Ve 14. století byl uprostřed vesnice vystavěn gotický jednolodní kostel s mansardovou střechou. U kostela sv. Martina stojí barokní sousoší sv. Josefa s Ježíškem.

Hledat firmy v obci Libuň, část obce Libuň
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Nabídka práce v okolí 30 km 465 firem

Na Františku 32, Kněžmost18,38 km

Příšovice č. 22418,48 km

Jesenný č. 1218,52 km

Radkyně č. 19, Nová Paka18,59 km

Tomáše Svobody 297, Kopidlno18,60 km

Havlíčkova 606, Kopidlno18,64 km

Jesenný č. 2318,65 km

Loukov č. 5518,68 km

náměstí Hilmarovo 1, Kopidlno18,72 km

Roprachtice č. 1318,74 km

Paceřice č. 9218,76 km

Hilmarova 89, Kopidlno18,80 km

Studenec č. 33218,84 km

náměstí Hilmarovo 114, Kopidlno18,90 km

Rovnáčov č. 23, Studenec18,92 km

Metyšova 465, Jilemnice18,98 km

Studenec č. 42719,00 km

Roztocká 506, Jilemnice19,06 km

Bakovská 36, Kněžmost19,08 km

Olšina č. 1, Mnichovo Hradiště19,12 km

Historie obce Libuň celá historie

První písemné zprávy o obci jsou již z druhé poloviny 14. století, v té době byla i fara. Zajímavé je, že sousední osada Čimyšl byla v té době městečkem. V tomto období patřila Libuň pánům z Vartenberka, trosecké vrchnosti. Ke konci 15. století měli panství v držení kostečtí Zajícové z Házenburka, později Šelmberkkové a Bibrštejnové. Roku 1559 prodal Kryštof z Lobkovic Trosky Jindřichovi ze Smiřic a od té doby patřily i s Libuní k panství hruboskalskému.

V okolí bylo několik malých tvrzí a hranice panství se často měnily. Např. Libunec náležel od konce 16. století k panství velišskému. V samotné Libuni býval dvůr, který patřil roku 1587 Semínovi ze Semína, v 17. století rodině rytířů Matyášovských. V husitských

obdobích byl celý kraj protestantský. Po bitvě na Bílé hoře nastala tuhá rekatolizace. Fara nebyla obsazena, služby boží vykonávali kněží z Turnova a Lomnice. Na obracení lidu na katolickou víru se podíleli i jičínští jezuité. Ti však často užívali násilných metod za vojenské asistence. To vyvolalo v roce 1629 na hruboskalském panství ozbrojené selské povstání, které skončilo zavražděním jezuity Matěje Burnatia a jeho žáka Rokyty rozlícenými sedláky na farské zahradě v Libuni. Následovalo potlačení rebelie vojskem. V roce 1689 byl Burnatiovi postaven pískovcový sloup (významná arch. památka).

Hruboskalské panství vlastnil po Smiřických Albrecht z Valdštejna až do roku 1621, kdy bylo prodáno Lexům z Aehrnthalu. Libuň se v této době pomalu rozrůstala. Od roku 1680 byla znovu obsazena fara, roku 1765 byl postaven kostel sv. Martina v barokním slohu. Nejvýznamnější osobností libuňského života v 19. století byl Páter Antonín Marek, zvaný "libuňský jemnostpán." Narodil se v Turnově (1785), ale převážnou část života strávil v Libuni (57 let). Jeho působením se stala Libuň jedním z nejznámějších středisek vlasteneckého života a na faře vznikla velmi bohatá knihovna. Marek sem zval české i slovenské spisovatele a učence. Byl přítelem a blízkým spolupracovníkem Josefa Jungmanna (na Slovníku s ním pracoval 25 let). Finančně podporoval B. Němcovou, P. J. Šafaříka a jiné české obrozence. Byl dobrým hospodářem (sadař, včelař). Staral se o rozvoj školství a vzdělanosti v Libuni a okolí. Roku 1830 založil farskou Pamětnici, do které psal česky všechny významné událostí své farnosti, obce i doby.

Tragické události prusko-rakouské války roku 1866 přežil na Lhotě Pařezské, kde však onemocněl zápalem plic a musel být převezen na libuňskou faru, která v té době sloužila jako pruský lazaret. Po svém uzdravení Marek pomáhal trpícím vojákům, katolíkům i protestantům. 1. října 1876 se Páter Antonín Marek rozloučil s Libuní, aby se již jen na krátkou dobu přestěhoval do Prahy, kde roku 1877 ve věku 92 let zemřel. Pochován je na Vyšehradě. V roce 1896 mu byl před libuňským kostelem odhalen pomník od jičínského sochaře Stuchlíka.

Rozvoj obce nezpomalil ani velký požár v roce 1791 (vyhořelo 18 stavení), ani útrapy, prusko-rakouské války v roce 1866. Na začátku 20. století se obec stala důležitou křižovatkou trati Jičín - Turnov (1903) a Mladá Boleslav - Stará Paka (1906), v 70-tých letech byla přivedena vlečka z lomu sklářských písků v Hrdoňovicích. 5. února 1926 zazářila v Libuni elektrická světla. Roku 1713 měla Libuň školu dřevěnou, 1809 místo ní vystavěna kamenná, postupně rozšířená a modernizovaná. V současné době má škola 3 třídy (1. - 5. ročník), školní družinu a jídelnu. Na hřbitově jsou 2 pomníky mrtvých vojáků z války 1866 (1 saský a 1 pruský). Je zde i pomník padlých z druhé světové války (zajatci z pochodů smrti, které prošly Libuní). V roce 1949 byl před školou postaven pomník padlých libuňských občanů v 1. a 2. světové válce.

V obci se narodil vlastenecký lékař MUDr. Václav Pařík (1839 - 1901), zachránce Českých Třebenic od poněmčení, malíř a překladatel Viktor Šuman (1882 - 1933), žil zde a tvořil akademický malíř František Kaván (1866 - 1941), který je pohřben na zdejším hřbitově (pomník s bustou dala vybudovat obec v r. 1961). Na faře, v tzv. Markově modrém pokoji, se nachází malá galerie jeho obrazů a písemnosti. Před kostelem sv. Martina se nacházejí dvě krásné sochy : součástí sousoší sv. Josefa s Ježíškem (1819) a sv. Jan Nepomucký (1746). U hřbitova je trojboký obelisk sv. Trojice (1771). Sloup jezuity Burnatia, sv. Trojice, pomník z války 1866, pomník padlých ze světových válek a pomník Františka Kavána byly v roce 1996 a 2006 na náklady obce restaurovány. Z Libunce pocházel literární historik Jan Jakubec (1862 - 1936) a tvořil zde akademický malíř Oldřich Oplt.

"Usiluj dokud času zbývá, přítomnost jest kolébkou budoucnosti" !

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.