Jivina

V písemných záznamech najdeme vesnici již v r.1400 (Gywyna), r.1529 (gewina), r.1556 (giwina vedle neweklowitz), údaje o jejím životě v tomto období však nemáme. Existují pouze zajímavé “Částečné paměti obce Jiviny od r.1866“, v nichž byly sepsány vzpomínky pamětníků na jednotlivé jivinské domy a historky zdejších rodin. Z nich se dovídáme, že v druhé polovině devatenáctého století byl v obci např. kolář, smíšený obchod, kovárna, starodávný zájezdní hostinec (před tím panská hospoda) a bylo zde například i mnoho hudebníků.

K obci patříval odedávna též velký panský dvůr Pachouň, kam se za starých časů chodilo na robotu, později na práci (“že málo platili, tak se odtamtud kradlo“). Odtamtud vycházel vždy dožínkový průvod a před dvorem se prováděly “všelijaké taškařiny“. V r.1922 bylo cca 70 ha pozemků dvora v pozemkové reformě rozparcelováno a rozděleno mezi místní občany. Dalších 15 ha, patřících původně ke dvoru, bylo rozparcelováno v r.1947. Zbytek dvora zůstal v držení státní správy prakticky až do současnosti.

Za první republiky byla Jivina spokojenou, živou obcí s bohatým kulturním a společenským životem. Patřily k ní původně i Neveklovice, které se však v r.1920 osamostatnily.

Již v roce 1891 byla vystavěna dvoutřídní obecná škola. Od r.1923 zde byla i tzv. Lidová škola hospodářská, kde se obyvatelstvo z okolí učilo zejména novým zemědělským výrobním metodám. Fungoval zde Sbor dobrovolných hasičů, a od r.1921 také velmi aktivní organizace Sokola, která měla na začátku asi 60 sokolů a vlastnila slušné jeviště, od r.1935 i s elektrickým osvětlením. Na něm místní ochotníci hráli každý rok mnoho představení, navštěvovaných lidmi ze širokého okolí. Jivinská divadelní činnost byla za první republiky skutečně proslulá. Hrávalo se i venku, třeba na návsi, která tak tvořila velké přírodní divadlo - při jednom takovém představení v r.1928 se u pokladen vybrala na tehdejší poměry velká suma 4 300 Kč a z večerní zábavy byl příjem dokonce dvojnásobný. V Jivině byl za první republiky (1930) kovář, strojní zámečník, kolář, 2 hostince, krejčí, pekař, 2 kupci se smíšeným zbožím, holič a 2 obuvníci kromě mnoha zedníků, tesařů apod. Již od dvacátých let měla obec vodovod, který ale v tuhých zimách občas zamrzal. Ve zdejším lomu se lámal stavební pískovcový kámen, v cihelně se zpracovávala místní cihlářská hlína. Obyvatelstvo se živilo většinou rolnictvím a chovem dobytka. Ze života za první republiky lze dále vybrat následující významnější fakta:

V roce 1929 byla do Jiviny přemístěna z Mukařova četnická stanice.

Již v r.1929 začala přes Jivinu jezdit pravidelná autobusová linka z Olšiny, přes Křídu, Cetenov, Hlavici, Vápno, Kozmice, Strážiště, Jivinu a Klášter do Mnichova Hradiště, od roku 1931 dokonce denně. Později se trasa měnila, vždy však bylo zajištěno spojení s blízkým městem.

V r.1931 byly v obci již dva telefony, obecní a četnický.

Od r.1932 byla v Jivině i obecní knihovna a řada komisí – např. osvětová komise pořádající naučné přednášky, letopisecká komise pečující o obecní pamětní knihu, komise pro chov hospodářských zvířat, hřbitovní komise, knihovní komise, školní rada, komise pro dozor na veřejných komunikacích a obec baráčníků.·

V obci fungovalo elektrárenské družstvo starající se o zásobování elektrickou energií a tzv. Vodní družstvo pro Jivinu a Neveklovice, které obrovským nákladem 811 000 Kč odvodnilo rozsáhlé pozemky jivinského katastru.

