Jívová se muže pyšnit památkou přesahující daleko místní obzor a význam. Dominantou, která vtiskuje zvláštní ráz panoramatickému obrazu celé obce i okolní krajiny, barokním kostelem sv. Bartoloměje.

Hledat firmy v obci Jívová
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Jívová
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

GAIA PSYCHOLOGICKÁ PORADNA - Jívová č. 2

VENALUK COM s.r.o. - Jívová č. 223

OBEC Jívová - Jívová č. 69webFotografie u firmy

Jívová se muže pyšnit památkou přesahující daleko místní obzor a význam. Dominantou, která vtiskuje zvláštní ráz panoramatickému obrazu celé obce i okolní krajiny, barokním kostelem sv. Bartoloměje.

Historie obce Jívová celá historie

První písemné zmínky. Historie do třicetileté války.

Prostor kolem dnešní Jívové, rozložené na členitém hřbetu mezi dvěma údolími, představoval už v dávné minulosti nejvyhodnější spojení mezí Olomoucí a Moravskoberounskem a dále na sever s Opavskem, Slezskem a Polskem. Tato trasa byla nejkratší a z hlediska převýšení i nejvýhodnější. Proto zde vedla odedávna obchodní a snad i vojenská cesta, spojující rodnou Hanou se Slezskem, jíž vděčí za svůj vznik i Jívová. První zmínku, připomínající Jívovou, nacházíme v latinsky psaném falzu, které se hlásí do roku 1220, ale které vzniklo později zřejmě až ve 14. století. Falzum je datováno 9. září 1220 (.CDB II.,376) a tehdejší moravský markrabě Jindřich

Vladislav v něm rozsuzuje spor mezi klášterem Hradisko a poddanými jeho manželky ze vsi Lužice o les, táhnoucí se od Lašťan dále do hor.

Při popisu hranic klášterního majetku se poprvé objevuje i název "jívovská cesta" (Gywowska czesta). Tato jívovská cesta je zmiňována i v již pravé listině z roku 1269, kterou český král Přemysl Otakar II. upravoval spor mezi Albertem ze Šternberka a jeho bratry na jedné a klášterem Hradisko na druhé straně o les u Domašova u Šternberka (CDM IV., č. 30). V té době již tedy Jívová jako vesnice zcela nepochybně existovala a její obyvatelé byli poddanými kláštera Hradisko u Olomouce. Poprvé je však Jívová písemně doložena jako ves, a to ve svém okolí největší, až o necelých sto let později. V listině z 25. září 1363 CDM IX., č. 321) předal moravský markrabě Jan městu Olomouci most přes řeku Moravu pod olomouckým hradem s povinností udržovat jej v dobrém stavu, neboť přes něj vedla obchodní cesta dále na sever.

V listině datované 26. ledna 1364 (CDM IX., č. 336) je uveden větší počet vesnic z blízkého, ale i vzdálenějšího okolí Olomouce, jejichž poviností bylo přispívat k udržování tohoto důležitého mostu přesně stanovenou finanční částkou. Mezi nimi je také Jívová (Gibaw), která měla odvádět 18 grošů, z nichž 4 dostávala olomoucká cúda (chybí ovšem vysvětlení, proč) a zbylých 14 bylo určeno na udržování mostu. U Jívové byl poplatek stanoven ze všech obcí jako nejvyšší, z čehož J. Prokisch (c.d., s. 29) vyvodil, že byla v této době také největší z okolních obcí. Podle něj měla tehdy Jívová celkem 36 lánů a přibližně 45 usedlostí. Vesnice, zapsané v listině z roku 1364, patřily různým vrchnostem. Sporadicky dochované písemné prameny neobjasňují, jakým způsobem, kdy a proč se stala Jívová, patřící původně klášteru Hradisko, majetkem olomoucké kapituly a následně olomouckého biskupství.

Hrad Tepenec

Poněkud konkrétnější, i když opět pouze torzovité informace se objevují v první polovině 14. století v souvislosti se stavbou hradu Tepenec.Počátky hradu jsou spojeny s osobou moravského markraběte a od roku 1346 českého krále Karla IV., který koupil v roce 1340 ocí svého nevlastního strýce, tehdejšího olomouckého biskupa Jana VII. Volka,horu Tepenec. Originál latinsky psané listiny o koupi Tepence, opatřený jezdeckou pečetí tehdejšího moravského markraběte Karla, přivěšené na zelenočervené niti, je dnes uložen v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava ve fondu Arcibiskupství Olomouc pod signaturou M I a 6 (též CDM VII., č. 279) a je datován v Olomouci 29.června 1340. Snahou markraběte bylo zřejmě vybudovat v tomto značně odlehlém prostoru oporu zeměpanské moci, tj. hrad s posádkou, jejímž úkolem byto střežit terén v oblasti kolem důležité komunikace, a zároveň i správní centrum, neboť u Tepence měla být zřízena i tržnice s celnicí.

