Lužná

Poddaní museli pro vrchnost robotovat a měli vůči ní i mnoho dalších povinností. Kronikář Jan Scheuer o robotě poddaných z Lužné napsal:

"Lužňané robotovali převážně v lesích, při zalesňování, kácení a svážení dřeva, dovážce dřeva na pily, sušení sena pro panské koně apod. Pro odvoz dřeva měla vrchnost svoje stáje. Staří lidé vypovídali, že na robotu museli chodit až na Brumov."

Za práci nedostávali žádnou odměnu a museli si brát na robotu své jídlo. Robota byla v našich zemích zrušena zákonem ze dne 7.9.1848, v obcích vznikly nové obecní úřady se zvolenými starosty a obecními výbory. Bývalá neomezená feudální moc zanikla.

V roce 1725 byla v Lužné zřízena výpomocná a v roce 1730 samostatná církevní škola.

Byla postavena ze dřeva na místě, kde dnes stojí stará hasičská zbrojnice v Horňansku. Dodnes se tomuto místu říká "Na Školisku". V roce 1870 je luženská škola připomínána jako veřejná, koncem 19. století začala stavba nové zděné školní budovy v dolní části obce. Škola byla dvojtřídní. Roku 1931 byla slavnostně otevřena rozšířená a přebudovaná škola se čtyřmi třídami. Po otevření nové velké základní škole ve Valašské Polance se počet dětí v luženské škole snižoval, až přestala po 253 letech svého trvání roku 1978 škola existovat ...

První světové války se z Lužné zúčastnilo 137 vojáků, z nichž 19 padlo. Jejich památce je věnována pamětní deska, umístěná na kamenném kříži u mostu přes Senici. Také z naší obce odjelo několik desítek našich lidí za prací do Ameriky. Významný a dlouhodobý zdroj obživy získalo chudé Valašsko stavbou železniční trati z Hranic n.M. do Bylnice v letech 1923 - 1928. Dělníci na stavbě dostávali hodinovou mzdu 2,- až 2,20 Kč a pracovali 8 - 10 hodin denně. Přes údolí na okraji obce byl na trati vybudován viadukt, jehož základy se kopaly do hloubky 8 - 11 metrů. V obci byla postavena železniční zastávka a tak získali občané dobré spojení do Vsetína i směrem na Slovensko. Ke zlepšení životní úrovně obyvatel přispěla i možnost zaměstnání v nově vybudovaném závodě Zbrojovka ve Vsetíně.

Během německé okupace zahynuli 4 občané Lužné: Antonín Baránek byl umučen 7.3.1943 v Osvětimi, obětí rasové perzekuce se stal ing. Berthold Haas, odvlečený do koncentračního tábora 14.9.1942, Božena Slováková byla zastřelena dne 17.11.1944 v Trojanovicích, učitel Josef Tomšů byl zatčen pro ilegální činnost a zemřel na Pochodu smrti 15.3.1945. Lužná byla osvobozena v ranních hodinách 4. května 1945 průzkumným oddílem Rudé armády.

Po válce stále více občanů obce nacházelo zaměstnání v průmyslových podnicích v okolí - ve Vsetíně nebo ve Zlíně. Od roku 1945 byla v obci postavena nová prodejna, budova obecního úřadu, mateřská škola, kulturní dům, hasičská zbrojnice, nová nádražní budova, sportovní areál, zřízeno veřejné osvětlení a postaveno několik desítek nových rodinných domů.

Jak se měnil počet obyvatel Lužné:

1790 ... 748 obyvatel

1834 ... 798 obyvatel

1870 ... 791 obyvatel

1910 ... 856 obyvatel

1930 ... 899 obyvatel

1950 ... 828 obyvatel

1961 ... 847 obyvatel

1970 ... 831 obyvatel

1980 ... 694 obyvatel

1991 ... 552 obyvatel

1999 ... 520 obyvatel

2004 ... 567 obyvatel

Podrobně se historií i současností obce zabývá kniha Petra Korabíka "Lužná, dědinečko...", kterou vydal v roce 1997 Obecní úřad Lužná.