavba nám dokládá poměrné bohatství zdejších obyvatel.

V první polovině 15. se v Čechách rozhořely husitské války. V západních Čechách byla velká klášterní panství, významná královská města a bohatí páni, proto sem pod vedením Jana Žižky přitáhla husitská vojska, která v lednu roku 1421 dobyla kladrubský klášter i samotné město. Král Zikmund Lucemburský sice hned nato začal opevněný klášter obléhat, avšak bez úspěchu. Dne 11. září 1422 král zapsal Vilémovi z Nečtin a na Žluticích, jakožto svému velkému spojenci a pomocníkovi v boji proti husitům, za služby a válečné náklady sumu 1200 kop grošů z královských berní odváděných kladrubským klášterem. Opat Martin Buben však tuto částku nemohl zaplatit, protože klášterní majetek byl popleněn tábority. Dne 2. listopadu tedy s Vilémem sepsal smlouvu, již mu dal do zástavy dvůr Komberk se dvěma poplužními dvory, městečko Touškov, vsi Dolní Vlkýš a Kůští. Dvacátý květen roku 1424 se do historie Touškova zapsal černým písmem. Toho dne bylo město vypáleno vojskem Jana Žižky z Trocnova, táhnoucím od Plzně. Touškov byl poničen natolik, že z prosperujícího města klesl na pouhou chudou ves. Při drancování byla zničena i farní budova benediktinského proboštství.

Vilém z Nečtin postoupil všechna svá práva ke komberskému statku a tím i k Touškovu panu Burianu I. z Gutštejna, budoucímu krajskému hejtmanu na Plzeňsku a Žatecku. Ten statek připojil k bělskému panství. Roku 1457 nařídil král Ladislav Pohrobek, aby byly kladrubskému klášteru navráceny odcizené vsi Přeštice a Touškov. Ani Švihovští páni z Rýzmberka, vlastnící Přeštice, ani Burian, mající Touškov, však své vesnice klášteru nevrátili. Po Burianově smrti v roce 1462 se panství ujal jeho syn Burian II. řečený Bohatý. Byl znám jako tvrdý, nesmlouvavý a ziskuchtivý pán, který ovlivňoval politické události tehdejší doby. Ke statkům zděděným po otci Burian II. připojil ještě Švamberk, Chyše, Kynšperk, Příbram, Žebrák a Točník. Kromě toho vlastnil také některé statky v Bavorsku. Díky Burianově vlivu a vysokým funkcím udělil král Vladislav dne 26. května 1472 městečku Touškov majestát na týdenní trh, který se konal každou středu. V této listině je Touškov opět nazýván městečkem, můžeme tedy soudit, že se úspěšně zotavoval z válečných útrap.

Po Burianově smrti panství zdědili jeho synové, kteří měli po celých Čechách i Bavorsku pověst výtržníků, násilníků a kořistníků. Z pěti bratrů vlastnili bělské panství (tedy i Touškov) v roce 1502 pouze dva - Volf a Jetřich. Roku 1504 vedl opat kladrubského kláštera Stanislav spor o touškovský statek se Švihovskými pány z Rýzmberka a panem Štěpánem Pluhem z Rabštejna. Ti drželi některé části panství a nechtěli je vydat. Jan z Gutštejna (třetí bratr) byl nucen roku 1509 panství odprodat nejvyššímu kancléři panu Albrechtovi z Kolovrat a na Libštejně. Po Albrechtově smrti v následujícím roce zdědili panství jeho nevlastní synové Jan a Bernard z Valdštejna. Ti je však již roku 1512 prodali panu Václavu z Roupova, jehož manželkou byla Anna z Gutštejna. Touškov se tak dostal pod protestantskou vrchnost.

Protože bylo panství zadlužené, bylo po dvou letech navráceno původním majitelům Janovi a Volfovi z Gutšejna. Od nich panství získal roku 1525 pan Jan z Roupova. Za správy pánů z Roupova pak Touškov znovu začal bohatnout. S podporou vrchnosti se ve městě v průběhu 16. století šířil protestantismus, který zde převládl do té míry, že po smrti benediktinského kněze Placida roku 1534 sem byli dosazováni protestantští kněží. Z toho můžeme usuzovat, že v této době zaniklo i touškovské proboštství.