Obecní hřbitov se začal stavět v r.1932 a byl dokončen v r.1934 nákladem 45.000 Kč. V bývalém místním hostinci U Zikmundů se od r.1932 dávaly taneční hodiny moderních tanců (foxtrot, valse, tango) vedené učitelem tance z Turnova.

V r.1932 byla starodávná lípa na dolní návsi místním kovářem okována železem, aby ji vítr neroztrhl.

V r.1934 měla obecní knihovna 566 svazků a zaznamenala 647 výpůjček od 33 osob.

V r.1935 byla na kapli Československé církve u vchodu do obce odhalena pamětní deska 13 jivinským občanům, padlým ve světové válce.

V r.1935 byl na hoření návsi, u tzv. Švehlovy lípy, zřízen parčík.

25. ledna večer r. 1938 se na obloze, od Jiviny k Mukařovu a k Neveklovicům, objevila překrásná polární záře. Vzrušení obyvatelé pronášeli všelijaké dohady a předpovědi o jejím významu, skutečnou blízkou budoucnost však nikdo netušil.

Němců bylo v Jivině vždy jen několik, takže obec zůstala po zabrání pohraničí sice těsně, ale přece jen mimo obsazená území.

Demarkační čára byla kousek za Mukařovem a Neveklovicemi. Po tzv. úpravě jazykové otázky se obec v německém překladu jmenovala Jiwina. Kulturní, společenský i hospodářský život za války skomíral, ale přece jen úplně neustal. ,

Divadelní hry musely být schvalovány v úplném německém překladu, vše co nebylo povoleno bylo zakázáno, desítky vyhlášek přinášelo nejrůznější omezení, ceny rostly, hodně zboží bylo na lístky, nic nebylo k dostání, v knihovně byly stálé kontroly, taneční zábavy byly zakázány, nesměly se nosit spolkové stejnokroje, v zimě bylo nouze o palivo, byly nařízeny povinné dodávky.

Obecní pamětní kniha musela být kronikářem ukryta. V této celkové bídě se však přece jen na počátku války občas podařilo udělat ještě něco pozitivního. V r. 1940 začalo ve škole filmové promítání a téhož roku byl postaven Kulturní obecní dům s úřadovnou kampeličky, četnickou stanicí včetně bytů a s knihovnou. Uspořádalo se i několik koncertů a divadelních představení a opravila se škola.

V r. 1942 přestala pracovat cihelna a obec byla převedena do okresu Mladá Boleslav. S postupujícím úpadkem říše probíhalo stále více povinných sbírek, prací, přednášek, kontrol, represí a totálního nasazení.

Po silném bombardování Drážďan v únoru 1945 zanesl vítr až do Jiviny zuhelnatělé zbytky německých novin a listů z knih. Obcí prošly velké transporty zajatců různých národností, kterým jivinští nosili potraviny, po skončení války tudy po tři dny projížděla Rudá armáda.

Hned po válce se do značné míry obnovila činnost místních spolků, znovu začala divadelní přestavení, koncerty, plesy a zábavy, pamětní kniha byla zpětně dopsána. Život se pomalu vracel do normálních kolejí.

V r. 1945 se zakoupila motorová stříkačka

V červnu 1945 byl obnoven správní okres Mnichovo Hradiště, kam Jivina patřila (dnes je ovšem opět součástí okresu Mladá Boleslav)

V dubnu 1946 byla v cihelně vykopána před Němci ukrytá socha Čechie a instalována před nádražím v Mnichově Hradišti.

V roce 46 byly také opraveny obecní cesty, upraven parčík a obecní váha.

Ještě před znárodněním stihlo místní elektrárenské družstvo postavit vlastním nákladem přípojku proudu do nově budovaného kina.

