V Jirkově jsou celkem 3 významné parky. Jsou to Smetanovy sady, Svojsíkovy sady a Olejomlýnský park. Dále je zde zámecký park na Červeném Hrádku, který obklopuje zámek Červený hrádek. Zámecký park je nemovitou kulturní památkou města.

Hledat firmy v obci Jirkov
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Jirkov
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

LENASERVIS s.r.o. - Bezručova 362, Jirkovweb

Naše firma LENAservis je regionálním zástupcem největšího výrobce stínicí techniky společnosti SERVIS CLIMAX, a.s., která se zabývá výrobou v oblasti stínicí techniky jako jsou žaluzie, rolety, markýzy. Působíme na českém trhu již od roku 1994.

MĚSTO Jirkov - nám. Dr. E. Beneše 1, JirkovFotografie u firmy

AUTOCAMP ČERVENÝ HRÁDEK - Červený Hrádek, Jirkovweb

Mezi hlavní možnosti využití našeho areálu patří ubytování v 18čtyřlůžkových chatkách, možnost stanování, prostory autokempu s připojením k elektrické energii pro 20 vozů, možnost celodenního stravování.

Historie obce Jirkov celá historie

Počátek dějin města Jirkova není příliš jasný a je kladen do poslední třetiny 13. století. Avšak tvrzení, že byl Jirkov v roce 1269 založen z podnětu krále Přemysla Otakara II., v jehož zájmu byla kolonizace lesů v pohraničních horách, není ničím podloženo. Kolem roku 1300 zde však už stál gotický kostelík, neboť Jirkov skutečně vznikl jako kolonizační ves na česko-saském pomezí. Kroniky se o zdejší lokalitě střídavě jako o Borku nebo Jurkově zmiňují až v letech 1321 a 1337. Historické záznamy o osadě Jurkov poprvé bezpečně hovoří teprve v roce 1352. Mnohými kronikáři uváděná tvrzení, že Jirkov vznikl jako podhradí strážního hradu Borku, údajného pozdějšího Červeného hrádku, jsou již vyvrácená. Hrad vznikl až počátkem 15. století.

Jirkov byl v roce 1421 ušetřen obléhání husity, podle pověsti ho uchránila mlha. Hrad byl však dobyt a vypleněn.

V průběhu dalších desetiletí si Jirkov snažil získat co možná nejmenší závislost na pánech z Červeného Hrádku, což se dařilo jen zčásti, když mu byla panovníky potvrzována různá práva. Nejdůležitější listinou bylo uznání a potvrzení městských práv králem Ladislavem Pohrobkem 25. února 1455.

Městská práva později potvrdili panovníci Vladislav II. (1507), Ferdinand I. (1528), Maxmilián (1570) a a Rudolf II., který městu potvrdil používání znaku a pečetě. Od roku 1480 ve městě působil pivovar a traduje se, že právě císař Rudolf II. si jirkovské světlé pivo velmi oblíbil. Prý tehdy nesmělo chybět při stolování na císařském dvoře v Praze.

Jirkov v 16. století velmi dobře prosperoval díky šlechtickým rodům, kteří jej měly v držení. V Jirkově působilo 6 cechů, těžila se tu kamencová ruda a už roku 1597 měl Jirkov vodovod. Od roku 1544 více než 300 let v Jirkově působil Střelecký spolek. V letech 1555 - 1595 vznikl pod Jirkovem systém podzemních chodeb později využívaný mimo jiné jako pivovarská sklepení. Dochoval se dodnes.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) město ztratilo téměř veškerá práva a bylo mnohokrát vypleněno vojsky všech armád třicetileté války. V Jirkově proběhla řada konfiskací, luteránské kněze nahradili katoličtí faráři, ve městě začali převažovat řemeslníci z německých zemí. Klid nastal až v 60. letech 17. století, bývalé úctyhodné prosperity však Jirkov už nikdy nedosáhl. Třicetiletou válkou zničený Červený hrádek byl přebudován na jednopatrový barokní zámek se zámeckou kaplí.

Následující století přineslo do města další známky zklidnění a jistého hospodářského vzestupu. Stalo se tak především pod panstvím Jindřicha Františka z Rottenhahnu a Jiřího Buquoye. Oba rody podpořily rozvoj města, vznikly manufakturní dílny i továrny německých průmyslníků, rozmohlo se stavebnictví. Uznávanou a proslulou se tehdy stala zámecká lesní školka. Například zde vyšlechtěná speciální odrůda smrku dnes tvoří rozsáhlé lesy Kanady. Již v roce 1854 mělo město poštovní úřad, v roce 1869 zde působila spořitelna, do konce 19. století v Jirkově fungoval systém kanalizace a stupňovitý vodovod. V roce 1911 bylo město napojeno na elektrickou síť.

V 19. století začali ve městě podnikat především rodiny továrníků Kühneho a Tetznera. Význam města byl posílen i spojením s ostatními městy sítí silnic a železnicí (1872), takže textilní a papírenské výrobky stejně jako pivo z jirkovského pivovaru mohly být snáze dodávány do blízkého i vzdálenějšího okolí. Druhá polovina 19. století také v duchu doby přála vzniku desítek vzdělávacích a podpůrných organizací. Vznikly první sportovní, turistické i zájmové spolky. V roce 1874 je založen hasičský spolek, který jen pod změněným názvem - sbor dobrovolných hasičů - v daleko širším rozsahu působí dodnes. Rozmach města však narušil první světový válečný konflikt, který město ekonomicky tvrdě poznamenal. Občané města velmi strádali.

