Labuty

Počátkem 16. století se Labuty dostaly k dolnomoštěnickému statku a pod správou jeho majitelů zůstaly až do zániku patrimoniálního zřízení v r. 1848. Na staré obecní pečeti je labuť na mírném pahorku a před ní vinný hrozen.

Hlavní obživou zdejších obyvatel byly vinice a ovocné stromy. Výnos obilnin stačil jen pro vlastní potřeby obyvatel. Živočišná výroba se pozvedla až koncem 19. stol.. Méně příznivé hospodářské poměry nedovolovaly živější kulturní rozmach. Obec měla sice již počátkem 19. stol. svůj vlastní obecní dům, ale později o něj přišla.

Roku 1834 byla postavena zděná zvonice místo dřevěné. A v roce 1940 přestavěna do nynější podoby. Byl zde Spořitelní a záloženský spolek, dále Sbor dobrovolných hasičů a Hospodářská besídka. Škola zde byla otevřena až v roce 1901. Přes všechny nesnáze vedla si obec velmi zdatně v zemědělské výrobě a v prvních letech po druhé světové válce nejen, že dodržovala všechny jí uložené zemědělské dávky, nýbrž i překračovala v míře takové, že byla první na okrese.

Obec si byla vědoma svých povinností vůči státu stejně jako i vůči památce svého někdejšího řídícího učitele Jindřicha Škody, jemuž jako oběti okupačního režimu odhalila 11. listopadu 1945 pomník před školou.

V Labutech bylo v letech 1952 ustanoveno menšinové JZD a v roce 1957 většinové družstvo, čímž se obec dostala na třetí místo v okrese. V zájmu lepší organizace v zemědělské výrobě se družstvo spojilo s družstvem skaleckým a ježovským a vytvořily tak jednotné zemědělské družstvo Vlast. V roce 1960 bylo zde oproti 125 zaměstnancům v průmyslu 128 osob činných v zemědělství.

V devadesátých letech proběhla v Labutech plynofikace obce, byl vybudován obecní vodovod a nové veřejné osvětlení. Na počátku druhého tisíciletí se dokončila rekonstrukce bývalé školy na obecní úřad. Byl vysvěcen obecní znak a prapor. Byl schválen nový územní plán, ve kterém byly vytvořeny stavební zóny.