Město Košťany, ležící ve výšce 270 m n. m., se rozkládá zčásti na severním okraji teplické roviny a zčásti na úpatí Krušných hor, necelých 8 km severozápadně od lázeňského města Teplice.

Hledat firmy v obci Košťany
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Košťany
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

PB SERVIS - Kamenný Pahorek 589, Košťany

SELECTRONA, s.r.o. - Teplická 440, Košťanyweb

ELEKTRO PARTIK ELEKTROINSTALACE - Zátiší 62, Střelná, Košťany

Historie obce Košťany celá historie

Košťany leží zčásti na severním okraji Teplické roviny a zčásti na úpatí Krušných hor, přibližně 6 km severozápadně od statutárního města Teplice. První písemná zmínka o vsi Košťany je v Duchcovské městské knize a pochází z roku 1394 („de villa Costen“), tedy před 615 lety. Lze však předpokládat, že ves vznikla patrně o něco dříve, snad mezi lety 1326 – 1346, kdy byly v severočeském pohraničí zakládány četné osady. Nynější název Košťany se úředně užívá od roku 1920 (někdy se uvádí r. 1923, zřejmě ve spojení se zavedením názvu železniční stanice a pošty: Košťany u Teplic). V lidové mluvě se však název Košťany používal již v 19. století. Původní slovanská ves s charakteristickou podkovovitou návsí patřila k rýzmburskému (oseckému) panství Hrabišiců. Od roku 1398 až do roku 1495 měla několik majitelů. Roku 1495 se majiteli vsi stali bílinští Lobkowiczové, kteří zde postavili půvabný lovecký zámeček a po určitý čas zde měli i sídlo správy svých lesů. V roce 1850 se ves osamostatnila. K politické obci Košťany tehdy patřily osada Grundmühlen (Mlýny, do r. 1928), Střelná (do 1856), Mstišov (do 1873) a Cukmantl (Pozorka, do r. 1877).

Rozvoj průmyslu v Košťanech:

V sedmnáctém století patřily Košťany k největším obcím bílinského panství (podle odhadů měly 110 obyv.) a důležitost byla podtržena i tím, že se zde konala soudní řízení, tzv. Schreibtag, kde si zájemci dávali písemně vyřídit majetkové záležitosti. Košťanští konšelé a rychtáři bývali totiž považováni za velmi uznávané znalce při odhadování ceny gruntů. V 19. století rozmach průmyslových závodů a zejména rozvoj těžby uhlí změnil dosavadní ospalou vesnici v městečko se stále rostoucím počtem obyvatelstva a domů. Z vnitrozemí sem přicházeli především čeští skláři, horníci, drobní řemeslníci a obchodníci. Tak se stalo, že z malé úplně poněmčelé vesnice staly se Košťany první velkou obci na Teplicku, obývanou většinou Čechy. Na území obce vyrostlo šest skláren, tři textilky, dvě továrny na šamotové zboží, strojírna a několik povrchových uhelných dolů. Košťany se brzy staly přirozeným centrem českých sklářů – byl zde založen první Odborný spolek sklářů, brusičů a malířů skla s působností pro okresy Duchcov a Teplice, od roku 1906 do roku 1914 se zde vydával časopis Český sklář. Košťanské sklárny měly nejen u nás, ale i ve světě dobrý zvuk. Ve sklárně Osram bylo v roce 1923 v Evropě poprvé použito při výrobě žárovkových baněk neolovnaté magnéziové sklo. Sklárna Eliška, společnosti Palme – König, zde vyráběla secesní užitkové sklo na vysoké úrovni.

Česko-německé soužití a zápas o českou školu:

Češi i Němci až do osmdesátých let 19. století žili poměrně v míru. Vše se však změnilo, když se Češi začali domáhat svých národnostních práv – českého úřadování a českých škol. V Košťanech byla škola již před rokem 1785. Novou, německou, školu obec postavila roku 1876 a všemožně se bránila požadavkům české menšiny o zřízení české veřejné školy. První žádost v roce 1888 vyvolala vlnu pronásledování českých žadatelů. Českou dvoutřídní matiční školu proto roku 1892 zde zřídila Ústřední matice školská (ÚMŠ). Také žádost, podaná v roce 1896, vyvolala další represi proti českým žadatelům ve formě vyhazovu z práce i z domu. České veřejné školy se košťanští Češi dočkali až v roce 1907.