Janův syn Petr z Roupova a na Bělé se značně zasloužil o rozvoj Touškova a můžeme jej označit za jednu z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnější osobu touškovské historie. Na Petrovu prosbu totiž král Ferdinand I. Habsburský vydal dne 12. srpna 1543 důležité privilegium, kterým Touškov povýšil na městečko. Díky tomuto privilegiu pak směli zdejší obyvatelé užívat nejrůznějších výhod a milostí - např. se zde mohli usazovat řemeslníci (pekaři, řezníci, sladovníci, střihači sukna, soukeníci, kováři, zámečníci, krejčí, ševci a další) a obchodníci a směli zde svobodně provozovat svá řemesla a obchod. Dále byl Touškovu udělen znak a pečeť, právo pečetit zeleným voskem a právo konat dva výroční trhy. Z doby udělení městského znaku pravděpodobně pochází také městský prapor. Kromě těchto výsad udělil Petr touškovským měšťanům v následujícím roce také právo svobodného odkazu majetku a právo odúmrtí.

Po smrti Petra z Roupova bylo panství pro jeho dluhy roku 1555 odprodáno panu Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku a na Helmíři, karlštejnskému purkrabímu. Po něm si jeho statky roku 1562 rozdělily jeho děti - Linhart se sestrou Ludmilou získali Nekmíř, Vilém Únějovice a Jiří s Kryštofem díl Bělé. Jelikož Jiří, Linhart a Vilém brzy nato zemřeli, zdědili jejich statky zbývající bratři. Dochované materiály nám ukazují, že v letech 1561 - 1709 vlastnili v Touškově domy a polnosti nejenom měšťané, ale také šlechtici. V této době se zde nacházelo poměrně velké množství vladyckých rodů. Šebestiánův syn Kryštof roku 1567 potvrdil městečku všechna jeho práva a o tři roky později k nim obci přidal ještě právo rozhodovat ve věci přistěhování a koupě. Dále Touškovu ponechal clo za použití dvou mostů přes řeku na jejich opravu a údržbu a rozšířil městečku svobody udělené Petrem z Roupova. A byl to právě Kryštof, kdo se stal po smrti svého bratra Jana v roce 1590 jediným vlastníkem celého majetku. Kryštof pak nadále rozmnožoval své statky na konci 16. století se řadil mezi nejbohatší rytíře Plzeňska. Roku 1595 panství zdědil jeho syn Diviš Markvart.

Z roku 1570 pochází první zmínka o možné existenci školy v Touškově. Nejspíše se jednalo o jednu nebo dvě třídy, které spadaly pod místní farnost. V 90. letech 16. století se v Touškově zdržoval známý český cestovatel a umělec, muž evropského formátu, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Ten byl spřízněn s rodinou Marvartů, měl s nimi společnou i novoutrakvistickou víru. To byly nejspíš příčiny toho, proč sem přišel a vlastnil zde několik domů.

Jelikož se Diviš Markvart zúčastnil stavovského povstání, byl dva roky po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře (1620) odsouzen ke ztrátě dvou třetin svého jmění, mezi kterými byl také Touškov. Zkonfiskované statky byly ještě téhož roku odprodány českou komorou nejvyššímu mincmistrovi Vilémovi Vřesovcovi z Vřesovic. Diviš Markvart zemřel v roce 1625 v cizině jako chudý šlechtic. Po bitvě na Bílé hoře v protestantském Touškově nastala doba rekatolizace. Roku 1622 odtud byl vypovězen poslední protestantský kněz a duchovní správy se zde ujali kněží katoličtí - nejprve světští, později opět kladrubští benediktini.

Touškovský statek měl podle starého práva opět připadnout kladrubskému klášteru, nakonec však byl zanechán Vilémovi Vřesovcovi. Po jeho smrti panství roku 1640 zdědil jeho syn Jan Vikart. Ten v roce 1645 Touškovu pro jeho nedobrou situaci, způsobenou saskými a švédským vpády a požáry, potvrdil předchozí privilegia. V této listině je mimo jiné zmiňován také místní pivovar, který měl být užíván "pro povznesení zpustošených a pohořelých živností", Jan Vikart v ní také osvobozuje obyvatele městečka od všech robot vrchnosti. Třicetiletá válka měla pro Touškov katastrofální následky a privilegia mu měla usnadnit poválečnou obnovu. Pro doplnění počtu obyvatel sem byli povoláváni řemeslníci a zemědělci z Německa, čímž dosti vzrostl počet zdejších německých obyvatel, kteří sem přicházeli již od druhé poloviny 16 století.

