Hledat firmy v obci Moravská Nová Ves, ulice Josefovské chalupy
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Moravská Nová Ves celá historie

Území jižní Moravy bylo nepochybně osídleno již hluboko v pravěku. Svědčí o tom i archeologické nálezy objevující nová osídlení, v Moravské Nové Vsi pak sídliště lidu s keramikou zvoncových pohárů z doby bronzové. Na úsvitu našich dějin se v sousedních Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi rozkládalo významné centrum Velké Moravy.

Na místě, kde se dnes nachází Moravská Nová Ves, stávala osada Walterstoph (podle první písemné zmínky z roku 1261), později Waltersdorf (od roku 1265). Vznikla jako kolonizační ves založená velehradským klášterem, kterému také i s farním kostelem sv. Jakuba patřila. Velehradský klášter dával tuto osadu často do zástavy a jako zboží patřící klášteru ji potvrdil v roce 1261 papež Alexandr a v roce 1270 také král Otakar II. jako majitel velehradského kláštera.

Waltersdorf i celá řada dalších osad doplácely na svou pohraniční polohu (především pak nedalekou vzdálenost uherské hranice) - byly často poničeny a pustošeny nejen domácími, ale především cizími válkami a nájezdy. Dluhonice, Doublý, Steklice a Soběkury jsou pouze malým výběrem ze seznamu jmen tehdy zaniklých osad.

Již koncem 13. století byl Waltersdorf zpustlý, ale hned počátkem 14. století (roku 1317) byla osada obnovena Ottou z Parce, který ji odkoupil od velehradského kláštera. Záhy však byla vesnice opět zpustošena - patrně vpádem a nájezdy Matúše Čáka Trenčanského. Později převzal klášter ves opět do svého vlastnictví a bylo rozhodnuto o jejím novém osazení. Byly postaveny nové grunty podél cesty vedoucí z uherských Kopčan přes řeku Moravu do vnitrozemí, takže ves ve svém půdorysu zachovává tvar typické ulicovky s rozšířením v místě uvažované návsi, kde osovou komunikaci křižuje cesta od Hodonína do Břeclavi. Tam také byla postavena zřejmě svobodná rychta a posléze i kostel. Klášter měl v nově vysazené vsi svůj dvůr. Kromě nových osadníků - zemědělců zde tehdy žilo také 7 rybářů, kteří lovili v nedaleké Kyjovce a v řece Moravě. Pravděpodobně v souvislosti s novou lokací došlo někdy v této době i k přejmenování starého Waltersdorfu, neboť v roce 1384 se o vsi píše jako o "Noveville", tedy Nové Vsi. Přívlastek Moravská dostala až v roce 1911.

Na počátku 14. století se na území jižní Moravy vystřídalo několik českých a německých pánů a v této neklidné době tak jižní Morava trpěla vpády Rakušanů a Uhrů, kteří nejednou vyplenili a vypálili řadu vesnic (přechodně opanovali i Podivín (1309) a Břeclav (1336)). Následně se začal výrazněji projevovat vliv husitů.

Počátkem 15. století byl Waltersdorf znovu zpustlý, protože celé území bylo v roce 1404 pleněno uherským vojskem vedeným králem Zikmundem Lucemburským. Samotná vesnice byla vypálena a v roce 1410 ji velehradský klášter odevzdal zcela pustou olomouckému kanovnictví za účelem nového osídlení. Toto osídlení již bylo nepochybně provedeno českými osadníky - jako rychtář se zde připomíná české jméno Štěpána Chvalibora. Od této doby zůstal osadě název Nová Ves, který se ale objevoval již od roku 1384.

V průběhu 15. a počátkem 16. století Nová Ves několikrát změnila svého majitele. V roce 1528 ves získal majitel břeclavského panství Jan starší ze Žerotína, čímž se její osudy spojily s tímto statkem až do roku 1620.

Historikové označují přelom 15. a 16. století za rozhraní mezi středověkem a novověkem. Přibližně od poloviny 16. století dochází v evropských zemích - a také na Moravě - k výrazným změnám jak v hospodářském systému, tak ve společenské oblasti. Prohlubuje se zbožní charakter ekonomiky, rozvíjí se obchod, šíří se nové myšlenkové proudy a nový životní styl (humanismus, renesance). K důležité změně došlo v tomto období i v systému školství (snaha vymanit školy z úzké závislosti na církvi). Od ukončení evropských válek v 80. letech 15. století do vpádu Bočkajovců v roce 1605 prožila Morava jedno z nejdelších období míru ve svých dějinách.

