Lukov

Lukov byl na královské půdě a markrabí Přemysl ho daroval s kostelem a desátky roku 1234 klášteru tišnovskému. Toto obdarování potvrdil roku 1235 papež Řehoř. Kolem roku 1260 se obce násilím zmocnil šlechtic Drahoslav, ale Přemysl Otakar II. nařídil, aby byl Lukov vrácen klášteru tišnovskému. Ve 14. století náležela obec (neznámo jakým právem) vladyků z Lukova, kteří byli stejného původu s vladyky z Třeště, Oponěšic, Bohušic a Dlouhé Brtnice. Jejich erbem byly tři makovice. Snad předkem rodu byl Dobeš z Lukova, který roku 1350 zemřel a zbyli po něm synové. Těmito byli patrně Nevhlas Tvoch, Ješek Šeslín a Lanclín, bratři z Brtnice. Zboží Šeslínovo v Lukově nebylo alodem, neboť nebylo vkládáno do zemských desek, nýbrž jen zástavou. Proto také později byla celá ves v rukou kláštera tišnovského. Roku 1481 pohnala Johanka, abatyše tišnovská, Hynka Dětru z Bohušic k právu zemskému z 40 hřiven grošů, že spletl ploty na hlanicích pod klášterním rybníkem a mlýnem, čímž se stala veliká škoda klášterním lidem v Lukově i mlynáři.

Později držel Lukov od kláštera (snad jen zástavou) Jan z Pernštejna, který prodal roku 1545 obec Václavu Chroustevskému z Malovar. Kolem roku 1590 zastavil král Lukov s podacím kostela Zdeňkovi Brtnickému z Valdštejna, který také roku 1593 nabyl vsi s kostelem od kláštera definitivně záměnou. Odtud náležela ves k panství budějovickému až do roku 1689, kdy byla prodána panství jaroměřickému.

O poměrech v Lukově v 17. století nás informují protokoly lánských vizitací, které měly být podkladem pro nový způsob zdanění poddanské půdy a zabránit pohlcování této velkostatkem, jehož půda zdaněna nebyla. Před třicetiletou válkou bylo v Lukově 14 lánů (k lánu náleželo 58 měřic polí), 5 tříčtvrtlánů, 9 pololánů, 8 čtvrtlánů a 1 domek bez polí, celkem 37 usedlostí (počet obyvatel asi 250). Po třicetileté válce roku 1656 bylo v Lukově 29 usedlostí osazených a 8 pustých. Protokoly lánských vizitací byly dílem nedokonalým. Proto v době vlády Marie Terezie bylo pracováno na novém katastru rustikální půdy. Předběžný protokol z roku 1749 udává v lukovském katastru poddanských pozemků 881 kusů polí o 1278 (5/8) měřice, 114 (7/8) měřice pustých polí, 2 (1/8) měřice zahrady, 121 kusů luk na 50 (1/2) vozu luk a 24 vozů otavy. Tehdy byl půdmistrem Antonín Šabatka, rychtářem Pavel Doležal.