Orlová

Pravdou je, že se dodnes tyčí na vysoké skále nad orlovským náměstím mohutný dvouvěžový kostel v novogotickém stylu, který v roce 1905 nahradil původní stavbu z roku 1466, později upravenou v 18. století, která údajně nahradila sroubenou Měškovu kapli. Novogotický kostel Narození Panny Marie s monumentálním schodištěm a čtyřmi sochami tvoří nejvýznamnější architektonickou a kulturní památku města.

První písemná zmínka o existenci Orlové pochází z rok 1223 v souvislosti s listinou vratislavského biskupa Vavřince. Osada tehdy tvořila jádro lokality zvané Sal (sůl) a patřila řádu Benediktýnů sídlících v klášteře v Týnci u Krakova.

Jméno Orlová se poprvé uvádí v roce 1227. Benediktýny vybudovaný orlovský klášter (1291) se stal sídlem opatství, které hospodářsky silně ovlivňovalo region přibližně 160 km2 v okolí Orlové až do roku 1560. Po sekularizaci klášterního majetku tento připadl rodu Cikánů ze Slupka (do r. 1619), poté Bludovským z Bludova (1619-1838) a po vymření tohoto rodu získal orlovský velkostatek rod Mattencloitů, kteří v roce 1844 poskytli Rothschildům v daném regionu právo na těžbu uhlí. Bloudovští vybudovali v sousedství kostela v roce 1765 zámek, jež bohužel v 70. letech tohoto století byl vlivem poddolování asanován. Zámek sloužil od roku 1902 i jako městská nemocnice.

V období středověku byla Orlová zemědělskou obcí. Svůj význam tu měla i řemeslná výroba, zvláště plátenictví. Zásadní změnu do života Orlové přinesl počátek dolování v 19. století. Dochází k významnému nárůstu populace a mění se i zástavba obce. Vedle vznikajících těžních provozů vyrůstají i typické havířské kolonie. První pokusy o těžbu uhlí v Orlové se datují rokem 1817. V roce 1850 bylo na území Orlové a Lazů již 16 uhelných jam. Pro rozvoj těžby v Orlové mělo zásadní význam dokončení Košicko-Bohumínské dráhy v roce 1869. Obec tak získala železniční spojení do všech významných středisek Rakousko-Uherské monarchie.

Průmyslový rozvoj s sebou přinesl i společenský a kulturní rozmach. Orlová se stává na počátku 20. století centrem českého a polského školství, sídlem mnoha kulturních i sportovních spolků, muzejnictví a tvoří obchodní páteř celé těšínské oblasti. Po první světové válce v roce 1922 získává městská práva a v období první republiky vystupuje jako významné hospodářské a společenské sídlo Fryštátského okresu. Třicátá léta jsou však poznamenána dočasným poklesem prosperity, zvláště v období Světové hospodářské krize, spojeným s projevy sociálního neklidu a stávkami, z nichž nejznámější je Orlovská stávka v roce 1925, při níž po zásahu policie přišly o život 4 oběti.

Po mnichovském diktátu bylo postoupeno území Orlové na jeden rok Polsku a poté se stává součástí německé říše. I když okupace nepřinesla vážné válečné škody, znamenalo válečné období odliv osobností z oblasti hospodářské i kulturně společenské, což bylo důsledkem soustavného germanizačního tlaku. I přes tyto vlivy vstupuje Orlová po osvobození do poválečného období jako významné průmyslové středisko se silně převažující orientací na těžbu uhlí.

Bezprostředně po 2. světové válce v roce 1946 bylo již tradiční spojení Orlové a Lazů doplněno o přijetí obce Poruba a později ještě v roce 1960 o Horní Lutyni. Stále rozšiřující se těžba uhlí se začíná velmi negativně projevovat důlními škodami na domech a architektuře, zvláště v částech Orlová a Lazy. Na základě těchto škod je dokonce zvažována úplná likvidace Orlové a přestěhování jejích občanů do okolních měst a obcí. Tento záměr byl po připojení obce Horní Lutyně změněn v myšlenku vybudování velkého sídliště na území této obce, které by nabídlo nový domov Orlovanům z poddolovaných částí města a zároveň také novým občanům, kteří do Orlové přicházeli za prací na základě důlních náborových akcí. Výstavba sídliště byla zahájena v roce 1963.

Listopad roku 1989 znamenal pro Orlovou značný zlom především ve dvou oblastech. Jednak se mění jednostranná průmyslová orientace a struktura zaměstnanosti města, která byla v minulých letech směřována k hornictví, a to k podobě standardních měst s vyšším podílem služeb a lehkého průmyslu. Zásadně se také změnila filozofie přístupu k historické části města, kde byl zahájen revitalizační proces, který v současné době je zaměřen na záchranu dochované architektury s cílem připravit podmínky pro bydlení a oživení této části po odeznění důlních vlivů. Před plánovaným zbořením tak byla zachráněna řada budov, mezi nimiž například i historická radnice z roku 1928 – významná městská kulturní památka.

Z historického jádra města zůstal zachován mohutný dvouvěžový kostel Narození Panny Marie v novogotickém stylu z roku 1905, jež nahradil původní stavbu z roku 1466 a budova radnice na náměstí v Orlové-Městě z roku 1928 s hezkou obřadní síní pro sváteční občanské události. Na náměstí najdete malou výstavní síň Muzea Těšínska. Hezké místo k odpočinku nabízí zrekonstruovaný zámecký park v blízkosti náměstí.