Podolanka

Podle J. V. Práška bylo místo nazývané Podolánka až do poloviny 17. století součástí městečka Jenštejn. Byly tu dva mlýny. První, s jedním mlýnským kolem pod hrází rybníka, byl pod sadem u tvrze Jenštejn a dělal se v něm olej. Druhý, se třemi mlýnskými koly moučnými, byl o něco níže "na velké strouze". Oba mlýny příslušely ke gruntu č. 22 v Jenštejně a ke konci 16. století se menší mlýn jmenoval podle svého majitele "olejnou Cingulínovou". A právě okolo těchto mlýnů (respektive poblíž "moučného") a již zmiňované hospody měla později, v 17. století, vzniknout víska Podolanka.

Jak již ale bylo řečeno, jmenovala se Podolanka i krčma, poprvé zmiňovaná v r. 1658, nikoliv místo, kde stála. Je otázkou, zda mlýny dostaly své jméno podle toho, že se nacházely v blízkosti oné krčmy, či tomu bylo naopak. Jméno Podolanka nejspíše souvisí s místním krajinným reliéfem, úzkým údolím, jímž protéká potok.

O mlýnech se píše následující:

Po bitvě na Bílé hoře byl celý grunt zabaven Abrahamu Sixtovi ze Šandelíře a byl prodán Benediktu Beníkovi z Petršdorfu, který připojil oba mlýny ke Sluhám, ten ale statek brzy rozprodal. Samotné mlýny se dostaly pražskému kupci Janu Paravicinimu, od něhož je r. 1654 koupil hrabě Jan Antonín Losy z Losymtálu, který je připojil ke ctěnickému panství a nákladně je přestavěl. Nevěděl však, že jsou poplatným majetkem k brandýskému panství, a proto došlo mezi ním a komorou Českého království r. 1658 k dohodě a oba mlýny mu byly dány do svobodného držení za náhradu 300 zl. rýnských spolu s rybníčkem a loukou nad nimi.

Výpis z urbáře z r. 1651: "Resoluce komory České hejtmanu Matyáši Kostřábovi z Weinberka, 20. května 1658, ve příčině dvou mlynářův, olejných i moučných, někdy ke dvoru Jenštejnu po Abrahamu Sixtovi z Sandalíru pro účastenství v povstání zabraných a příslušných k panství Brandejskému, spolu s poplatným dvorem, který při prodeji statku Sluh Janu Sedleckému zabraného a Jesuitům Staroměstským postoupeného Benediktu Beníkovi z Petršdorfu jako zboží svobodné do desk vložen byl, kteréžto mlýny koupil od kupce Pražského Jakuba Paravicina Jan Antonín hrabě z Losymtálu, nevěda, že by poplatny byly, a nákladně je vystavěl. Tyto mlýny i rybníček a louka bahnitá nad nimi postoupeny témuž hraběti k dědičnému držení a propuštěny byly za náhradu 300 zl. rýn., hotově splacených."

LÉTA 1682 AŽ 1918

Bohužel o životě ve Cvrčovicích, Kostomlátkách a Podolance toho mnoho nevíme. Ale zcela jistě se příliš nelišil od života v jiných vesnicích. Obyvatelé byli poddáni vrchnosti, k níž měli i své robotní povinnosti. Kromě roboty vázla na hospodářstvích ještě peněžitá povinnost a odvod naturálií.

Je známo, že v roce 1658 např. sedlák odváděl dávky v naturáliích a robotu měl stanovenu na 9-15 dní v roce. Chalupník měl krom naturálií vyměřenu robotu 1 až 5 dní v roce. Z počátku 19. století známe robotu jak pro statky tak pro chalupy. U statků se robota pohybovala okolo 150 až 160 dní potažní a 30 až 40 dní ruční roboty v roce, u chalup to většinou bylo 13 dní ruční roboty v roce. Co se týče odvodů - největší povinnost byla stanovena na 1 kopu 15 grošů míš., většinou však okolo 3 gr. míš. V naturáliích se platilo slepicemi a vejci - od 2 do 10 slepic a od 10 do 59 vajec.

V purkrechtní knize obcí Cvrčovic a Kostomlátek se objevuje tento zápis:"Léta páně 1722 27. listopádu při drženém soudu se vynašlo, že se na panství (Vinořském) ve všech porozdílně chaloupky a domky vystavené se vynacházejí, však ale držitelům týchž chalup nebo domků v knihách purkrechtních připsané nejsou", byly proto vyměřeny jednotlivým z nich tyto roboty: "ponejprv poselstvím z jedné do druhý vesnice choditi; hnůj rozkejdati na panským, kdy se mu rozkáže; žito vysekávati s pšenicí; na hrabání sen a votav vycházeti; hlavatice sázeti na panským."

