Libomyšl

Nedaleko Lochovic, asi půl hodiny k severu jest ves Libomyšl v rovině ležící pod stráněmi, Vyšebohy řečenými. Při samé vesnici vystupuje z luk vršek na způsob homole, patrně všecek nasypaný a lidskou rukou vytvořený, o čemž svědčí netoliko položení jeho v rovině, ale i materiál a místo sousední, na Pánově řečené, z kterého země brána byla. Vršek ten, který korunuje stará pěkná lípa, jmenuje se Hrádek, patrně od hrádku neb tvrze, která na něm stávala. Poslední zbytek tohoto sídla jest hluboký a široký příkop, který v polokruhu jižní čásť vršku objímá. Okolo příkopu táhne se násep také jen na této straně. Byl-li někdy okolo celého vršku, není známo, jinak ovšem se u mnohých tvrzišť i to vyskytuje, že jest násep jen na straně chráněné; to se také shoduje s úbočím Hrádku, kteréž jest na této straně méně příkré. Na straně severní není tudíž příkopu, nýbrž je tu odstavec uměle udělaný, ze kteréhož se na Hrádek nahoru jezdilo. To také vede k domněnce, jak cesta šla na Hrádek. Šla od vesnice od západní strany, došla severozápadního konce valu a šla po řečeném odstavci vedle plotův a srabův až ke druhému konci valu a odtud pak nahoru směrem od východu k západu. Uvnitř toho opevnění v jisté výšce nad tím nachází se tvrziště vejčité podoby, ne velké sice, ale přece takové, že tu státi mohlo stavení prostorné a ještě dosti místa pro dvorek zbývalo. Na povrchu rozkopaném není ani památky po bývalých staveních, neb i po té kapličce, která tu v minulém století stávala, není ani památky. Na konci našeho století nacházely se tu hluboké díry, kteréž pocházely od propadených sklepů; ty také ukazovány ctihodnému badateli F. Hebrovi, když v této krajině cestoval, a vypravována mu o tvrzišti a Vácslavu IV. podobná pověst', jako se vypravuje o otci jeho Karlovi a pokladu Opatovském. !) Dějepisné zprávy o Libomyšli začínají poměrně dosti pozdě. K r. 1370 dovídáme se, že seděli Oldřich z Libomyšle na Libomyšli, drže k tomu čásť Ohrazenice a Křesína, a Smil z Libomyšle na části Hořovic. Obojí se tehda dědinami svými spolčili. 2) Oldřich zemřel okolo r. 1404, a čásť jeho dostala se potom Smilovi, jenž se ještě r. 1407 připomíná. 3) Potomek jeho jest snad Jan z Libomyšle, jenž držel do r. 1419 dvůr manský na Porostlém. 4) Již r. 1413 držel Libomyšl Stach z Doubka, který prodal t. r. úrok na veškerém svém zboží v Libomyšli konventu svaté Maří pod mostem Pražským a potom se jako průvodce a pomocník Jana Čelného, sudí dvorského měst královských, připomíná. 5) I v jiných letech dlužil si na svůj statek, poněvadž bezpochyby dětí neměl; konečně věnoval r. 1420 manželce své Markétě z Pacova 500 kop gr. č. na vsi celé Libomyšli. Roku 1427 byl již mrtev a vdova po něm pozůstalá vdala se za Habarta z Vraního, jenž se stal takovým způsobem držitelem Libomyšle. Třebas i r. 1437 provolána odúmrt' po Stachovi, bylo přece věno Markétě zapsané tak veliké, že výprosníci, byť provedli právo své, jen malou čásť ceny, zač zboží stálo, obdržeti mohli. 6) Syn z tohoto manželství pošlý Vilém z Vraního vyprosil si sám r. 1454 všechny nápady, které mohly náležeti králi Ladislavovi na tvrzi, dvora, vsi a mlýnu Libomyšli, ale když za nedlouho potom Vilém bezpochyby v některé z tehdejších častých válek zahynul, vyprosila si Markéta všechno právo odúmrtní po něm (roku 1457) a vyskytuje se ještě r. 1459 jako paní na Libomyšli. 7) Drahého statku Vilémova, Hlážovic totiž, byla postoupila příbuzným Vilémovým. Roku 1457 zakládala Markéta rybník nějaký a poněvadž jím loučku a roli patřící ke kostelu Neumětelskému zatopila, dala faráři v náhradu jinou louku, ležící pod Neumětely.8)

