Dolní Bousov

O dalších osudech města mnoho nevíme, protože chybějí početnější zprávy. Jen jména několika farářů a držitelů tvrze a malého bousovského statku se zachovala z doby předhusitské: r.1385 byl majitelem Jan z Michalovic, r.1404 prodal Aleš Škopek z Dubé panství Kuneši Kozojedskému z Kozojed. V letech 1446 - 1848 patřilo bousovsko k panství kosteckému. Rozkvět městečka nastává koncem 16. století za vlády Lobkoviců, kteří dbali na hospodářský růst kosteckého panství.

Na městečko byl Dolní Bousov povýšen někdy před rokem 1497. Roku 1600 mu udělil cisař Rudolf II. městský znak a právo pečetit zeleným voskem. Prosperita pokračuje i po 30 leté válce za vlády Černínů. Město získává postupně šest výročních trhů, řemeslníci z Dolního Bousov a okolí si zakládají vlastní cechy (do té doby patřili k cechům soboteckým). V okolí je zbudována soustava asi 30 rybníků, takže o městu se píše často jako o "Bousovu na ostrově".

Nový rozkvět začíná v době národního obrození. Poklidné městečko se národnostně uvědomuje, začíná se hrát ochotnické divadlo. Na faře působí krátkou dobu jako kaplani významní národní buditelé František Vetešník a Damián Šimůnek. V druhé polovině 19. století je založen Sokol, pěvecký spolek "Stojmír", hasičský sbor a další spolky.

Dolní Bousov se stává také průmyslovým centrem soboteckého okresu. Roku 1870 zde vzniká cukrovar a téměř současně je postavena železniční trať spojující Kopidlno s Bakovem n. Jizerou, kterou později protnula trať Mladá Boleslav - Stará Paka.

U cukrovaru vznikla nová čtvrť - Kolonie pro dělníky a úředníky cukrovaru. Tato oblast se pak stala průmyslovým centrem města. Po zániku cukrovaru zde založen Strojtex, Technolen, Vojenský opravárenský závod. Tato skutečnost spolu s vlakovým spojením s Mladou Boleslaví měla vliv na stabilizaci obyvatel a růst města až do dnešní podoby.