Druhá polovina 19.století a předválečná ČSR:

Během osmdesáti let, od roku 1842 do roku 1921, se počet obyvatel Košťan zvýšil desetinásobně na 5317. V té době zde byl velmi bohatý kulturní a společenský život. V obci bylo na třicet českých a německých zájmových, společenských a politických organizací. K velmi aktivním patřily české spolky Národní jednota Severočeská, Sokol, DTJ Pokrok a další, které výrazně posilovaly národní sebevědomí zdejšího českého obyvatelstva. První světová válka přinesla do obce nezaměstnanost a nezměrné strádání, ale na jejím konci i tolik vytouženou svobodu – nový stát Čechů a Slováků – Československou republiku. Zlepšily se podmínky vyučování v českých školách, byla otevřena měšťanská škola a v roce 1925 dokončena stavba architektonicky moderní budovy českých škol: obecné a měšťanské školy, pokračovací školy všeobecně živnostenské a tříleté pokračovací školy sklářské. Došlo k výraznému oživení českého života, dvacátá léta minulého století patřila k nejplodnějším v období mezi dvěma válkami. Avšak neblahé důsledky velké hospodářské krize v třicátých letech těžce dolehly i na zdejší obyvatele. Polovina skláren ukončila výrobu a mnohé zdejší závody pracovaly jen několik dní v týdnu, vzrostl počet nezaměstnaných. Tuto situaci využila k nacionalistické propagandě Německá národně sociální dělnické strana a po jejím rozpuštění Sudetoněmecká strana Konráda Henleina (SdP), která zcela nepokrytě hlásala rozbití ČSR a žádala úplnou germanizaci českého pohraničí. I přes hospodářskou krizi se počet obyvatel Košťan neustále zvyšoval a podle neúředního odhadu měly Košťany v roce 1936 na 6700 obyvatel. Bytovou otázku obec řešila stavbou nouzových, tzv. vagónových domků, řešila se také otázka výstavby vodovodu, veřejného osvětlení, komunikací a také otázky pomoci sociálně slabým a nezaměstnaným. Obec se značně zadlužila, proto Zemský úřad v roce 1934 obecní zastupitelstvo rozpustil. Obec až do roku 1938 řídil vládní komisař, kterému se podařilo ozdravět obecní finance, což se projevilo především ve výstavbě kanalizace a chodníků.

Léta okupace:

V září 1938 čs. vláda přijala tzv. mnichovský diktát a postoupila pohraniční oblasti Německu. Před obsazením pohraničí se z Košťan odstěhovalo na 2000 Čechů. Německé vojsko Košťany obsadilo 10. října 1938 a zdejšími Němci byli vítáni velkými ovacemi a voláním „Děkujeme našemu vůdci!“. Čeští obyvatelé byli na ulicích fackováni a provokativně „učeni“ v přecházení ulic po namalovaných čarách. V české škole rozbíjeli zařízení a obrazy prezidenta Beneše, pálili české knihy, rozbili desku se jmény padlých legionářů. Pomník J. A. Komenského, odhalený v roce 1936, odvezli za německou školu a hodili potupně do jámy. Byly rozpuštěny české politické strany a spolky a jejich majetek zabaven. Místo zvoleného starosty nastoupil bürgermeister, vybavený podle vůdcovského principu autoritativní pravomocí a na místa členů obecního zastupitelstva nastoupili ratsherren, vesměs členové NSDAP. Všichni košťanští Němci se dobrovolně vzdali československého občanství a přijali občanství německé. Po zřízení Sudetské župy se hospodářský život výrazně charakterizoval jednostrannou orientací na horečné přípravy k válce. Zmilitarizované hospodářství a válečná mobilizace se výrazně projevila i v průmyslových Košťanech. Muže odvedené na frontu nahradilili váleční zajatci a k nucené práci určení cizí státní příslušníci z Němci okupovaných území. Ideologie nacionálního socialismu se stala krédem většině košťanských Němců. Jen někteří dříve a mnozí až mnohem později si uvědomili, že tolik propagovaný „návrat domů do Říše“ byl jen pouhou iluzí. Trpké vystřízlivění jim přinesla až porážka hitlerovského Německa. Během okupace bylo z politických důvodů vězněno devět košťanských Čechů, z nichž šest zahynulo. V koncentračních táborech zemřelo také 19 spoluobčanů židovské národnosti.