Z rodu dřevních vladyk Libomyšlských připomíná se ještě tehda (roku 1456) Jan Dobronka z Libomyšle, jenž držel dvůr v Bavoryni; ') Libomyšl samotnou nacházíme potom (roku 1482) v držení Štěpána Vamberského z Rohatec. 2) Na počátku 16. století seděli v zdejší krajině tři bratří Vamberští, Oldřich, Petr a Hynek, synové Janovi a bezpochyby potomci Štěpánovi, kteří se potom rozdělili. Oldřich dostav za díl svůj tvrz, dvůr a čásť vsi Libomyšle a vsi pusté Vyšebohy a Stašov, prodal týž statek před r. 1528 Vilémovi Podmoklskému z Prostiboře za 1700 kop. 3) Druhý bratr Petr držel též čásť Libomyšle, Bavoryně a Otmíče, což prodal r. 1533 Karlovi ze Svarová. 4) Čásť tato dostala se pak k Hořovicům. Od Viléma koupil Libomyšl před r. 1537 Hynek Černín z Chudenic, ale prodal týž statek i s Neumětely k němu patřícími r. 1540 Danielu Tatousovi z Vraního. 5) Tatous měl za několik let, co na Libomyšli seděl, časté soudy, zvláště i proto, že držel několik vesnic zápisných, které se od něho vyplacovaly. Přijev asi roku 1543 do městečka Unhoště do domu Jiříka Kudlatý, uhodil napřed čeledína kamenem a potom bráně své dobyl; když pak se hospodář bráně chytil, aby nemohl škoditi, tu jej Daniel zbil a zranil. Ves Neumětely vyplatil od něho Oldřich z Prostiboře, ale i po postoupení vesnice držel Daniel některé dědiny, které právem lidem z Neumětel náležely. 6) Konečně prodal Daniel statek Libomyšlský dotčenému Oldřichovi z Prostiboře na Lochovicích, mí stopí saři kr. Č. 7) Libomyšl zůstala od té doby při statku Lochovském, kromě krátké doby okolo r. 1570, kdež ji měl v zástavě Mikuláš Měděnec z Ratibořic. 8) Když na podzim t. r. Libomyšl byla vyplacena, ještě tvrz zdejší stála; ovšem nemůžeme určiti, jestli to byla tvrz na Hrádku stojící nebo tvrz nějaká ve vsi. Za dob následujících tvrz zanikla, poněvadž se na ní nebydlelo. Hrabě Bernart Jiří Vratislav z Mitrovic dal na Hrádku, když již tvrz dávno spustlá byla, kapli sv. Jiří vystavěti a vysvětiti (r. 1698). Poněvadž kaple ta časem a povětřím velice porouchána byla, jest r. 1787 zavřena a zrušena. V dražbě dne 29. září r. 1787 odbývané byla i s příslušenstvím prodána občanům Libomyšlským za 20 fl., kteří dříví z ní dali na stavbu školy. Tři zvony z věže při kapli byly z nařízení guberniálního některému z nově zřízených kostelů darovány a příjmy kaple připadly kostelu v Libomyšli. Tak alespoň psáno jest v pamětní knize farní, kdežto mezi lidem koluje pověst', že zvony po zrušení kaple dostaly se na obecní zvonici v Lochovicích, kde prý zůstaly nějaký čas, až tehdejší majetnice panství, probravši v kartách celou svou hotovost', i ty zvony vsadila a také prohrála; načež odvezeny do Krumlova, kdež prý se až do té doby nalézají.9)