Křelovice

Název Křelovice je odvozen od tehdejšího osobního jména Chřel, takže prvotní tvar názvu obce byl Chřelovice, tj. ves lidí Chřelových. Pozdější fonetická a následně i písemná přeměna vznikla až mnohem později. Od roku 1379 jsou nám již známí někteří křelovičtí zemané (nápravníci) a podle vsi Křelovice se psal vladycký rod, který měl své drobné statky také v blízkém okolí. V roce 1379 se v Křelovicích uvádí 40 osedlých a obec má ze všech vesnic červenořečického panství druhou největší výměru, tedy 24 lánů. Také počtem osedlých se řadí na druhé místo a je úplně první ve výši odvodu daní z jednoho lánu. Půdorysně mají Křelovice dokonalý eliptický tvar a jsou takzvanou okrouhlicí, která je pokládána za nejstarší typ slovanské vsi. V roce 1454 bylo Řečicko rozděleno na díl řečický, ovládaný pány ze Stráže a díl pelhřimov- ský, který v té době držel Mikuláš Trčka z Lípy.

Vsi Křelovice, Jiřičky, Rovnou a Vítovice dostal v r. 1456 od krále Ladislava za věrné služby Prokop Vojslavský z Vojslavic. V majetku rodu Vojslavských zůstaly Křelovice a Jiřičky až do roku 1549. Všichni poddaní řečického panství měli kromě berní, desátků apod., také povinnou práci na panských pozemcích a v lesích. Byla to známá, všemi nenáviděnou robota. Křelovičtí hospodáři vykonávali hlavně robotu "ornou", ale také "chmelovou", nebo "jízdní" a to až do roku 1848, kdy byla robota konečně zrušena. V dobách častých mocenských sporů a válečných konfliktů, hlavně v době války třicetileté, ubylo v celé zemi mnoho obyvatelstva. V Křelovicích zaniklo 15 usedlostí, na celém panství zaniklo 12 vesnic a jeden dvůr. Po přechodech vojsk zůstávaly vypálené domy, zpustošená pole, ukradený dobytek, či zabití, nebo hladoví a nemocní lidé. Aby se alespoň částečně udržel chod hospodářství, nesměl se, až do roku 1781 nikdo ze svého panství vystěhovat.

V 18. století pak začali příznivě působit osvícenecké patenty Marie Terezie i císaře Josefa II. a později, počátkem 19. století, nutily zákony obyvatelstvo ke změnám v hospodaření a k rozvoji všeobecné vzdělanosti. Projevilo se to i v naší obci, kde se dodnes nacházejí stavby, nebo jejich části, nesoucí letopočet právě z poloviny devatenáctého století.