Počátek 17. století zasáhl nepříznivě celou jihovýchodní a jižní Moravu v souvislosti s protihabsburským povstáním Štěpána Bočkaje. Nová Ves, stejně jako Týnec, Hrušky, Tvrdonice, Stará Břeclav a další osady, byla několikrát vypleněna a v květnu 1605 vypálena. Obyvatelstvo bylo vražděno nebo odvlékáno do zajetí.

Téměř v zápětí po tomto utrpení přišlo další, mnohem horší - třicetiletá válka, obrovské celoevropské střetnutí znamenající počátek velkého a všestranného úpadku. Již na samém jejím počátku - v době stavovského povstání (1618 - 1620) - bylo v létě roku 1619 císařskými vojsky vypleněno celé široké okolí Nové Vsi. Stavovské povstání, které bylo vyvrcholením sporů mezi feudálním panovníkem a nekatolickými feudálními stavy, bylo po krátké bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 poraženo. Porážka rozhodla o ztrátě samostatnosti českého státu na tři století a také konec žerotínského panství, kam od roku 1528 patřila Nové Ves. Majetek byl pánům ze Žerotína zkonfiskován a v roce 1624 jej dostala Estera z Meggau. V roce 1638 jej zakoupil Karel Lichtenštejn, v jehož rodině panství zůstalo až do rozpadu Rakouska-Uherska, velký majetek pak až do roku 1945. Za třicetileté války byla vesnice silně zpustošena. Z původních 110 sedláků jich válku přežilo jen 42, tj. 38,2 %.

V první polovině 18. století bylo Podluží znovu zpustošeno, došlo k velkému poklesu životní úrovně, poddaní byli k půdě připoutáni pracovně i právně, zvýšily se roboty i daně. Docházelo ke zbíhání z panství a odpírání roboty. Vyvrcholením tohoto odporu byla vzpoura poddaných v Nové Vsi, Týnci a Hruškách v roce 1738 - střediskem vzbouřenců byla Nová Ves, která však byla vojskem potlačena a vůdci uvězněni.

Do života jihomoravských vesnic - a tedy i Nové Vsi - vnesly určité zmírnění těžkého života vesnického lidu tereziánské a později josefínské reformy. Robotní patent Marie Terezie z roku 1775 vedl k odstranění nejkřiklavějších výstřelků feudální zvůle, patentem Josefa II. bylo v roce 1781 zrušeno nevolnictví a v témže roku byl vydán také tzv. toleranční patent. Tyto reformy přispěly k uvolnění pracovních sil a k migraci obyvatelstva. V roce 1807 byla ves povýšena na městečko a byly zde povoleny tři trhy.

Konec 18. století a zejména počátek 19. století byl pro lid jižní Moravy opět velmi těžkým obdobím. Průchody vojsk, rekvizice. I obyvatelé Nové Vsi museli vojákům poskytovat bydlení, stravu a ustájení koní. Odměnou jim za to - kromě válečných útrap - byly epidemie moru a cholery, násilnosti a vyjedená vesnice.

Rozvoji regionu pomohla výstavba Ferdinandovy Severní dráhy, která byla zahájena v roce 1834. Trať Vídeň - Břeclav byla postavena v letech 1836 - 1839 a již 6. června 1839 byla uvedena do provozu. Do počátků určitého ekonomického rozvoje však nepříznivě zasáhla prusko-rakouská válka v roce 1866. 16. června 1866 obsadili pruští vojáci Novou Ves. Mnoho jich však bylo nakaženo cholerou, která se rozšířila i mezi novočeské obyvatelstvo a byla tak příčinnou úmrtí mnoha občanů.

Jak vypadala Nová Ves koncem 19. a začátkem 20. století? Půdorys tvořila dlouhá ulice, která se v místech, kde se křižují silnice břeclavsko-hodonínská a prušánsko-kopčanská, rozšiřovala. Tato Hlavní ulice byla obydlena zámožnějšími rolníky a dělila se - a to platí až doposud - na Horní a Dolní konec. V roce 1900 bylo v obci 476 domů s téměř 2400 obyvateli. Hlavním výrobním prostředkem a zdrojem obživy byla půda, významný byl též chov dobytka a v chovu koní patřila Nová Ves mezi nejúspěšnější obce Moravského Slovácka. Po krizi v 19. století vzrůstal též význam vinařství a vinohradnictví. I přes stále převažující zemědělskou výrobu vzniká a vzrůstá také průmysl.

Nové Vsi se hluboce dotkly i válečné události první světové války (1914 - 1918). Na vojnu muselo odejít 600 mužů ve věku 18 - 50 let, z nichž se více než jedna desetina nevrátila. Výsledkem válečného utrpení byl rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky, jejíž samostatnost byla vyhlášena 28. října 1918. Vznik samostatného státu přijalo obyvatelstvo Nové Vsi s nadšením a ten se také příznivě projevil i v rozvoji kulturní úrovně obce.

Demografické údaje