Vedle robotních povinností byly tyto tři vísky soustavně zatěžovány téměř nepřetržitým ubytováváním vojsk. Přesné doklady jsou sice až od 40. let 19. století, ale lze předpokládat, že tomu tak bylo i předtím. Těmito neustálými pobyty různých vojsk vsi doplácely na svou polohu. Kvalitní císařská silnice a relativní blízkost hlavního města byla pro kvartýr vojsk ideální. Obyčejní vojáci i důstojníci byli ubytováváni po celé vsi. Na statcích nocovalo někdy až 10 vojáků, v chalupách 1 až 2. O tom, že zde kvartýrovala domácí i cizí vojska svědčí například rok 1866. Před bitvou u Hradce Králové zde byla armáda rakouská a po svém vítězství zde byli ubytováni Prusové.

Další informace, které o tomto období jsou, se týkají školství. Po zavedení školní docházky děti z těchto tří obcí chodily do školy ve Vinoři. Vinořskou školu navštěvovaly a navštěvují podolanské děti dodnes. Výjimkou byla léta 1887 až 1945. V roce 1887 byla ve Dřevčicích otevřena škola. Cvrčovické děti měly možnost do ní docházet, protože tamní škola byla bližší než vinořská.

NOVODOBÁ HISTORIE

Současná podoba obce se vytvořila v letech 1682-1918. Ještě koncem 17. a počátkem 18. století se v prostoru dnešní Podolanky nacházely tři samostatné obce. Jejich vzájemná blízkost již tehdy ukazovala na velmi pravděpodobnou možnost jejich sloučení v jeden správní celek.

Při správních změnách po zrušení poddanství (1848-1850) byly proto všechny tři osady spojeny v jednu obec s názvem Cvrčovice a až do roku 1918 se většinou Kostomlátky a Podolanka označovaly jako místní části Cvrčovic.

Po vzniku Československé republiky se obec jmenovala Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanka resp. Sdružené obce Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanka. V tu dobu však byly důležité dokumenty - např. rodné listy vystavované na jména příslušné části obce - např. Kostomlátky. Teprve po II. světové válce, v roce 1947, byla podána žádost na ministerstvo vnitra, aby jméno obce Cvrčovice - Kostomlátky - Podolanka, tehdy snad nejdelší v republice, bylo zkráceno. To se tak také rozhodnutím úředníků stalo - zkrátilo se pouze na Podolanka, dodnes však k tomuto rozhodnutí neexistuje příslušný doklad !

Až do I. světové války žila obec poklidným způsobem života, to se změnilo v roce 1914. Mnoho místních občanů narukovalo na frontu, kde jich 17 padlo. Proto bylo rozhodnuto padlým postavit monumentální pomník uprostřed návsi.

Po válce, tak jako v celé zemi, proběhla na Podolance pozemková reforma. Pozemky byly určeny hlavně na stavby domků a pro malé dvorky a zahrádky. Tehdy se vytvořila dnešní podoba obce a nastal její postupný rozvoj.

Koncem 20. let se obec rozhodla realizovat stavbu vodovodu. Vodovod vedl zpočátku, tj. v roce 1931 jen po Kostomlátkách, ale během několika dalších let se ho podařilo rozvést po celé obci.

V této době obec žila bohatým kulturním životem, hrálo se divadlo, pořádaly sportovní akce, byl založen Sokol a Dělnická tělovýchovná jednota.Tento život byl opět narušen II. sv. válkou, během níž bylo několik občanů zatčeno. Po skončení II. sv. války se rozhodlo 14 rodin, tj. asi 60 lidí, odejít do pohraničí a zkusit tam své štěstí. Jen tři rodiny se po roce vrátily zpět.

Po válce byl odvolán obecní strážník a jeho funkce byla zrušena. V roce 1948 se opět ustanovil v obci Sokol, místní divadelní spolek Vojan pořádal divadelní představení a obnovilo se vysílání rozhlasu po drátě. V roce 1961 díky blesku vyhořela Králova hospoda v Kostomlátkách a z tohoto důvodu také skončila úspěšná ochotnická představení. Shořely kulisy, kostýmy i jeviště.

Také se během 60. a 70. let pravidelně konal silniční běžecký závod Praha - Brandýs, nejstarší závod svého druhu na světě. Místními občany byl velmi bedlivě sledován právě proto, že v pověstné "podolanské houpačce", což je část trati, kde se musí z kopce a opět do kopce, došel mnoha chodcům i běžcům dech.