Klášter se touškovského statku nechtěl vzdát, rozpoutal o něj tedy nový spor, který se dostal až před zemský větší soud, který v září roku 1651 odsoudil Jana Vikarta a Touškov se tak opět dostal ke kladrubskému klášteru. Podle berní ruly bylo v Touškově v druhé polovině 17. století 22 osedlých sousedů, 1 pustý grunt, 8 chalupníků a 20 zahradníků. Své řemeslo zde provozovali 4 ševci, 3 bečváři, 2 řezníci, 2 tkalci, šiftář, provazník, pekař, mydlář, sládek, kolář, kovář a krejčí. Dokument v obci uvádí také 25 Židů. Touškov v této době postihlo několik požárů, nejničivější z nich městečko zachvátily v letech 1659 a 1672, kdy zde shořelo 31 a 24 usedlostí! Po nich následovaly další požáry v letech 1683, 1688 a 1724, ty zde však již nenapáchaly takové škody.

I přes tyto pohromy se Touškov čile rozvíjel. Po velkém moru, který zuřil v Čechách v roce 1680, nastal rapidní zlom v národnostním složení zdejšího obyvatelstva a Němci začali v městečku nabývat převahy. V roce 1683 proběhla přestavba starého kostela, v letech 1684 - 85 k němu byla přistavěna i nová věž a byl vyzdoben jeho vnitřek. Roku 1723 bylo na Dolním náměstí umístěno sousoší Nejsvětější Trojice od význačného sochaře Karla Legáta. Roku 1746 byla v Touškově vystavěna barokní farní budova, sloužící jako letní sídlo kladrubských opatů. Z první poloviny 18. století pochází také pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti umístěná u druhého mostu přes řeku Mži. Z tereziánského katastru, který vstoupil v platnost roku 1748, můžeme vidět skladbu řemeslníků v tehdejším Touškově. Byl zde jirchář, klempíř, 4 řezníci, 3 tkalci, 2 barvíři na černo, 6 pekařů, 4 ševci, 4 krejčí, 1 koželuh, 2 kováři, 2 zámečníci, 1 kolář, 1 sedlář, 2 bečváři, 2 truhláři, 3 hrnčíři, provazník, učitel, sládek, puškař, felčar, kramář, punčochář, zedník a mlynář. Záznam hovoří také o čtyřech obchodnících s plátnem a obilím, jednom obchodníkovi s vlnou . V městečku byl pivovar, špitál, mlýn a obecní rybník. Podle záznamu zde žilo 11 židovských rodin.

V letech 1777 - 1778 v Touškově proběhla výstavba nového kostela sv. Jana Křtitele. Kostel byl postaven v místech předešlého a vysvěcen byl dne 18. října 1778. O dva roky později k němu byla dostavěna věž, nebyla však dokončena. Do té doby u kostela stála nízká dřevěná zvonice. Josef II. v městečku roku 1784 povolil provádět dva obilní týdenní trhy. V roce 1787 touškovskou školu navštěvovalo přibližně 120 žáků. V rámci josefínských reforem byla zrušena řada klášterů, kostelů, bratrstev apod., mezi nimi byl roku 1785 i benediktinský klášter v Kladrubech. Jeho majetek připadl Náboženskému fondu. Roku 1789 pak byl zdejší statek propůjčen do dědičného nájmu c.k. dvornímu radovi Janu Josefovi, svobodnému pánu Erbenovi, jako odměnu za jeho zásluhy o stát.

Nařízením Josefa II. musely být zrušeny také všechny hřbitovy, které se nacházely uvnitř obcí, hlavně okolo kostelů. Také v Touškově bylo proto rozhodnuto přeložit hřbitov na vršek zvaný "Sibeničák". Toto místo se však ukázalo jako nevhodné kvůli mokru, bylo tedy vybráno jiné místo, kde se hřbitov nachází dodnes. Privilegiem vydaným dne 27. května 1793 propůjčil král František I. městečku dobytčí trhy, konané každý čtvrtek. Roku 1805 byl statek Janu Josefu sv. p. Erbenovi odprodán do plného vlastnictví. Po jeho smrti v roce 1816 majetek připadl dětem Josefovi, Janovi, Karlovi, Antonínovi, Marii provdané Brambillové a Vilemíně provdané Schimperové. O rok později vše získal nejstarší z nich Josef sv. p. Erben.