Kupní smlouva však vymezuje pouze nepatrnou enklávu - jen horu samu od jejího vrcholku s nejbližším a bezprostředním údolím, které získal zeměpán - markrabě, zatímco přilehlé okolí, a tedy i Jívová, zůstávalo i nadále majetkem biskupství a kapituly. Samotné místo pro vystavění hradu bylo zvoleno velmi promyšleně: Tepenec ční do krajiny jako klín a jeho poloha a obranný charakter se osvědčily již v pozdní době bronzové, kdy se zde prostíralo hradisko. Pomineme-li nutnou adaptaci Pražského hradu po Karlově příchodu z ciziny, pak stavba hradu na Tepenci byla jeho první významnou stavební akcí. Proto je přinejmenším podivné, že se o této stavbě nezmiňuje ve vlastním životopisu, který sepsal sám právě do roku 1340 a neuvádí ji ani pokračovatel jeho biografie. Zřejmě podle dobových zvyklostí dostal hrad název Twigenburg - Původní název se ovšem neujal.

Již za druhého majitele hradu, Karlova bratra a moravského markraběte Jana, byl hrad nazýván podle svého zakladatele Karlsburg. Později se ovšem na oba názvy zřejmě zapomnělo a název hory Tepenec byl přenesen také na hrad, resp. již na jeho ruiny. O samotné stavbě hradu a jeho dalších osudech se zachovalo jen velmi málo zpráv. Poprvé se jako hrad Karlsburg objevuje ve třetí a poslední závěti markraběte Jana z roku 1371 (CDM X., č. 118). Markrabě Jan tento hrad i se vsí Jívovou a jejím příslušenstvím odkázal svému druhorozenému synovi Janu Soběslavovi a o Jívové se zde poprvé hovoří jako o zeměpanském, tedy ne již církevním majetku. Jan Soběslav byl ovšem předurčen pro duchovní dráhu a v roce 139 ukončila jeho život násilná smrt. Již několik let předtím však probíhal na celé severní Moravě boj o vládu a moc v zemi mezi jeho bratry Joštem a Prokopem, který se nevyhnul ani Tepenci.

Koncem 14. století byl na tomto hradě purkrabím Jindřich z Nevojic s nímž spojuje E. Prokisch lidové vyprávění o loupeživém rytíři (c.d., s 41), který se svou družinou přepadával obchodníky i okolní vesnice. Ke členům jeho družiny prý patřili i někteří jívovští, nad nimiž byla 28. února 1383 vynesena církevní klatba (CDM XL,č. 287). O purkrabím lapkovi na Tepenci se zmínil i Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Již v posledních letech 14. století se stal hrad Tepenec obětí již zmíněných boji mezi markrabaty Joštem a Prokopem, které byly i příčinou jeho zkázy Dokazuje to mj. propálená vrstva pod zříceným zdivem, ale také nalezené kamenné koule, které se používaly při obléhání, i hroty šípů z kuší. Z hradu zůstaly jen rozvaliny a od té doby zůstal trvale pustý. Sporadické zmínky o Tepenci se objevují v pramenech i v následujícím období, kdy je hrad uváděn již jen jako orientační bod při popisu hranic (listiny z let 1404 - 1406).

Další zmínky o něm pocházejí až první čtvrtiny 18. století, kdy došlo ke sporu mezi kartuziány a olomouckou kapitulou o les, zv. Domwald. Na mapách vzniklých v souvisloti s tímto sporem je Tepenec zobrazován jako zřícenina s částí věže a palácových budov. V duchu romantismu dal potom hrabě Filip Ludvík Saint Genoisd`Harnoncourt vztyčit v roce 1825 na Tepenci klasicistní obelisk, nazvaný Filipova pyramida, a severovýchodně od něj postavit napodobeninu antického chrámu, který pojmenoval po své manželce Johanin chrámek.Další podrobnosti o vzniku a osudech hradu přinesl archeologický výzkum, přičemž první nálezy byly získány již ve třicátých letech 19.století. Seriózní historicko-archeologický průzkum na Tepenci proběhl ve čtyřech etapách: 1968 - 1970, 1971 - 1975, 1990 a 1997. Jeho výsledky podrobně popsala M. Tymonová (viz seznam pramenů a literatury).

OBEC Jívová

Sídlo úřadu

Jívová č. 69, 78316, Dolany u Olomouce

Osoby

  • Mgr. Pewner Jan, starosta

Kontakty

1 části obce: