Jívová

Prostor kolem dnešní Jívové, rozložené na členitém hřbetu mezi dvěma údolími, představoval už v dávné minulosti nejvyhodnější spojení mezí Olomoucí a Moravskoberounskem a dále na sever s Opavskem, Slezskem a Polskem. Tato trasa byla nejkratší a z hlediska převýšení i nejvýhodnější. Proto zde vedla odedávna obchodní a snad i vojenská cesta, spojující rodnou Hanou se Slezskem, jíž vděčí za svůj vznik i Jívová. První zmínku, připomínající Jívovou, nacházíme v latinsky psaném falzu, které se hlásí do roku 1220, ale které vzniklo později zřejmě až ve 14. století. Falzum je datováno 9. září 1220 (.CDB II.,376) a tehdejší moravský markrabě Jindřich

Vladislav v něm rozsuzuje spor mezi klášterem Hradisko a poddanými jeho manželky ze vsi Lužice o les, táhnoucí se od Lašťan dále do hor.

Při popisu hranic klášterního majetku se poprvé objevuje i název "jívovská cesta" (Gywowska czesta). Tato jívovská cesta je zmiňována i v již pravé listině z roku 1269, kterou český král Přemysl Otakar II. upravoval spor mezi Albertem ze Šternberka a jeho bratry na jedné a klášterem Hradisko na druhé straně o les u Domašova u Šternberka (CDM IV., č. 30). V té době již tedy Jívová jako vesnice zcela nepochybně existovala a její obyvatelé byli poddanými kláštera Hradisko u Olomouce. Poprvé je však Jívová písemně doložena jako ves, a to ve svém okolí největší, až o necelých sto let později. V listině z 25. září 1363 CDM IX., č. 321) předal moravský markrabě Jan městu Olomouci most přes řeku Moravu pod olomouckým hradem s povinností udržovat jej v dobrém stavu, neboť přes něj vedla obchodní cesta dále na sever.

V listině datované 26. ledna 1364 (CDM IX., č. 336) je uveden větší počet vesnic z blízkého, ale i vzdálenějšího okolí Olomouce, jejichž poviností bylo přispívat k udržování tohoto důležitého mostu přesně stanovenou finanční částkou. Mezi nimi je také Jívová (Gibaw), která měla odvádět 18 grošů, z nichž 4 dostávala olomoucká cúda (chybí ovšem vysvětlení, proč) a zbylých 14 bylo určeno na udržování mostu. U Jívové byl poplatek stanoven ze všech obcí jako nejvyšší, z čehož J. Prokisch (c.d., s. 29) vyvodil, že byla v této době také největší z okolních obcí. Podle něj měla tehdy Jívová celkem 36 lánů a přibližně 45 usedlostí. Vesnice, zapsané v listině z roku 1364, patřily různým vrchnostem. Sporadicky dochované písemné prameny neobjasňují, jakým způsobem, kdy a proč se stala Jívová, patřící původně klášteru Hradisko, majetkem olomoucké kapituly a následně olomouckého biskupství.

Hrad Tepenec

Poněkud konkrétnější, i když opět pouze torzovité informace se objevují v první polovině 14. století v souvislosti se stavbou hradu Tepenec.Počátky hradu jsou spojeny s osobou moravského markraběte a od roku 1346 českého krále Karla IV., který koupil v roce 1340 ocí svého nevlastního strýce, tehdejšího olomouckého biskupa Jana VII. Volka,horu Tepenec. Originál latinsky psané listiny o koupi Tepence, opatřený jezdeckou pečetí tehdejšího moravského markraběte Karla, přivěšené na zelenočervené niti, je dnes uložen v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava ve fondu Arcibiskupství Olomouc pod signaturou M I a 6 (též CDM VII., č. 279) a je datován v Olomouci 29.června 1340. Snahou markraběte bylo zřejmě vybudovat v tomto značně odlehlém prostoru oporu zeměpanské moci, tj. hrad s posádkou, jejímž úkolem byto střežit terén v oblasti kolem důležité komunikace, a zároveň i správní centrum, neboť u Tepence měla být zřízena i tržnice s celnicí.

