Brandov

Již koncem 16. století byl Brandov městečkem ulicového typu s obdélníkovým úzkým náměstím. K roku 1622 je zde zmiňován i kostel. V letech 1720 - 1730 proběhla výstavba barokního kostela Archanděla Michaela. Jedná se o jednolodní stavbu s polokruhovým ukončeným presbytářem s obdélníkovou sakristií a kaplí po stranách. Průčelí s plochým středním rizalitem je vyvrcholeno křídlovým štítem. Z roku 1730 pochází také zdejší socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1780 byla v Brandově nově zřízena fara.

Těžba kamenného uhlí byla pro obec velice významnou, zaměřme se proto na její vývoj podrobněji. První pátrání po kamenném uhlí v Brandově proběhlo v roce 1851 naproti domu č.p. 10. Ve 135 loket hlubokém vrtu se však uhlí nalézt nepodařilo. V následujícím roce tedy byly provedeny další vrty, při nichž se již úspěch dostavil - stopy kamenného uhlí byly nalezeny v lese na Koňském potoku. Brzy nato se utvořila důlní společnost, vedená ředitelstvím železáren v Kalku, a roku 1853 se začalo těžit. Šachta dostala jméno "Gabriela" na počest hraběnky Buguoyové, majitelky panství Červený Hrádek. Na počátku 60. let se těžba značně zvýšila, když však roku 1863 hraběnka zemřela, dostaly se brandovské doly do úpadku. Např. v roce 1876 zde pracovalo pouhých 6 horníků, do roku 1890 se tento nízký počet dokonce ještě snížil na polovinu!

Mezitím panství Červený Hrádek zdědila Gabrielina dcera Isabella, jejíž dcera byla provdána za prince Bohumíra z Hohenlohe - Langenburgu. Tím panství přešlo z rukou pokrokově a vlastenecky smýšlejícího rodu Buguoyů k reakčnímu a českému národu nepřátelskému rodu princů z Hohenlohe - Langenburgu. Princ Bohumír roku 1866 padl v bitvě u Hradce Králové, správu panství tak v roce 1887 převzal jeho syn, jménem rovněž Bohumír.

Roku 1893 koupil brandovské doly Jan Schlutius, majitel rytířského statku na Karově v Meklenbursku. Za jeho správy zdejší hornictví zažívalo opětovný rozvoj. Po roce počet horníků na dole vzrostl na 15, k roku 1900 jich zde bylo již 92. V červnu roku 1898 byla u šachty také postavena dráha na kozách a násypka. K této šachtě náleželo 16 dvojitých dolových měr. Na konci 19. století je Brandov uváděn jako farní ves v Čechách, mající vedle kostela sv. Michala také školu, poštu a mlýn. Žilo zde 1168 německých obyvatel, živících se dobýváním kamenného uhlí a výrobou dřevěných hraček.

Na počátku 20. století počet horníků nadále vzrůstal, firma pro ně proto postupně zbudovala hornickou kolonii. V blízkosti dolu tak do roku 1902 vznikla nová část Brandova. Na přelomu let 1901 - 1902 bylo postaveno parní těžní zařízení, byla postavena zvláštní vrtná věž. Těžní štolou až doposud zůstávala stará, 600 metrů dlouhá a 60 metrů hluboká šachta "Gabriela". To se však brzy změnilo, když Schlutius v roce 1906 otevřel u horního konce obce novou moderně zařízenou šachtu "Zdař Bůh". Ještě do konce roku byla u této šachty vybudována rozsáhlá budova s kancelářemi a byty pro úřednictvo.

Šachta "Zdař Bůh" byla spojena lanovou drahou s úpravnou, ležící na sasské straně hranic v katastru města Olbernhau. Tato úpravna se skládala z třídírny, prádla a briketárny. Sem bylo dopravováno všechno vytěžené uhlí, aby se po roztřídění rozesílalo do světa pod názvem "Olbernhauské antracitové uhlí." K roku 1910 pracovalo na dole již 172 horníků.

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, došlo k uzavření hranic se Saskem. Současně bylo přerušeno telefonické spojení, nutné k provozu lanové dráhy, uhlí proto muselo být ukládáno v Brandově na haldách. Teprve po delší době a řadě jednání s příslušnými úřady bylo povoleno obnovení telefonního spojení a lanová dráha tak mohla být opět uvedena do provozu. Roku 1918 válka skončila. Celá země si konečně mohla vydechnout, skončila bída, trápení a strach, vše, co lid celé čtyři roky sužovalo.

V roce 1921 byly práce na dolech na několik měsíců zastaveny. Důvodem bylo zhroucení německé marky, kvůli němuž se těžba pro firmu stala nerentabilní. Finanční situace v sousedním Německu se však nadále zhoršovala, až byl nakonec důl "Gabriela" dán do dražby. K dražbě sice díky vládou povolené slevě na daních nedošlo, firma však ji zatím všechny zaměstnance propustila a oznámila rozhodnutí těžbu na dole zastavit. Následně byla zahájena demontáž vnitřního zařízení dolu i důlní budovy. V roce 1924 na dole pracovalo již pouze 73 dělníků. Mnoho obyvatel Brandova si tak muselo najít jiné povolání - řada zdejších horníků se tak uplatnila jako stavební dělníci, tesaři či soustružníci dřeva, další byli přijati na vzdálených dolech severočeského uhelného revíru pod horami, někteří byli zaměstnáni ve válcovně firmy F. A. Lange v Zeleném dole, osadě Brandova. Zemědělství v Brandově nebylo příliš významné, většinou sloužilo jen jako druhé zaměstnání v rodině. V roce 1930 je v obci uváděno 2473 obyvatel.

Ve 30. letech 20. století rostl v sousedním Německu vliv nacistů. Tomu ještě napomáhala probíhající hospodářská krize, mající na svědomí velkou nezaměstnanost. S blížícím se zářím roku 1938 se atmosféra mezi Československem a Německem stávala stále napjatější, až přišlo podepsání Mnichovské dohody a následné obsazení pohraničí německými vojsky. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat. Za okupace Němci v Brandově prováděli průzkum, zda by nebylo možné těžbu na zdejších dolech obnovit. Důlní práce však byly v roce 1942 definitivně zastaveny. Jak ukázal pozdější průzkum, jsou zásoby v těchto dolech již téměř úplně vyčerpány.

Rok 1945 přinesl mír. O dva roky později proběhl odsun německého obyvatelstva. Jím se však Brandov, jehož obyvatelstvo bylo téměř výhradně německé, téměř vylidnil. Obec byla sice dosídlena přistěhovalci z vnitrozemí, jejich počet však na úplné dosídlení Brandova nestačil. V roce 1950 je tak v obci uváděno pouze 395 obyvatel. Tento počet pak v průběhu let vytrvale klesal (v roce 1991 dosáhl čísla 235), teprve v posledním desetiletí můžeme pozorovat jeho opětovný nárůst. V současnosti v obci žije na 268 obyvatel. Brandov dnes patří mezi rekreační oblasti, nachází se zde hraniční přechod pro pěší do SRN.

Použitá literatura: Šulcová, H. Brandov. 1998