Poválečný vývoj:

Po roce 1945 byla většina německého obyvatelstva, na základě Postupimské dohody, vysídlena. Průmyslové závody byly převedeny do národní správy nebo znárodněny a v průběhu dalších let prošly řadou reorganizací. Vývoj obce, zastavený záborem pohraničí a druhou světovou válkou, neblaze poznamenala intenzivní těžba hnědého uhlí v 50. a 60. letech minulého století. Celá severní část obce až k náměstí byla odtěžena, byla zrušena železniční trať Teplice-Lesní brána – Košťany – Jeníkov, vč. košťanského nádraží, byly zlikvidovány některé podniky a obchody. V roce 1951 byla dokončena výstavba rodinných domků a tzv. rakouských domů v sídlišti SAB a v roce 1956 na sídlišti Střelná (Střelná se po sto letech, v roce 1950, stala opět součástí Košťan). Tato výstavba však nikdy plně nenahradila ztráty na bytovém fondu. V roce 1972 bylo v majetku obce 210 domů s 921 bytovými jednotkami v hodnotě 70,5 mil. Kčs. Bytový fond, kromě bytů na sídlištích, však byl značně zastaralý. MNV se sice snažil situaci řešit, na jejich údržbu však nebylo dostatek finančních prostředků. Postupnou likvidací závodů ubylo pracovních míst, všudypřítomný smog zhoršoval životní prostředí, a tak se lidé stěhovali za prací i lepším bydlením. V roce 1966 byl ve sklárně Technické sklo (dř. Osram), jejíž výroba byla přesunuta na Slovensko, zřízen sklad n. p. OSAN, bývalé dílny dolu Otakar byly přebudovány na opravny propan-butanových lahví Severočeských plynáren Úžín (1972), v SAB z bývalé prádelny zřízena provozovna Chemo-pharmy Ústí n. L. (1975), v letech 1975-76 zahájena výstavba závodu Severočeská Konstruktiva. Na Kamenném Pahorku a ve Střelné v akci „Z“ se postavily nové prodejny. Byla provedena modernizace kina a zahájena výstavba okálových domů na Kamenném Pahorku a další akce ke zlepšení stávajících poměrů. Přes všechna tato opatření počet obyvatel neustále klesal až na polovinu předválečného stavu. V letech 1973 až 1978 se z obce odstěhovalo 922 osob a roce 1980 měly Košťany již jen 3233 obyvatel. Skrývka nadloží na dole Otakar skončila v roce 1965 a o dva roky později byla ukončena i těžba uhlí. Důl Dukla ukončil těžbu uhlí v roce 1973. Ještě v osmdesátých letech minulého století byla provedena rozsáhlá rekultivace těžbou postiženého území a součas-ná okolní krajina již nenasvědčuje tomu, že tu v nedávné minulosti probíhala těžba uhlí. Je škoda, že současně s ní neproběhla také architektonická obnova města.. Po roce 1990 byla ukončena výroba v n. p. Bonex a další podniky zprivatizovány nebo zrušeny. Bohužel zrušení potkalo i jednu z legend košťanského sklářství, a. s. Košťanská sklárna a pánvárna (dř. Osvětlovací sklo – známý Tomšík) na Kamenném Pahorku v roce 1995. Uzavřením této sklárny skončila téměř sto padesátiletá historie sklářské výroby v Košťanech.

Košťany již mezi světovými válkami měly jednoznačně městský charakter. O povýšení na město proto žádaly poprvé 12. září 1910, žádost však nebyla do zániku monarchie vyřízena. Nová žádost byla podána ve dvacátých letech minulého století, na město však byly povýšeny až v roce 1994, v roce oslav 600. výročí první písemné zmínky. Na základě doporučení parlamentního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí se Košťany staly od 1. července 1994 osmým a nejmladším městem okresu Teplice. O čtyři roky později obdržely znak, který symbolizuje bohatou minulost města. V současné době mají Košťany téměř 3000 obyvatel.

Text: František Pelz

MĚSTO Košťany

Sídlo úřadu

Teplická 297, Košťany, 41723, Košťany u Teplic

Osoby

  • p. Sváda Tomáš, starosta

Kontakty