Ve dvacátých letech 20. století se Jirkov načas stal místem okresního zastupitelství. Město se opět na krátkou dobu hospodářsky pozdvihlo. Prosperovaly v něm 4 textilní továrny, působily v něm 3 školy, své služby nabízelo 35 hospod. Od počátku 20. až do pol. 30. let ve městě zimoval proslulý cirkus Kludský. II. světovou válku Jirkov prožil v relativním klidu, v době náletů spojenců na blízký Chomutov a nedaleké chemické závody nebyl ani bombardován. Město bylo osvobozeno 8. května 1945 Rudou armádou.

Dosavadní chod dějin konec II. světové války zcela změnil. Vysídlením téměř veškerého původního sudetoněmeckého obyvatelstva krátce po osvobození Československa končí jedna dlouhá etapa jeho historického vývoje. Ta druhá část jeho dějin je veskrze novodobá, neboť musely vzniknout nové poměry, vazby, vztahy i tradice, které neustále a významně ovlivňují jeho současnost. Skladba obyvatelstva se během několika málo poválečných měsíců totiž radikálně změnila. Jirkov byl v průběhu dalších šesti desetiletích osídlován z vnitrozemí v několika vlnách. Umožnila to v podstatě nepřetržitá výstavba moderních sídlišť. Ihned po II. světové válce přišlo z vnitrozemí do Jirkova na 3 500 Čechů, Moravanů a dalších, proto se se stavbou prvního nového sídliště začalo už v roce 1947. Druhá velká vlna přistěhovalců proběhla na přelomu 50. a 60. let, kdy se do Jirkova přestěhovali obyvatele zaniklých Ervěnic a za nimi následovaly rodiny z dalších obcí, které musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. S vidinou příležitosti zaměstnání v okolních průmyslových závodech a v dolech přišli další noví obyvatelé v průběhu 80. a ještě počátkem 90. let.

Koncem 60. let začali obyvatelé Jirkova nemile pociťovat tlak industrializace v bezprostředním okolí města. V následujícím čtvrtstoletí hodnoty škodlivých látek v ovzduší často několikanásobně překračovaly hygienické normy. Na svazích Krušných hor hynuly celé porosty lesů. Jirkov navíc tehdy ležel na silnici č. 13, hlavním dopravním tahu severozápadních Čech, není proto divu, že už v roce 1958 bylo zjištěno, že město z pohledu dopravní zatíženosti je 3. nejpostiženějším městem ČSSR po Ostravě a Praze. Situace se nelepšila ani v následujících letech. Přes všechnu tuto zátěž je s podivem, že voda v údolní nádrži Jirkov si stále udržovala takovou kvalitu, že byla dovážena jako kojenecká voda například do Prahy. Od druhé poloviny 80. let se situace z hlediska životní prostředí počala mírně zlepšovat. Bylo to dáno odkloněním silniční i železniční dopravy z města. Přesto největší úder smogové kalamity město potkal v době, kdy novodobá vláda České republiky nastoupila kurs k záchraně a zlepšení životního prostředí v zemi. 8. února 1993 Jirkov zahalilo zelené šero a obklopilo město na celý týden. V historii města tehdy byly naměřeny nejvyšší hodnoty škodlivin v ovzduší.

Polistopadové celospolečenské změny měly dopad na všechny oblasti života města.

Především rychle stoupala nezaměstnanost, neboť mnoha obyvatelům začala ubývat profesní uplatnění, řada městských podniků byla zrušena a mnoho okolních průmyslových subjektů omezilo svou činnost, nebo bylo přímo zrušeno. V právně tolerantním klimatu se začal negativně projevovat vztah řady takzvaných nepřizpůsobivých obyvatel k majetku města a ke spoluobčanům. Pokus o podchycení tohoto negativního jevu vyústil ve vypracování obecně závazné vyhlášky, která měla problémy účinně řešit a kterou zastupitelstvo 3. listopadu 1992 schválilo. Mediálně známou "jirkovskou vyhláškou" se však na podnět některých politických špiček země zabývaly generální prokuratura a další složky státního soudnictví, které ji odsoudily. Proto nebyla nikdy uvedena v život. Přestože obdobné problémy jako v Jirkově měly zakrátko další města, tato situace nebyla v České republice dosud legislativně vyřešena.

Nové tisíciletí Jirkov vítal už jako podstatně moderní město, které mohlo nabídnout bohatý kulturní a společenský život. Ve městě a jeho okolí už není po důsledcích někdejší překotné industrializace oblasti, až na panelová sídliště, téměř ani památky a stává se navštěvovaným turistickým cílem. Město v roce 2002 navázalo partnerství s městem Brand-Erbisdorf v Sasku, o rok později Jirkované potvrdili, že chtějí být členy Evropské unie. S městem započal oboustrannou spolupráci Krajanský spolek Jirkovanů v SRN a neformální a nezištnou pomoc Jirkovu nabídl pravnuk posledního právoplatného majitele zámku Červený Hrádek. Město Jirkov tak je na prahu nového tisíciletí připravno k integraci do nové Evropy.

MĚSTO Jirkov

Sídlo úřadu

nám. Dr. E. Beneše 1, Jirkov, 43111, Jirkov 1

Osoby

  • Mgr. Kováčová Darina, starostka

Kontakty