V únoru 1948 vznikl v obci akční výbor národní fronty a tak jako všude začala i zde nová, dlouhá etapa budování socialismu až do roku 1989. Z tohoto období lze uvést:

Pro dopravu žáků byl zaveden zvláštní ranní a odpolední autobusový spoj.

Lidová škola zemědělská byla zrušena již r. 1948.

V září 48 bylo otevřeno kino Lípa na sále hostince “U Zikmundů“ s pravidelným provozem, které odehrálo např. v r. 1958 celkem 85 představení.

Na bývalém statku Pachouň byl zřízen státní statek s poměrně rozsáhlou výkrmnou vepřů.

Tradice místních divadelních představení se v Jivině udržela ještě nějakou dobu po převratu. Osvětová beseda, Baráčníci, JZD a Požární jednota pořádali pak v dalších letech spíše různé zábavy (Silvestry), zájezdy, plesy, dětské besídky a dožínkové oslavy. V obci dobře fungovala i T. J. Sokol Jivina.

Za obecním domem bylo vybudováno nové hřiště a cvičiště.

V srpnu 1952 bylo v Jivině založeno JZD s 325,4 ha zemědělské půdy, které mělo v r. 1955 osmdesát členů a 243 ks skotu, 214 prasat, 900 ks drůbeže, 25 koní, 2430 ovocných stromů. Ke družstvu se od r. 1960 připojilo i JZD v Neveklovicích; později patřily do místního JZD Rudá Hvězda polnosti dokonce ze sedmi okolních obcí.

V 50-tých a 60-tých letech vybudovalo JZD v Jivině velký výrobní areál se dvěma kravíny, výkrmnou vepřů, stodolami, kolnami, sýpkou, silážní jámou, dílnami, samostatným transformátorem a administrativní budovou.

V r.1957 byl v obci zaveden místní rozhlas, v r. 1958 bylo rekonstruováno veřejné osvětlení v obci, znovu pak v r. 1969, kdy bylo vyměněno za výbojkové.

V r. 1959 byla postavena nová „požární zbrojnice“, stará byla několik let nato zbourána.

V první polovině šedesátých let byla vybudována vodní protipožární nádrž, likvidován starodávný „kal“ na spodní návsi a v severní části obce byla vybudována dešťová kanalizace. Vybudovalo se cca 350 m chodníků, byly opraveny místní komunikace a vybudovala se autobusová čekárna.

Ve druhé polovině šedesátých let se dobudovala dešťová kanalizace i v dolní části obce a byla postavena prodejna potravin.

V r.1964 došlo ke sloučení obcí Jivina a Neveklovice.

Známý hostinec „U Zikmundů“ byl v r.1970 zbourán a na jeho místě byl pak postaven společenský dům i s kancelářemi tehdejších MNV a JZD, klubovnou mládeže a knihovnou. V současné době zde sídlí obecní úřad, základní škola a místní knihovna.

V roce 1986 byla zrušena z politického rozhodnutí základní škola.

Od sedmdesátých let byla Jivina významnou, tehdy tzv. spádovou obcí – ke zdejšímu MNV patřila v r. 1971 i Mohelnice, Kozmice, Strážiště, Vicmanov, Borovice a Neveklovice a Mukařov.

V r.1971 bylo v těchto střediscích celkem 701 dospělých obyvatel (voličů), z toho v Jivině 221. K obci patřilo v té době i 80 chat a chalup a dvě podniková rekreační střediska, což v sezóně zvyšovalo počet obyvatel až o 800 osob. K opětovnému osamostatnění Jiviny i okolních obcí došlo až v r.1991, po návratu k demokracii.

V roce 1991 byla také znovuotevřena Základní škola Jivina

Po roce byla jednotřídka rozšířena na dvoutřídku a v současné době se zde učí žáci od prvního do pátého ročníku.