Lysovice

Zpráva z roku 1519 rovněž hovoří o tom, že v obci bylo 32 usedlostí. Podle jmen osadníků – v zápisu, který se týká placení berně, jsou uvedeni Kristián, Kryštof, Vít – můžeme usuzovat, že snad již tehdy byli obyvatelé vesnice Němci.

V roce 1685 prodal klášter Lysovice Dominiku Ondřejovi hraběti z Kounic. Důvodem zřejmě byla poměrně velká vzdálenost obce od domovského kláštera a s tím spojené obtíže při řízení hospodářství (můžeme předpokládat , že v obci byl hospodářský dvůr a správce, který byl klášterem pověřen vedením prací). Dominik Ondřej hrabě z Kounic přičlenil Lysovice ke svému slavkovskému panství a roku 1691 upravil Lysovickým roboty.

Roku 1718 bylo v obci 43 usedlostí, o půl století později, roku 1775 již 51 usedlostí. Obec tvořilo 44 sedláků (14 celoláníků, 18 půlláníků, 12 čtvrtláníků) a sedm domkařů (byli to majitelé usedlostí bez větších výměr polnosti). Roboty v Lysovicích byly odlišné od okolních vesnic“ láník měl za povinnost robotovat se dvěma koňmi na jaře čtyři dny (různé práce), šest dnů musel vozit hnůj, dva dny svážet obilí, čtyři dny orat úhory, šest dnů vykonávat další pomocné práce, na podzim(k ozimům) robotoval čtyři dny. Pololáník vykonával stejné práce, ovšem v polovičním rozsahu. Čtvrtláník pak robotoval pěšky“ o senoseči šest dnů, dále musel věnovat šest dnů trhání chmele a další dny žetí a vázání pšenice (čtyři kopy). Domkař robotoval jeden den v týdnu nebo platil ročně 2 zl. Práce začínaly v létě mezi sedmou a půl osmou ráno a končily v sedm večer, na podzim začínalo mezi osmou a půl devátou a končilo v pět odpoledne. Na krmení dobytka byly ponechány dvě volné hodiny. Při svážení sena mohli robotníci krmit tažný dobytek panským senem, robotníci také měli o žních nárok na jeden a půl libry chleba a o dožínkách na půl sudu piva. Kromě robot se ovšem platily i daně, činže a dávky (ty v naturáliích, např. vejce, oves nebo slepice).

Roku 1822 bylo v Lysovicíh 54 usedlostí. Podíváme-li se na strukturu obyvatel, pak v obci převažovali sedláci (celkem 44 usedlostí , menší část tvořili domkaři(8). Ve srovnání s okolními vesnicemi patřily Lysovice mezi ty chudší. Možná i proto si Lysovičtí přivydělávali i jako povozníci (jezdili dokonce až do Polska). V obecním majetku byl jeden domek, zaznamenána je dále i hospoda a škola. Drtivá většina půdy patřila sedlákům, kteří vlastnili celkem 870 jiter polností (pro zajímavost“ obci patřilo pouhých 40 jiter).

Roku 1834 žilo v obci celkem 381 obyvatel (176 mužů a 260 žen). Lysovice tehdy tvořilo 58 domů. O další půlstoletí, roku 1880, bylo v obci již 81 domů, počet obyvatel však stoupl jen nepatrně: V Lysovicíh tehdy žilo397 obyvatel (379 německé a 18 české národnosti) V roce 1900 žilo v 88 domech 420 obyvatel (výhradně německé národnosti!) V první polovině dvacátého století tedy můžeme zaznamenat poměrně silný nárust počtu obyvatel i celkový rozvoj obce. Německá škola byla původně jednotřídní, v roce 1918 však byla do Lysovic přeložena německá měšťanka. Z původních německých spolků stojí za zmínku zejména hasičský, založený již roku 1880, dále pak chovatelský (založen 1911), pěvecký a malozemědělský spolek (založen 1924). V obci též působila německá organizace Bond der Deutschen. Ve volbách v období první republiky v Lysovicích dominovaly německé strany: volby v roce 1929 vyhrála Deutsche christlich soziale Volkspartei (Německá křesťansko-sociální strana lidová, získala 123 hlasů z celkového počtu 289), volby v roce 1935 pak Sudetendeutsche Partei (Sudeto německá strana, získala 119 hlasů, z celkového počtu 287).

Po druhé světové válce byli Němci z Lysovic vystěhováni a obec osídlena českými rodinami a rodinami Volyňských čechů. Ve volbách v roce 1946 (ovšem za zcela jiných podmínek, vždyť původní obyvatelstvo bylo prakticky vystěhováno) zvítězila Československá strana lidová (90 hlasů z celkového počtu 199) před komunisty (62 hlasů) a sociálními demokraty (32 hlasů). Záhy zde byla rovněž otevřena česká škola a později v roce 1946 i mateřská škola.