Mšec

Na nejdůležitějším a vynikajícím místě k východu stojí zámek s rozlehlým parkem, a blíže něho kostel s farou, s níž sousedí radnice s malým náměstím. Na severu při silnici vypíná se úhledná budova školní. Uprostřed obce v návrší prýští pramen výborné pitné vody, jež stéká do blízkých rybníků. Při posledním sčítání roku 1890 mělo městečko 170 domů a 1209 obyvatelů - 579 mužských,630 ženských, z nichž byli 4 židé, ostatní pak katolíci. Z těch pak jeden se přihlásil k národnosti německé, ostatní k české. Mšec leží uprostřed okresu Novostrašeckého, v hejtmanství Slánském. Patří vikariátu Novostrašeckému a přifařeny k němu jsou obce Lodenice a Žehrovice s počtem 1939 obyvatelů z nichž 15 jest židů.

Patronem jest kníže Jan ze Schwanzenbergů. Až do roku 1848 byl Mšec sídlem patrimoniálních úřadů. Liknavostí mšeckých se stalo, že nové okresní úřady dostaly se do Nového Strašecí. Pozdě vypravila se totiž deputace ke knížeti s prosbou o tyto, když ale bylo jim sděleno, že již strašecí je předešlo, upustili Mšečtí od dalších kroků. Mšec je sídlem ředitelstva knížeciho panství Mšeckého, úřadu obecního, c. k. poštovního a telegrafního, farního, správy čtyřtřídní školy obecné, lékaře obvodního a panského- v roce 1843 byli zde dva ranhojiči: Kutzer Jan Oswald František, a stanice četnické. Mšec obkličují lesy kol kolem jako zelený věnec. Na východní straně táhne se knížecí les, zvaný "v Háji'' a k němu těsně přiléhají po obou stranách silnice rozsáhlé lesy Smečenského hraběte Martinice v rozloze mnoha set hektarů, které se táhnou k jihu až ke Kladnu, na severu pak až k Jedomělicím. Severně od Mšece rozprostírá se zpočátku na rovině, dále pak na příkré stráni Srbečské lesina zvaná " u obrázku''. Západně od městyse ve vzdálenosti 1 km rozkládá se farní a knížecí les, zvaný " v toku''. Mimo les vyznačuje se okrsek městyse Mšece četnými rybníky, které rovněž až na 3 návesní rybníčky jsou vesměs majetkem knížecího velkostatku. Největší z nich "Lodenický'' nalézá se v sousedním katastru obce Lodenické a jest 30 ha veliký. Druhý dle velikosti rozložen jest pod městysem. Jest to rybník "Červený'' s výtopou 20 ha, který tvoří svou stromovou obrubou velmi pěkné popředí pohledu na Mšec. Výše nad Červeným rybníkem nacházejí se ještě na témže potoce Kačáku tři ku velkostatku Mšeci náležející rybníky a to: "Pilský'', "mlýnský'', a "Punčocha'' ve velikosti 7,9, a 15 ha. Nejzápadněji rozlévá se rybník "Třtický'' a "Budský'', patřící panství furstenbergskému. Počet všech rybníků k panství mšeckému patřících obnáší 23 s úhrnnou plochou 114 ha, z nichž ve Mšeckém údolí jest 8: Punčocha, Mlýnský , Pilský, Vítovský, Jopát, Červený, Lůžek, Lodenický. V údolí Žehrovických 5: Bouřil, Marek, Dvorský, Strašil, Soudný a v údolích Srbečských 10: Pohoř, ‚Žabov, Jezero, Čekal, Chrasť, Hájek, Srbečský, Spálený, Dubový a Babinec. Jakost Mšeckých chovných ryb a to především kaprů jest znalci i obecenstvem široko daleko za výtečnou uznána, ba co do jemnosti chuti vyniká nad ryby třeboňské a hlubocké. Následkem toho jest poptávka z blízka i z daleka tak četná, že pravidelně již před lovením v srpnu a září veškerý výlov bývá zakoupen. Obzvláště oblíbená je Mšecká ryba v Sasku, kamž po více roků téměř polovina zdejších kaprů tamními velkokupci jest vyvezena. Okolí Mšece jest počátek rozlehlého " podlesí'' a honosí se jak již uvedeno bylo bohatými lesy a krásami přírodními, proto hodí se výborně pro letní pobyt. A skutečně vyhledáváno jest již četnými výletníky a rodinami. Že krajina okolní byla již od dávných dob obydlena, dokazuje památný vrch Žalý s neprozkoumanými zbytky mohylovitého pohřebiště z doby předhistorické. I v jiném ohledu, totiž svými hrdisky,zaškími tvrzemi a zaniklými obcemi, tudíž i bohatou historií, jest velice zajímavá. Víme že byla dějištěm různých vojenských tažení, šarvátak a obležení. Tak roku 1334 plzeňský oddíl vítězného vojska zaměřil od Lipan a města Kolína do kraje slánského, kde 8. června přilehl k tvrzi řisutské. Ale když tvrze za den a noc dobýti nemohli, brali se dále ke Mšeci a Řenčovu. Zatím přichvátal Jakoubek od hradu Kostomlat asi se 4000 branného mužstva, i dohoniv nepřítele za Řenčovem, svedl boj, ve kterém ztratil na 150 svých nejlepších lidí. Vojsko Krále Jiříka z Poděbrad, které se roku 1450 vydalo z Prahy, aby města a odbojné pány ztrestalo, rozložilo se a vojensky opevnilo u Mšeckých Žehrovic, aby zkrotilo odpůrce Jindřicha z kolovratu, který veřejně prohlášen byl za škůdce a protivníka království Českého. Odtud činilo výpady proti Žehrovu, kterouž to tvrz po delším obléhání spálilo a se zemí srovnalo. Již na cestě zboží jeho Buštěves dobylo, rovněž i Strašecí, tehdy nepatrnou ves, v květnu spálilo. Vojenské opevněné ležení u Žehrovic je dosud dobře rozeznatelno. Že i ve válce třicetileté byl celý kraj průchodní cestou nepřátelských vojsk, je dokázáno. Drancováním a pálením ochuzen byl beztoho již chudý kraj nesmírně. Není divu tedy, že byl i vylidněn. K novému zalidnění povolány sem musely býti celé kolonie německé. Lidé ti se ovšem počeštili, avšak původ jejich dle jmen i rázu plemenného dosud je mezi nimi znatelný.