Lukavice

Pomineme-li výše uvedenou zprávu o lukavickém kostele, tak první konkrétnější zpráva o Lukavici pochází z roku 1354, kdy se dozvídáme, že majiteli vsi byli Bušek z Kyšperka a Petr z Lukavice. Tato zpráva svědčí, že kromě majitelů kyšperského panství byli pány Lukavice i zemané sídlící přímo ve vsi a používající přídomku z Lukavice. O tomto rodu ani o jejich sídle ve vsi však nic bližšího nevíme. V roce 1358 je doložen jako majitel Lukavice opět Bušek z Kyšperka a Heřman z Lukavice, snad syn Petrův. Bušek z Kyšperka vlastnil Lukavici ještě v r. 1370, ale tehdy zde již neměl majetky místní zemanský rod, ale spoluvlastníkem vsi byl Buškův syn, Jeniš z Kyšperka. Všichni majitelé jsou uváděni v souvislosti s dosazováním farářů na lukavickou faru.

Po roce 1370 došlo blíže neznámým způsobem ke splynutí kyšperského panství se sousedním panstvím žampašským a vrchností Lukavice se stali majitelé Žampachu - Žampachové z Potštejna, potomci loupeživého Mikuláše z Potštejna, který zahynul r. 1339 v boji s markrabětem Karlem (pozdějším císařem Karlem IV.). Žampachové vládli Lukavici přes 200 let. Příslušnost Lukavice k Žampachu je poprvé doložena v roce 1369, kdy o obsazení zdejší fary rozhodoval majitel Žampachu, Mikuláš Žampach z Potštejna. Zprávy o Lukavici v době Žampachů z Potštejna jsou velmi skromné. Nejzávažnější událostí ve vnitřním životě vsi bylo to, že velká vesnice byla rozdělena na dva samostatné celky Horní a Dolní Lukavici. Toto rozdělení je doloženo prvně v roce 1510. Ve středověku procházela kolem Lukavice důležitá cesta spojující Náchod se Svitavami. Tato cesta vedla po trase dnešní "Příčnice".

V 16. století se Žampachové z Potštejna velmi zadlužili (souviselo to mimo jiné i s tím, že se neustále soudili se svými sousedy a proto museli často dávat své majetky do zástavy). Když v roce 1514 Jan Žampach z Potštejna zastavil část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si Mikuláš za své sídlo Lukavici. Připomíná se zde až do roku 1544. Kde přesně ve vsi sídlil, však nevíme. Zřejmě též z finančních důvodů postoupil Janův syn Zdeněk Žampach dvůr v Horní Lukavici zemanovi Janu Dobešovi z Bezděkova s tím, že musí z tohoto majetku plnit poddanské povinnosti. V roce 1562 Jan Burjan Žampach zbavil Jana Dobeše plnění všech povinností a dvůr nad Horní Lukavicí se tak změnil ve svobodný zemanský statek. V r. 1590 potomci Jana Dobeše tento dvůr postoupili Albrechtovi z Bubna. V souvislosti s několika majetkovými převody v rodě pánů z Bubna nakonec dvůr připadl k žamberskému panství náležejícímu Bubnům. Dvůr byl zrušen a na jeho pozemcích vzniklo několik poddanských usedlostí. Ty potom až do roku 1848 náležely k žamberskému panství. Když na počátku 19. století byl za vlády rodu Parishů rozšiřován žamberský park, byly k němu připojeny i některé lukavické pozemky a tak změněna podoba nejsevernější části vsi.

Dolní Lukavice i větší část Horní Lukavice však zůstávaly nadále majetkem Žampachů z Potštejna. V r. 1568 došlo k rozdělení velkého žampašského panství mezi syny již zmíněného Zdeňka Žampacha. V souvislosti s tímto dělením se vytvořilo nově vymezené kyšperské panství a jeho součástí se stala Dolní i Horní Lukavice s výjimkou onoho svobodného zemanského dvora. V Dolní Lukavici se tehdy připomíná i panský dvůr. Na tomto nově utvořeném panství však Lukavice již nehrála tu význačnou roli, jakou měla na kyšperském panství 14. století. Nejdůležitějším místem panství bylo městečko Kyšperk (dnešní Letohrad). Výsadou Lukavice byla existence fary, k níž patřil i Kyšperk.