V letech 1830 - 1869 zdejší školu navštěvovaly děti z Touškova, Čemin i z Újezda n. Mží. Roku 1832 by v městečku otevřen nový špitál (neboli chudobinec), pomoc zde byla poskytována 16 chudým. Ve stejném roce byly Touškovu Františkem I. povoleny další dva roční trhy. Touškovské trhy se v této době těšily velké proslulosti a vážnosti. Roku 1832 městečko také změnilo majitele, když dne 16. června celý statek získala po Josefovi sv. p. Erbenovi paní Berta, svobodná paní Erbenová rozená Turovská. V roce 1836 byla postavena nová budova radnice. Roku 1838 v městečku vypukl velký požár, při kterém shořelo mnoho budov, mezi nimi např. i nová budova chudobince. Na jeho pozemku pak byl postaven sklad na ovčí vlnu, který však byl později opět přebudován na nový chudobinec. V roce 1839 byla v Touškově otevřena pošta. V roce 1845 byla na místě požárem zničené školy postavena nová školní budova, škola zde byla nadále dvojtřídní. Roku 1840 statek koupil Jan Antonín sv. p. Starck.

V roce 1848 byla v Touškově (jako v řadě dalších měst a obcí) vytvořena revoluční Národní garda, zrušena byla až po třech letech. Revoluční roky 1848 - 49 Touškovu přinesly významné změny. Především bylo zrušeno poddanství, dále došlo k velké reorganizaci státní správy. Od roku 1850 byl Touškov podřízen okresnímu hejtmanství v Plzni. Od roku 1850 bylo městečko také sídlem okresního soudu a to v podstatě až do roku 1949. Ve stejné době byl v Touškově umístěn také berní úřad (zrušen byl v roce 1945). V městečku byla dále zřízena finanční stráž, četnická stanice (od 12. října 1851 v počtu 5 osob) a později i notářství. Roku 1855 zde zahájil svou činnost okresní úřad. Pod smíšený politicko - soudní Okresní úřad v Touškově pak náleželo 34 katastrálních obcí. Ve druhé polovině 19. století se Touškov stal městem. Kdy přesně se tak stalo bohužel nevíme, můžeme však usuzovat, že se tak stalo právě v době, kdy zde byly zřízeny státní úřady. Od roku 1868 byl Touškov podřízen Okresnímu hejtmanství ve Stříbře.

Ještě na podzim roku 1848 v Touškově vypukla cholera, která si zde vyžádala několik životů. V roce 1856 nechal patron zdejšího kostela Jan Antonín svobodný pán Starck na svoje náklady zvýšit kostelní věž do dnešní podoby a v letech 1858 - 1859 také na místním hřbitově vystavěl rodinnou hrobku a nad ní hřbitovní kapli. Přesně o deset let později byla u silnice směrem na Čeminy na počest Nejsvětější Panny a Matky boží Marie vysvěcena další kaple, kterou se zde rozhodli vystavět pro zvýšení náboženského smýšlení bratři Hechtové z Touškova. Kaplička z 19. století stojí také u cesty směrem na ke hřbitovu. V roce 1867 byla v Touškově založena spořitelna a záložní spolek, o dva roky později sem byl zaveden telegraf. K roku 1873 se datují počátky touškovského veřejného osvětlení, tehdy obecní zastupitelstvo rozhodlo o zakoupení petrolejových lamp. Ve stejném roce byla v důsledku zvýšení počtu obytných budov v obci zdejší škola rozšířena o třetí a čtvrtou třídu.

