Vidnava

Jméno Wydna, Widna patřilo říčce, na které bylo založeno stejnojmenné město. Je odvozováno od slovanského kořene vid -, jenž je i ve slovese vidět. Wydna označovala čistou vodu, v níž je všechno vidno. Němečtí přistěhovalci -i prodloužili a koncem 14. století proměnili v dvojhlásku -ei. Koncovka -au byla ke jménu přidána analogicky podle jmen jako Schónau a sváděla později k výkladu, Weidenau je složeno z Weide, vrba a Aue, niva. Tento mylný výklad se dostal i do městského znaku, v jehož obrazu je vrbový strom. České jméno Vidnava se opírá o latinizovanou formu z konce 13. století.

Slibný vývoj města, v němž prosperoval obchod i řemesla, přerušila ve 14. století husitská tažení proti jejich největšímu slezskému odpůrci - vratislavskému biskupovi. V roce 1428 bylo město husity dobyto a spáleno. Úpadek města trval až do počátku 16. století, kdy se začalo postupně zvedat z minulých pohrom. Nastal rozmach řemeslné výroby (soukeníci, barvíři, ševci, krejčí, bednáři, kováři, pekaři, kožešníci, řezníci a tkalci), město získalo právo pro vaření piva pro celé okolí (1529), uplatnilo se zde i umělecké řemeslo zvonařské (1559).

Vzkvétající město postihl roku 1574 katastrofální požár, kterému kromě kostela, fary a školy, ležících poněkud stranou od městského jádra, padlo celé za oběť. Za třicetileté války bylo město několikrát obsazeno Švédy, nevyhnuly se mu ani epidemie neštovic a moru. Hluboce do dějin Vidnavy zasáhly i válečné a politické události kolem dvou válek o Slezsko v letech 1741 až 1745. Vratislavským mírem byly stanoveny nové hranice Slezska, které se bezprostředně dotkly i Vidnavy a učinily z ní pohraniční město, odříznuté od bohatých vesnic, ležících na východ od ní.

K nejvýznamnějším historickým památkám města patří budova zámku s renesanční architekturou z poloviny 16. století s dochovanými klenbami a četnými architektonickými detaily. Součástí zámeckého areálu jsou zbytky ohradní zdi s osazeným pozdně gotickým portálem ve tvaru oslího hřbetu. Na náměstí je řada měšťanských domů s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a štíty. Kostel Sv. Kateřiny, postavený na základech gotického kostela ze 13. století, byl několikrát opravován a přestavován. V západní předsíni kostela zůstal zachován původní románsko-gotický portál. Na náměstí jsou barokní sochy Sv. Jana Nepomuckého ( r. 1770 ) a Panny Marie ( 1738 ) a u budovy bývalého fojtství (č.p. 121) je socha Sv. Floriána ( r.1770 ). Pamětní deska na charitním domě na náměstí připomíná zdejšího rodáka, ortopeda MUDr. Adolfa Lorenze. Velké pravoúhlé náměstí s měšťanskými domy zdobené unikátní valounkovou dlažbou je městskou památkovou zónou. Jsou zde totiž dochovány zbytky pozdně středověké městské fortifikace z 15. - 16. století, které tvoří přirozenou hranici této zóny.

Ve městě byl zřetelný vliv církve. Působila zde Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Počátky kláštera spadají do roku 1868, kdy tehdejší vidnavský farář P. Wache chtěl pomoci chudým farníkům, kteří byli ponejvíce dělníky a nádeníky. Pan farář poznal působení sester Kongregace v Nyse a rozhodl se povolat tyto sestry do Vidnavy, aby pomáhaly místním chudým. V Nyse působila Kongregace od roku 1848, kdy tam přišly řádové sestry z Prahy.

Město Vidnava bylo významnou spojkou země se sousedním Polskem. Vedla tudy železnice přes Kalków do Nysy, kterou provozovala rakouská železniční společnost místních drah. Ta dostala roku 1885 koncesi pro provoz trati Hanušovice - Glucholazy (PL). V dalších letech byly otevřeny odbočky do Javorníku a provoz přezala berlínská firma Lenz&Co až do r. 1923, kdy železniční dopravu převzaly nad ČR ČSD. Nejčastěji přepravovaným zbožím bylo dřevo, žula, mramor, hnojiva a štěrkopísky. Na rovinách se pěstovala cukrová řepa, která putovala po železnici do nedalekého cukrovaru v Otmuchově.

Rozvoj železniční dopravy ukončila II. světová válka, kdy byl v roce 1945 zničen železniční most přes řeku Vidnávku.

Rada města se v posledních letech postupně snaží obnovit zchátralé historické stavby a z rozpočtu na ně uvolňuje každoročně nemalé částky. Podstatnou úlohu v obnově památek však mají nejrůznější dotace a dary. Podařilo se dokončit mj. generální opravu měšťanského domu čp. 12. V tomto objektu Domě partnerství jsou klubové místnosti pro nejrůznější oslavy, setkání rodáků a besedy, společenský sál, muzeum, dále městský apartmán a prodejna květin.