Kyšperské panství připadlo Čeňkovi Žampachovi, ale v době jeho nezletilosti jej spravoval nejstarší bratr Jan Burjan Žampach. Oba držitelé záhy nové kyšperské panství zadlužili a v r. 1574 jej musel Čeněk Žampach, aby získal peníze na zaplacení dluhů, prodat Janovi mladšímu z Valdštejna. Další majitel z rodu Valdštejnů Adam mladší prodal v roce 1601 kyšperské panství, včetně obou Lukavic, štýrskému šlechtici Jiřímu Štubenbergarovi ze Stubenberga.

V letech 1628-1650 náležela Lukavice pánům z Losenštejna a v roce 1650 ji získal Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic. V této době nebývala lukavická fara vždy obsazena a asi také zpustl kostel. V polovině 17. století došlo též k splynutí Horní a Dolní Lukavice v jedinou ves. Dělení Lukavice je naposledy doloženo v roce 1651 v přípravných materiálech daňového soupisu tzv. berní ruly. Ale v konečné podobě berní ruly v r. 1654 se uvádí již jen Lukavice jako jedna ves. Tehdy zde bylo 27 sedláků, 4 chalupníci a 17 zahradníků. V této době byla již ve vsi také škola.

Vitanovští z Vlčkovic byli pány poddaných z Lukavice až do roku 1681. Pak následovali Libštejnští z Kolovrat a od roku 1717 Harrachové. V r. 1705 a 1720-21 byl opraven a rozšířen zdejší kostel, ale římsko-katolická fara byla v roce 1726 přeložena do Kyšperka. V r. 1728 koupil kyšperské panství i s Lukavicí Jan Václav z Bredy. Ve zdejší oboře nechal postavit zámeček s kaplí. V roce 1790, kdy majitelkou Lukavice byla dcera Jana Čeňka z Bredy Terezie provdaná Cavriani, bylo v Lukavici (včetně žamberské části) 111 domů. Na počátku 19 století došlo k rozsáhlé přestavbě lukavického dvora. Tehdy vznikl komplex empírových budov uzavírající rozsáhlé nádvoří. Stavebníky dvora a tehdejší majitelé panství manželé Marii Annu rozenou Cavriani a Petra Marcoliniho připomíná alianční erb nad jižní branou dvora.

V roce 1836 bylo v Lukavici 181 domů s 1 102 obyvateli, v roce 1881 již 1 413 obyvatel, což svědčí o velikém rozvoji Lukavice v 19. století.

Historie Lukavice v datech

1308 - Je uváděn Jeniš z Kyšperka v souvislosti s kyšperským hradem, který zřejmě ovládali uzemí dnešní Lukavice.

1344 - 1350 - V seznamu katolických far je doložen lukavický kostel. Je to první známá písemná zpráva o Lukavici. Obec vznikla dříve.

1354 - Bušek z Kyšperka (snad Jenišův syn) a Heřman z Lukavice - majitelé kyšperského panství ,,podávají" tomuto kostelu kněze.

Kromě majitelů panství byli pány Lukavice i zemané sídlící přímo ve vsi Lukavici, která byla tehdy jedním z nejvýznamnějších center panství.

1396 - Po splynutí kyšperského a žampašskeho panství je prvně doložena příslušnost obce Mikuláši Žampachovi z Potštejna.

Žampachové z Potštejna, pocházející z jiného rodu než původní Žampachové, vládli Lukavici téměř 200 let.

1427 - Panství získal Jan starší Žampach z Potštejna.

1488 - Dále vlastnil panství Jan mladší Žampach z Potštejna.

1507 - Byl zhotoven nejstarší zvon lukavického kostela.

1510 - Vesnice je rozdělena na Horní Lukavici a Dolní Lukavici.

1514 - Když Jan Žampach z Potštejna zastavil část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si Mikuláš za svoje sídlo Lukavici.

1539 - Panství dále získal Zdeněk Žampach z Potštejna.

1562 - Nad Horní Lukavici je uváděn svobodný zemansky dvůr Jana Dobeše.

- Panství dále spravoval Jan Burian Žampach z Potštejna, jeho manželkou byla Bohuslava ze Žerotína.

1568 - Žampašské panství bylo rozděleno mezi čtyři bratry a kyšperský díl získal Čeněk Žampach z Potštejna, bratr Jana.

K tomuto nově vymezenému kyšperskému panství náležely obě Lukavice s výjimkou svobodného dvora Jana Dobeše nad Horní Lukavicí.

- Je připomínaný lukavický dvůr, k němuž náleželo přes 300 ha polí.

1572 - V Lukavici zemřelo na mor 232 lidi.

1574 - Kyšperské panství koupil Jan mladší z Valdštejna, poslední z linie bradlecké.