Jak se uvádí v písemných materiálech, postihla zdejší kraj dne 30. srpna 1869 mezi 2. a 3. hodinou ranní silná povodeň. Nebyla to jediná přírodní katastrofa, která zdejší oblast postihla, např. hned v příštím roce se přes Touškov přehnal uragán, škody páchané těmito živelnými pohromami však naštěstí nedosahovaly velkých rozměrů. Vedle přírodních katastrof však Touškov postihovaly také poměrně časté požáry. Kvůli nim byl ve městě roku 1877 založen Dobrovolný hasičský sbor. Na konci 19. století byly touškovské trhy pro velký zájem, kterému se těšily, rozšířeny o dva jarmarky spojené s dobytčím trhem. Na přelomu století bylo nutné rozšířit zdejší hřbitov. K jeho vysvěcení došlo v červnu roku 1898. V této době byla v Touškově v provozu mimo jiné i lékárna a z průmyslu válcové mlýny, městský pivovar a rukavičkářství, také se tu pěstovala zelenina. Ke konci 19. století se poprvé od poněmčení Touškova začala vzmáhat vlna vášnivého německého nacionalismu a trvala až do vzniku první republiky.

Na počátku 20. století začala mizet sláva zdejších trhů. V roce 1902 byl ještě podniknut pokus o její obnovu, když zde byl zaveden trh s mladými prasaty, podle kronikáře jeden z nejlepších trhů v západních Čechách. V roce 1902 byla také otevřena první třída pokračovací školy a o rok později i druhý postupný ročník. Roku 1904 byla na soudní budově dokončena nástavba 2. poschodí. Ve stejném roce proběhla oprava touškovského kostela sv. Jana Křtitele. V září roku 1908 byla ve městě otevřena první soukromá německá mateřská škola. V roce 1912 si nechal majitel mlýna Eduard Röhlich postavit zařízení na výrobu elektrické energie, čímž obci zajistil místní osvětlení.

V roce 1914 vypukla první světová válka. Touškovu, stejně jako ostatním obcím, tak začaly čtyři dlouhé roky plné strádání a bídy, z nichž se celý kraj vzpamatovával ještě mnoho měsíců po válce. Na konci války byl vyhlášen vznik samostatné Československé republiky, což zdejší německé obyvatelstvo neslo s nelibostí. Kvůli uznání československé vlády a zákonů pak v Touškově až do listopadu 1919 panovaly spory. Podle sčítání obyvatel žilo ve městě k roku 1921 na 212 Čechů a 1238 Němců. Polovina zdejších obyvatel byla zaměstnána v zemědělství a druhá pracovala v místních či blízkých továrnách, obchodech a místních úřadech. Místní pivovar, který v době války přerušil svůj provoz, byl v roce 1921 prodán se vším příslušenstvím, hospodami i loukami velkoobchodníkovi Jindřichu Fingerovi z Touškova. Ten nechal pivovar opravit a opět zde obnovil výrobu piva. Kvůli špatnému odbytu však musela být činnost pivovaru nakonec zastavena.

Po vzniku republiky se v Touškově začal zvyšovat počet obyvatel české národnosti i jejich vliv. Zároveň tu fungovala Národní jednota pošumavská, která ve dvacátých letech pomáhala s výstavbou vilové čtvrti směrem na Čeminy. Na Čemínské ulici byla postavena budova pro českou obecnou a měšťanskou školu, ve stejné době zde začal působit ochotnický divadelní spolek. V roce 1923 byla místnímu hasičskému sboru předána nová zbrojnice, v roce 1928 mu pak byla pořízena motorová stříkačka a roku 1932 i nový vůz s hadicemi. V roce 1925 si obec postavila vlastní rozvod elektrické energie. V roce 1926 byla dokončena nová budova mateřské školy a v červenci 1927 byla zahájena výstavba budovy německé měšťanské školy. V roce 1928 byl renovován kostel sv. Jana Křtitele. V této době bylo spojení s Plzní zajištěno vlakem ze zastávky Město Touškov - Kozolupy i autobusem.