Kupní smlouva však vymezuje pouze nepatrnou enklávu - jen horu samu od jejího vrcholku s nejbližším a bezprostředním údolím, které získal zeměpán - markrabě, zatímco přilehlé okolí, a tedy i Jívová, zůstávalo i nadále majetkem biskupství a kapituly. Samotné místo pro vystavění hradu bylo zvoleno velmi promyšleně: Tepenec ční do krajiny jako klín a jeho poloha a obranný charakter se osvědčily již v pozdní době bronzové, kdy se zde prostíralo hradisko. Pomineme-li nutnou adaptaci Pražského hradu po Karlově příchodu z ciziny, pak stavba hradu na Tepenci byla jeho první významnou stavební akcí. Proto je přinejmenším podivné, že se o této stavbě nezmiňuje ve vlastním životopisu, který sepsal sám právě do roku 1340 a neuvádí ji ani pokračovatel jeho biografie. Zřejmě podle dobových zvyklostí dostal hrad název Twigenburg - Původní název se ovšem neujal.

Již za druhého majitele hradu, Karlova bratra a moravského markraběte Jana, byl hrad nazýván podle svého zakladatele Karlsburg. Později se ovšem na oba názvy zřejmě zapomnělo a název hory Tepenec byl přenesen také na hrad, resp. již na jeho ruiny. O samotné stavbě hradu a jeho dalších osudech se zachovalo jen velmi málo zpráv. Poprvé se jako hrad Karlsburg objevuje ve třetí a poslední závěti markraběte Jana z roku 1371 (CDM X., č. 118). Markrabě Jan tento hrad i se vsí Jívovou a jejím příslušenstvím odkázal svému druhorozenému synovi Janu Soběslavovi a o Jívové se zde poprvé hovoří jako o zeměpanském, tedy ne již církevním majetku. Jan Soběslav byl ovšem předurčen pro duchovní dráhu a v roce 139 ukončila jeho život násilná smrt. Již několik let předtím však probíhal na celé severní Moravě boj o vládu a moc v zemi mezi jeho bratry Joštem a Prokopem, který se nevyhnul ani Tepenci.

Koncem 14. století byl na tomto hradě purkrabím Jindřich z Nevojic s nímž spojuje E. Prokisch lidové vyprávění o loupeživém rytíři (c.d., s 41), který se svou družinou přepadával obchodníky i okolní vesnice. Ke členům jeho družiny prý patřili i někteří jívovští, nad nimiž byla 28. února 1383 vynesena církevní klatba (CDM XL,č. 287). O purkrabím lapkovi na Tepenci se zmínil i Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Již v posledních letech 14. století se stal hrad Tepenec obětí již zmíněných boji mezi markrabaty Joštem a Prokopem, které byly i příčinou jeho zkázy Dokazuje to mj. propálená vrstva pod zříceným zdivem, ale také nalezené kamenné koule, které se používaly při obléhání, i hroty šípů z kuší. Z hradu zůstaly jen rozvaliny a od té doby zůstal trvale pustý. Sporadické zmínky o Tepenci se objevují v pramenech i v následujícím období, kdy je hrad uváděn již jen jako orientační bod při popisu hranic (listiny z let 1404 - 1406).

Další zmínky o něm pocházejí až první čtvrtiny 18. století, kdy došlo ke sporu mezi kartuziány a olomouckou kapitulou o les, zv. Domwald. Na mapách vzniklých v souvisloti s tímto sporem je Tepenec zobrazován jako zřícenina s částí věže a palácových budov. V duchu romantismu dal potom hrabě Filip Ludvík Saint Genoisd`Harnoncourt vztyčit v roce 1825 na Tepenci klasicistní obelisk, nazvaný Filipova pyramida, a severovýchodně od něj postavit napodobeninu antického chrámu, který pojmenoval po své manželce Johanin chrámek.Další podrobnosti o vzniku a osudech hradu přinesl archeologický výzkum, přičemž první nálezy byly získány již ve třicátých letech 19.století. Seriózní historicko-archeologický průzkum na Tepenci proběhl ve čtyřech etapách: 1968 - 1970, 1971 - 1975, 1990 a 1997. Jeho výsledky podrobně popsala M. Tymonová (viz seznam pramenů a literatury).