1590 - Potomci Jana Dobeše postoupili svůj dvůr nad Horní Lukavicí Albrechtovi z Bubna, který takto připadl k žamberskému panství.

Dvůr byl zrušen a na jeho pozemcích vzniklo několik poddanských usedlostí, které potom patřily k žamberskému panství.

Proto 5 současných obydlí na konci vesnice patří k Žamberku.

1599 - Panství získal Adam z Valdštejna, z linie lovosické.

1601 - Držitelem panství se stává Jiří Stubenberg ze Stubenberga.

1628 - Jiří Wolf, hrabě z Losenštejna, získal panství od svého dědy.

1639 - Byl opravován a zřejmě rozšiřován lukavický kostel.

1646 - V obci již byla škola. Současná školní budova je zřejmě čtvrtá, ve které se vyučovalo.

1705 - Panství s oběma Lukavicemi získává Adam Mikuláš Vitanovský, svobodný pán z Vlčkovic.

1653 - Do krypty v lukavickém kostele byla pohřbena Dorota Anna hraběnka Vitanovská, rozená Sudová z Řeneč, a její manžel Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic.

- Panství zdědil Hynek Vitanovský z Vlčkovic, nezletilý syn Adama.

1654 - Lukavice je opět uváděna jako jedna obec.

1681 - Johana Magdaléna, hraběnka Vitanovská z Vlčkovic rozená Hrzánová z Harasova získává panství po zemřelém manželu Hynku Vitanovském z Vlčkovic.

1685 - Statky získal Norbert Leopold Libštejnský, hrabě z Kolowrat, manžel vdovy po Hynkovi Vitanovském.

1705- Jsou prováděny úpravy kostela, které pokračují v roce 1721.

1705 - Dědicem se stal jeho syn František Karel II., hrabě Libštejnský z Kolowrat

1714 - Panství koupil zpět od syna Norbert Leopold, hrabě Libštejnský z Kolowrat.

1717 - Panství dále koupil Ferdinand Markvard, hrabě z Harachu.

1705 - Po bratru převzal panství Jáchym, hrabě Harach z Hřebonařů, který zemřel bez potomků.

1726 - Došlo k přeložení katolické fary z Lukavice do Kyšperka (Letohradu).

1728 - Kyšperské panství i s Lukavicí koupil Jan Nepomuk Václav, hrabě Breda ze Špandavy.

1740 - Majetky zdědil Jan Čeněk Breda ze Špandavy.

1766 - Panství zdědila Terezie Valburga, hraběnka Bredova ze Špandavy, provdaná za Františka Alexandra, hraběte Carvianiho.

Do její plnoletosti spravovala panství její matka.

1794 - Po tomto roce dochází k rozsáhlé přestavbě lukavického dvora. Majitelé Marii Annu, rozenou Cavriani, a Petra Marcoliniho Feretti připomíná alianční erb nad jižní branou dvora.

1828 - Dále panství zdědila Terezie, hraběnka Marcolini Feretti, provdaná za Karla, hraběte Nipsche.

1848 - Nákladem hraběnky byla postavena nová škola u kostela čp. 203.

1705 Panství zdědila Anna, hraběnka Nimptsch, provdaná za Josefa Felixe, hraběte ze Stubenbergu.

1865 - V horní části obce byla postavena kaple sv. Jana Nepomuckého.

1870 - Fotografii lukavického dvora se stádem ovcí pravděpodobně vytvořil významný kyšperský malíř Jan Umlauf.

Byla koncem 19. století vydána na pohlednici.

1872 - 1874 - V blízkosti obce byla stavěna železniční trať. Zastávka však nebyla zřízena.

1878 - Byl opraven kostel a zhotovena nová věž - původní byla jiného tvaru.

1882 - Došlo k založení Sboru dobrovolných hasičů.

1886 - Za přispění dárců byla zakoupena hasičská ruční čtyřkolová stříkačka.

1887 - Byla založena ,,Hospodářsko - čtenářská beseda", která půjčovala občanům knihy a časopisy.

Později obstarávala osiva, umělá hnojiva, uhlí apod.

1889 - Obec měla 1417 obyvatel, což je dosud nejvyšší zaznamenaný počet.

1895 - Byl založen ,,Spořitelní a záložní spolek". Pozdější ,,Kampelička" přešla v roce 1953 pod správu státu.

1900 - V Lukavici byla dána do provozu družstevní mlékárna, první v širokém okolí.

1911 - Uprostřed obce byla nákladem obce otevřena nová škola, která s různými úpravami slouží dosud.