Od poloviny 30. let začalo značné zhoršování vztahů mezi Čechy a Němci, na které mělo vliv henleinovské hnutí. O napětí, které tehdy v Touškově panovalo, vypovídá i schůze ordnerů z celého okolí, která se konala dne 3. května 1935 v touškovské pivovarské síni. Vyhrocení situace a nepokojům se tehdy snažili zabránit místní četníci, kteří účastníky schůze odzbrojovali. 17 henleinovců bylo pro nezákonné držení zbraně na místě zatčeno, ostatní byli donuceni k návratu, neboť se pod lavicemi a v koutech čekárny nádraží, kde probíhaly kontroly přijíždějících, nalezly další zbraně včetně nabitých revolverů! I přes to se schůze zúčastnilo na 1500 účastníků. Díky jejich odzbrojení naštěstí nedošlo k žádnému neštěstí, jejich rvačce s antifašisty se přesto zabránit nedalo. Pořádek nakonec sjednalo až 20 četníků. Dne 5. srpna 1938 byly povoleny stanovy vlasteneckého útvaru Svaz československých záložníků a bývalých bojovníků, který vznikl jako odezva na německý nacionalismus a šovinismus.

Po podepsání Mnichovské dohody dne 30. září 1938 došlo k záboru pohraničních oblastí německou armádou. Touškov byl zabrán v neděli 10. října 1938. Zdejší Němci nacistickou armádu vítali. Po záboru se více než čtyři pětiny místních Čechů odstěhovaly do vnitrozemí a zanechaly zde svůj nemovitý majetek. Spolu s nimi odešli také všichni Židé. Druhá světová válka, která na sebe nenechala dlouho čekat, měla pro město strašné následky a navždy změnila jeho tvář.

V roce 1939 byl zdejší berní úřad přemístěn do Stříbra a v Touškově byla dislokována pobočka pracovního úřadu. V listopadu 1939 zdejší nacističtí výrostci zdemolovali židovský hřbitov a synagogu. V roce 1940 do města přišli tzv. Volksdeutschen. Bylo jich asi 150 a byli zaměstnáni převážně při asfaltování n¨vojensky důležité silnice do Líšťan. S rozšiřováním náletů na Říši byly i v Touškově vybudovány protiletecké kryty. Ty se zde nacházely v německé škole č.p. 296 a v hlubokém sklepě domu č.p. 88. Dne 25. dubna 1945 Touškov postihlo velké neštěstí - při náletu na Škodovy závody v Plzni bylo několik bomb svrženo i na Touškov. Zasažena byla především nová zástavba města - celkem bylo zničeno 18 domů a několik dalších bylo poškozeno. Tragické následky přitom mělo zasažení české školy, kde byla umístěna pobočka všeobecné veřejné nemocnice - dětské infekční oddělení. Zahynulo zde 50 dětí. Celkem při náletu přišlo o život 65 touškovských občanů. Jeden ze spojeneckých bombardovacích letounů byl při tomto bombardování sestřelen a zřítil se v katastru obce Čeminy. Dva členi posádky, kteří pád letadla přežili, byli touškovskými Němci zastřeleni.

V neděli dne 5. května 1945 válka pro Touškov skončila, když byl v půl osmé ráno obsazen částí americké armády směřující na Plzeň. Po válce se do města postupně vraceli Češi i státní zaměstnanci (četníci, zaměstnanci pošty a soudu, učitelé..). Touškov měl tehdy na 3000 obyvatel, z nichž 600 tvořili němečtí uprchlíci, kteří byli ubytováni ve vaječkárně v č.p. 70 a ve škole u kostela č.p. 115. Kromě nich zde byl také umístěn dělostřelecký pluk, pro jehož potřebu bylo ve městě vyklizeno několik objektů. K 1. prosinci 1945 bylo v Touškově 563 Čechů, 1230 Němců, dále zde bylo 150 německých běženců a 450 příslušníků československé armády. V roce 1946 proběhl v šesti skupinách odsun místních německých obyvatel, celkem bylo odsunuto 1044 Němců. Město pak bylo doosidlováno novými přistěhovalci.

Od roku 1946 byli zdejší dosidlující zemědělci organizováni v místní odbočce Jednotného svazu československých zemědělců. V roce 1946 byla ve městě založena pobočka Jednoty sokolské Kozolupy pod názvem "Sokol Město Touškov". V roce 1947 tu bylo založeno strojní družstvo. Po únoru 1948 se v Touškově ustanovil Místní akční výbor Národní fronty. V říjnu 1948 byl místnímu Dobrovolnému hasičskému sboru pořízen dopravní a sanitní vůz, který během jednoho roku převezl přes 60 občanů do Plzeňské nemocnice. Dne 1949 bylo založeno místní JZD, o dva roky později byl dobudován kravín. V roce 1950 byla dokončena přestavba č.p. 71 (bývalé budovy pošty) na školní budovu pro obecní školu, současně byla dokončena také přestavba budovy č.p. 95 pro mateřskou školu. Od roku 1960 Touškov patřil pod okres Plzeň - sever.