1914 - Do války odešlo 224 mužů.

1916 – Panství zdědil Karel, hrabě Stubenberg – Nipsch, potom vdova Pavlína.

1921 – Byla založena tělocvičná jednota Sokol.

1922 – Obětem I. Světové války byl před školou slavnostně odhalen pomník s 62 jmény padlých a nezvěstných občanů.

1923 – Hospodářsko-čtenářská beseda byla rozdělena na Obecní knihovnu a Strojní družstvo.

1924 – Došlo k založení jednoty Orla.

- obec byla elektrifikována

- byla založena dvě meliorační družstva, která po několik desetiletí prováděla odvodňování pozemků.

1923 – 1926 - V pozemkové reformě získalo od velkostatku půdu 23 občanů.

1926 – Lípu u lukavického dvora zobrazil slavný malíř Alfons Mucha na obraze “Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou”.

- V karosárně fy J.J. Bárnet byla vystavěna nová dílna.

1930 – Byl postaven obecní dům s úřadovnou a dvěma byty (čp. 238, naproti Konzumu).

- Obec koupila v Mostiskách 34 ha lesa. Při prodeji došlo nedopatřením k chybě při zaknihování a z toho důvodu v r. 1995 nebyl les obci Lukavici vrácen.

- Hasičský sbor zakoupil motorovou stříkačku od firmy Stratílek.

- Byla zasazena “Masarykova lípa” naproti bývalého hostince (u Večerky).

1931 – panství zdědil Ernst hrabě Stubenberg – manželka Marie Anna, hraběnka Dobrzenská z Chotěboře.

1934 – Přestavba sokolovny byla dokončena

1936 – V obci byla zřízena železniční zastávka zprvu jen pro motorové vlaky.

- Byl uspořádán “sjezd rodáků” s odhalením pamětní desky řídícímu učiteli Josefu Hoffmanovi, zakladateli několika spolků.

- Jednota Orla zakoupila sál hostince “U Malečků”.

1937 – Zahynul místní rodák , pilot František Lehký, který se též významně zasloužil o přestavbu sokolovny.

1938 – Na sokolovně byla slavnostně odhalena pamětní deska sokolu Josefu Duškovi (1893 – 1918), který bojoval v ruských a později ve francouzských legiích, kde padl.

- V obci bylo založeno Potravinářské družstvo.

1946 – Josefu Škodovi, který zahynul koncem války, byl u kapličky postaven pomník.

- Pěti obětem II. Světové války byla odhalena pamětní deska.

1948 – Byla v obci prvně otevřena mateřská školka.

1949 – Ze sbírek občanů byly do kostela pořízeny nové varhany.

1951 - Byla zřízena družstevní prádelna.

- Obecní bubeník byl nahrazen místním rozhlasem.

1956 – Byl založen Český zahrádkářský svaz.

1957 – Došlo k založení Jednotného zemědělského družstva.

1958 – Zahrádkáři začali s moštováním ovoce.

1960 – Byla založena Místní organizace Československého červeného kříže.

1961 – V obci vznikl Český svaz žen.

1962 – Byla dostavěna budova hasičské zbrojnice s obecním úřadem.

1968 – Byl otevřen nový hřbitov.

- Vznikla druhá dominanta obce – senážní věže a budova dílen JZD.

1969 – Ve středu obce byla otevřena nová prodejna potravin Jednoty.

1972 – Podél silnice bylo zřízeno výbojkové osvětlení.

1977 – V obci byl dokončen vodovod.

1979 – Ke škole byla přistavena budova mateřské školky.

1981 – Byla zahájena výstavba družstevní jídelny.

1982 – Byl uspořádán sjezd rodáků a oslavy 100 let SDH.

1990 – Byly zavedeny oslavy sv. Floriána, patrona hasičů. Po průvodu je kladen věnec k pomníku padlých.

1992 – Z darů občanů a organizací byl pořízen pro kostel nový zvon.

1994 – K budově hasičské zbrojnice byla přistavena garáž, zasedací místnost a turistická ubytovna obecního úřadu.

1997 – V obci byly instalovány domovní telefonní přípojky.

2000 - Byla dokončena kompletní plynofikace obce.

2001 – Bylo otevřeno hřiště pro míčové hry za orlovnou a sportovní areál za sokolovnou.

2002 – Dokončuje se celková oprava vnějšku kostela, včetně nové krytiny střechy i věže.

- Byly vyasfaltovány další vedlejší komunikace

2004 - Provedena rekonstrukce školní kuchyně a nástavba Základní školy.