V roce 1960 se ve městě začala pokládat nová nedělená kanalizace z cementových rour a byla provedena úprava fasády radnice. V roce 1961 došlo ke sloučení JZD Touškov a JZD Malesice do nového JZD s názvem "Průkopník". V následujícím roce byla ve městě zřízena zvláštní škola. V roce 1963 se začala napouštět přehradní nádrž Hracholusky. Ve stejném roce byly dostavěny nové železobetonové mosty přes řeku Mži z Města Touškova do Kozolup. V roce 1966 bylo dáno do provozu nové autobusové nádraží. V tomtéž roce zaniklo JZD Průkopník a bylo převedeno do Státního statku Křimice.

V roce 1967 bylo na okraji města položeno plynové potrubí. V roce 1969 založilo 18 touškovských občanů "Svépomocné stavební družstvo." V příštím roce byla zahájena výstavba prvního obytného domu o 18 bytech. Výstavba skončila na podzim roku 1971. V roce 1970 byla zahájena výstavba současného stadionu. V roce 1970 byla také dostavěna okresní střelnice v areálu cihelny směrem na Újezd n. Mží. V prosinci roku 1972 byl MNV Město Touškov přiznán statut městského národního výboru (MěNV). V příštím roce byla provedena přístavba budovy mateřské školy. V této době do zdejší mateřské školy docházelo okolo 50 - 60 dětí. V roce 1976 byla v Touškově otevřena nově postavená prodejna Jednoty. V letech 1977 - 78 byla přestavěna a rozšířena hasičská zbrojnice a v dalších letech se výrazně zlepšilo technické vybavení sboru - byla zakoupena cisternová automobilová stříkačka a později ještě automobil AVIA s velice dobrým vybavením. V roce 1982 byla dokončena meliorace polí směrem na Malesice. V roce 1985 byla zahájena přístavba ke stávající školní budově, kterou se získalo 6 vyučovacích tříd, a byla dokončena úprava nové obřadní síně. V březnu 1988 byla zahájena výstavba nové lékárny, ve stejném roce byla prováděna meliorace polí směrem na Dobronice.

Dne 30. listopadu v Touškově začalo veřejně pracovat Občanské fórum. V 90. letech ve městě vznikla pobočka České spořitelny, od 1. ledna 1991 zde byla opět umístěna policejní stanice, do konce roku 1992 byly zprivatizovány všechny zdejší bývalé státní podniky a obchody. Městskému úřadu Město Touškov byla předána státní správa z Okresního úřadu Plzeň - sever v úseku stavebního úřadu, živnostenského úřadu a sociálního odboru. V lednu 1992 byla dostavěna budova nové lékárny, ve druhé polovině roku 1992 byla městským úřadem provedena oprava střechy a kamenných ozdob pseudogotické kaple vystavěné Janem Antonínem sv.p. Starckem.

Dále byl vybudován chodník s osvětlením z Města Touškova do Kozolup, na rohu Dolního náměstí a Čemínské ulice byl upraven průchod, bylo vyasfaltováno prostranství bývalého tržiště a Mlýnské ulice, zavedl se vodovodní a kanalizační řad v Polní ulici, byly položeny nové vodovodní řady v dalších ulicích města, proběhla generální oprava střechy školy na Dolním náměstí včetně opravy fasády. Dále proběhla řada oprav střech, kotelen a dalších zařízení městských domů. Svou činnost v Touškově vyvíjela lidová škola umění, pěvecký kroužek dětí základní školy a v roce 1992 obnovil svou činnost i kostelní pěvecký sbor. Od dubna 1991 zde také začaly vycházet místní noviny "Zpravodaj". Ve školním roce 1992/93 do touškovské základní školy docházelo celkem 350 žáků. Ve městě byla stále aktivní organizace TJ Sokol Město Touškov, která měl k 1. lednu 1993 105 členů.

MĚSTO Touškov

Sídlo úřadu

Dolní náměstí 1, Město Touškov, 33033, Město Touškov

Osoby

  • p. Zajíčková Iveta, starostka

Kontakty